Hospodaření domácností se zlepšuje, situace ale nadále není dobrá

Po dlouhých měsících klesá počet domácností, které se po zaplacení všech měsíčních výdajů ocitají na nule či pod ní. V minulém roce se jejich podíl pohyboval kolem 35 %, teď klesl o čtyři procentní body. Šest procent domácností má nicméně stále vyšší výdaje než příjmy. Ukazují to data z dlouhodobého výzkumu Život k nezaplacení, který PAQ Research připravuje s Českým rozhlasem.

Rostou i měsíční úspory. Průměrná domácnost si měsíčně uloží přibližně 6 200 Kč, v průběhu roku 2023 to bylo něco okolo 5 600 Kč. Stále se však neblížíme částce z podzimu 2021, kdy si domácnosti v průměru odkládaly přes 8 000 Kč.

Klesá také počet domácností, kterým po zaplacení bydlení a jídla zbývá do 10 000 Kč na osobu na měsíc. Situace nicméně zůstává složitá pro rodiny s dětmi, zejména dolní polovinu. Na 31 % z nich zbývá po zaplacení nezbytných výdajů pouze 3 000 Kč na osobu na měsíc, tedy stovka na den.

Spotřeba oživena, ale stále zaostává

Na potravinách a spotřebních věcech i proto šetří méně domácností. Podíl klesl o zhruba čtyři procentní body oproti nejhoršímu stavu v roce 2023. Opadají i obavy ze zdražování. Mezi hrozby pro Česko řadí zdražování 55 % lidí. Loni obavy hlásilo 60–70 % lidí. Inflace nicméně vévodí vnímaným hrozbám dlouhodobě.

„Ačkoliv spotřeba domácností postupně roste, únorové maloobchodní tržby byly stále 4 % pod průměrnou úrovní roku 2019. Nízká spotřeba domácností výrazně negativně ovlivňuje ekonomický výkon naší ekonomiky, který je v posledních letech nejhorší v regionu V4. Lze očekávat, že obavy z vládních daňových změn přispěly ke snížení spotřeby domácností v minulém roce,” říká ekonom PAQ Research Jakub Komárek.

Prekarita posiluje vzdělávací nerovnosti

Krize posledních dvou let výrazně více zasáhla méně kvalifikovanou a vzdělanou část společnosti. Polovina respondentstva bez maturity stále reportuje měsíční výdaje stejně velké či vyšší než příjmy. V roce 2021 to bylo jen 30 %.

Situace méně vzdělaných se navíc příliš nemění. Odlišují se tím od kvalifikovanějších, kteří inflační ztrátu dohánějí díky lepšímu postavení na trhu práce. Odpovídají tomu jejich průměrné měsíční úspory.

Špatná ekonomická situace nižších tříd má negativní vliv na vzdělávání. Děti ze znevýhodněných domácností trpí v Česku – častěji než v zahraničí – vzdělávací neúspěšností. Chudší domácnosti teď navíc musí kvůli dopadům inflace šetřit na volnočasových aktivitách, vzdělávání a přípravách na zkoušky.

I tady sledujeme jisté zlepšení. Před rokem šetřilo na vzdělávání a volnočasových aktivitách 12 % domácností, aktuálně šest procent. Mezi chudšími a méně vzdělanými rodiči se to nicméně děje stále výrazně častěji.

Chudoba souvisí s duševním zdravím

Situace se mírně zlepšuje, celkově ale stále není dobrá. Hospodaření domácností většinově nedosahuje na hodnoty před dvěma lety. Nic měsíčně neušetří 31 % domácností, před dvěma lety to byla jen pětina. Čtvrtina domácností má přitom úspory na maximálně dva měsíce.

Složitá zůstává situace hlavně pro dolní polovinu rodin s dětmi. Po zaplacení všech výdajů končí přinejlepším na nule 44 % z nich. V roce 2021 šlo jen o 26 %. 

Špatné ekonomické poměry se podepisují na duševní pohodě lidí. Příznaky deprese či úzkosti má 16 % dospělých, před inflační vlnou šlo o 10 %. Výrazně častěji hlásí příznaky chudí.

