Za dobrým vzděláváním nemusíme do Finska. Stačí zajet do Bruntálu, Tanvaldu nebo Obrnic u Mostu, ukazuje katalog Dobré praxe

PAQ Research vydává katalog dobrých praxí ve vzdělávání. Na portálu Dobrá praxe mapujeme místa, kde péče o úspěch dětí přesahuje hranice školy, vyučující pracují s formativním hodnocením nebo sdílením zkušeností ve sborovnách. Podobné věci často známe jen z knih a strategií. Dobrá praxe ovšem ukazuje, že za reálnými vzory nemusíme létat do Finska, ale stačí zajet do Bruntálu, Tanvaldu nebo Obrnic u Mostu. Dobrá praxe rozšiřuje ekosystém dat a nástrojů okolo Mapy vzdělávání.

První kroky i kontakt na zkušené lidi

Masarykova základní škola Tanvald dokáže měnit negativní pověst segregované školy díky mimořádnému přístupu vedení školy a učitelů. Daří se to prostřednictvím učících se skupin učitelů, práce sociálního pedagoga nebo věkově smíšených tříd na prvním stupni. Příběh školy přibližuje nový portál Dobrá praxe. Analytický tým PAQ Research shromáždil 24 inspirativních zkušeností, jejichž pozadí přibližují samotní strůjci a strůjkyně úspěchu.

‚‚Dobrá praxe popisuje konkrétní způsoby, jak mohou místní instituce snižování vzdělávací neúspěšnost a zlepšovat výsledky. Vycházíme z rozhovorů se zástupci a zástupkyněmi úspěšných škol, obcí nebo poskytovatelů sociálních služeb. Všechny spojuje vůle dělat dobře svou práci a pomáhat rodinám a dětem bez ohledu na původ či finanční situaci,‘‘ popisuje vedoucí projekt Jan Zeman.

Katalog Dobré praxe srozumitelně vysvětluje, jaké aktivity fungují, když školu trápí neúčast znevýhodněných dětí nebo si zřizovatel neví rady s hodnocením práce ředitelů a ředitelek. ‚‚Nejsou to kouzla, která fungují ze dne na den. Při zapojení správných lidí a dobré koordinaci se ale problémy začnou zmenšovat. Každý popsaný případ nabízí seznam prvních kroků a kontakty na zkušené lidi, aby byl začátek pro ostatní co nejsnazší,‘‘ doplňuje Zeman.

Oblasti dobré praxe dělíme do šesti kategorií. Zaměřujeme se na stabilní bydlení, dostupné a kvalitní předškolní vzdělávání, spolupráci škol a dalších služeb, školní poradenství pro všechny děti, kvalitní vzdělávání na školách a podporu škol zřizovateli.

Katalog budeme nadále rozšiřovat. ‚‚Objíždíme postupně celé Česko se semináři nad daty z našich reportů, které jsme vytvořili pro všech 206 obcí s rozšířenou působností. Na setkáních sbíráme i případy dobré praxe. Takhle jsme se seznámili i s Janou Duňkovou, ředitelkou ZŠ v Tanvaldu, jejíž příběh teď nabízíme pro inspiraci ostatním,‘‘ vysvětluje analytik Jan Zeman. 

Výběr tří z 24 případů dobré praxe:

ZŠ Rovniny. Mentoři učitelů, hodiny otevřené kolegům, vlastní kritéria učitelské práce a další inspirace z Hlučína. V ZŠ Rovniny se řediteli daří pedagogicky rozvíjet učitele díky systému mentorů. Ti navštěvují učitele na otevřených hodinách a pomocí kritérií kvality učitelské práce rozebírají výuku a diskutují s učiteli další možnosti rozvoje. V takovém prostředí je následně prostor pro inovace jako tandemová výuka nebo třídní schůzky v triádě rodič, učitel, žák. 

„Sám jsem si jako první pozval kolegy do hodiny. Mým cílem bylo, aby mě neviděli jako pedagogického genia, ale člověka, který během hodiny naseká chyby.‘‘

Miroslav Všetečka, ředitel ZŠ Rovniny

ZŠ Jana Amose Komenského v Karlových Varech má 650 žáků a přes 20 % z nich tvoří žáci s odlišným mateřským jazykem. Škola tuto výzvu řeší díky vysokému počtu asistentů pedagoga a dobré koordinaci školního poradenského pracoviště. Učitelé a jejich výuka se rozvíjí na základě každoročně aktualizované strategie školy, kterou participativně tvoří ředitelka, učitelé, rodiči i žactvo. Propojení dětí, učitelů, specializovaných pracovníků, úřadů a sociálních služeb zajišťuje pozice koordinátorky inkluze (sociální pedagožky) na plný úvazek. Řeší se tak nejasné odpovědnosti, kdo se má o potřebné děti komplexně starat: 

„Sociální práce pracuje s definicí ohroženého dítěte, ale ty nemáme. Potom nemůžeme chtít, aby někdo pečoval o rodiny, když tam to dítě podle definice není. To ředitelé většinou nechápou. Člověk na to musí mít lidi ve své škole. Nedomnívám se, že za školy vše udělá jiná instituce.

Zdeňka Vašíčková, ředitelka ZŠ Komenského

Mateřská škola v Obrnicích u Mostu je otevřená rodině a podporuje ve vyloučené lokalitě školní docházku i přechod na ZŠ. Do školky chodí vysoký podíl dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, často Romů. Školka dbá na otevřenost k rodičům, kteří mohou ve škole trávit velké množství času. Práce s dětmi se řídí inovativním programem Začít spolu. Děti pracují v různých centrech aktivit, volně se mezi nimi pohybují a učitelky fungují jako jejich průvodkyně a podpora. MŠ nemá finanční bariéry v podobě školkovného díky vzájemné komunikaci ředitelky a zřizovatele.

„Spousta rodin je na dávkách a proces prominutí úplaty probíhal dříve tak, že rodiče přinesli každý měsíc papír ze sociálky a v rámci správního řízení jsem jim odpustila úplatu. Když chodili každý měsíc a psala jsem to na 15–20 dětí, tak to bylo administrativně náročné. Sedli jsme si s paní starostkou, a ta moji potřebu pochopila. Úřad nám od té doby dává peníze na školkovné z rozpočtu.”

Vladimíra Pechanová, ředitelka MŠ Obrnice