Daňový mix, základ sociální politiky

Reakce státu na dopady inflace nebyla ideální. Objevila se sice i pozitiva, jako bylo odblokování příspěvku na bydlení. Vyplacení příspěvku na bydlení a na dítě se v poslední době téměř zdvojnásobilo. Pomohlo to hlavně nájemnictvu a chudším seniorům a seniorkám, kterým narostly výdaje za bydlení. Seniorstvu pomohly i zákonné valorizace.

Daňové změny z posledních let ale pomáhaly hlavně bohatším, inflace přitom relativně dopadla více na chudší. Rozpočet stojí daňové změny na 150 miliard Kč ročně, přesto dolní desetina nízkopříjmových zaměstnanců platí procentuálně vyšší odvody než v roce 2020. Daňový mix by měl více zohledňovat prekérní situaci chudších domácností. 

Existují rychlá řešení, jako je námi navrhované umožnění vyčerpání daňových slev nízkopříjmovými. 

Větší úkol nicméně představuje celková reforma daňového mixu. Měla by snížit danění spodní třetiny, zároveň se zaměřit na oblasti, kde máme daně v mezinárodním srovnání dlouhodobě podprůměrné. Jedná se o majetek, díry ve spotřebních i kapitálových daních či zmenšení nůžek mezi zaměstnanci a OSVČ. Směr ukazuje NERV i naše série Czech Tax Papers, kde postupně přinášíme analytické podklady k většině potřebných daňových reforem v Česku.

Obědy zdarma, nikoliv sankce

Stát by se měl zaměřit i na to, aby špatná ekonomická situace chudších domácností nedopadala na vzdělávání. Hrozí menší účast v předškolním vzdělávání a vyloučení z kolektivu, pokud si rodiny nemohou dovolit školní obědy, výlety nebo kroužky. Opatření nemusí být složitá. Jedná se hlavně o přístupnější a jednodušší program obědů zdarma a podporu nízkoprahových sportovních a volnočasových aktivit. 

“Stát v programech podpory chudých domácností často zavádí přísná sankční opatření, která nepřináší kýžený efekt nebo jsou obtížně vymahatelná. Místo toho by měl s rodinami pracovat a pozitivně je motivovat. Obědy zdarma pro děti z domácností, které čerpají sociální dávky, mohou přispět k vyšší docházce, lepším výsledkům ve vzdělávání a celkově ulehčit situaci dětem v domácnostech, které jinak strádají,” říká sociolog Michael Škvrňák. 

Nedávno představená reforma dávek přes mnohá pozitiva počítá opět se sankcemi, které působí spíš škodu než užitek. Návrh má slabiny i ve vztahu k lidem k insolvenci, které vytlačuje do šedé ekonomiky, a měl by mít širší definici takzvaných zranitelných domácností.  

Stabilní bydlení a duševní pohoda

Pro úspěšné vzdělávání i pohodu domácností představuje klíčovou podmínku stabilní a dostupné bydlení. Stát by měl svou politiku bydlení přehodnotit. Dnes dává dohromady 23 miliard Kč ročně na příspěvky na bydlení a podpory hypoték. Podporuje tak poptávku, která ale nemá dopad na nabídku bydlení, naopak může zvyšovat ceny. Naprosté minimum peněz oproti tomu míří na podporu obecního a sociálního bydlení. Většinově se nesnaží ani obce, za které špatnou situaci alespoň částečně saturuje stát svými příspěvky na bydlení. Koncept bytové politiky musíme změnit. (Více viz pravidelný rozhovor Daniela Prokopa v Českém rozhlase [Spotify, Apple].  

Stát by měl v neposlední řadě investovat do duševního zdraví. Zaprvé jde o zdraví jedinců jako takové. Za druhé špatné duševní zdraví přináší ztrátu produktivních let života, a tedy i společenské a ekonomické náklady. Reforma se musí zaměřit na dostupnost psychologů, psychiatrů, ambulantních a klinických služeb, ale i prevenci problémů. Vracíme se přitom k hospodaření domácností a sociální politice, neboť dušení zdraví souvisí s chudobou, nestabilitou rodin, dostupností návykových látek či kvalitou vzdělávání.