Vzdělávání v Česku neslouží všem dětem stejně dobře. Ve srovnání s Evropou u nás obrovsky záleží na tom, z jaké rodiny a regionu dítě pochází. Vzdělávání proto často neslouží jako cesta k lepšímu životu, ale spíš reprodukuje nerovnosti. V Česku se dětí chudoba a za posledních dvacet let se situace změnila jen málo.

Na lepším vzdělávání pracujeme dvojím způsobem. Zaprvé problémy českého vzdělávání srozumitelně a s oporou v datech vysvětlujeme. Zadruhé přinášíme řešení, na jejichž naplňování se i přímo podílíme.

Vysvětlování systémových problémů a řešení věnujeme portál Mapa vzdělávání. Skrze datové analýzy popisujeme, jak moc souvisí výsledky vzdělávání a chudoba. Na přehledných mapách ukazujeme, kterým mikroregionům se ve vzdělávání daří a které naopak zaostávají za svým potenciálem. Každý si tak může udělat základní přehled největších výzev tuzemského regionálního školství.

Detailnější vhled do situace každé z 206 obcí s rozšířenou působností (ORP) nabízí naše Reporty. Pro každý mikroregion jsme proto vypracovali analytickou zprávu, která popisuje tamní slabiny, silné stránky a navrhuje realistické cíle.

Nakonec je tady naše prohlížečka a vizualizační nástroj DataPAQ, který otevírá stovky údajů o vzdělávání a sociálních podmínkách úplně každému. Kdokoliv se díky DataPAQ může stát analytičkou, která na pár kliknutí zjistí základní údaje, udělá přehlednou mapu, srozumitelně vizualizuje vztahy mezi zásadními faktory.

Usilujeme o to, aby lidé v rozhodujících pozicích od starostek, přes ředitele a pracovníky sociálních služeb po poslankyně rozuměli, proč všechny děti nemají stejné šance a co se s tím dá dělat.

Na tvorbě lokálních řešení a jejich naplňování se přímo podílíme. Naši analytici už objeli desítky obcí s rozšířenou působností (ORP), kde nad daty diskutovali s víc než 1000 relevantními aktéry. Společně dávají dohromady plán, jak zlepšovat šance dětí na vzdělávací úspěch. Může jít třeba o lepší spolupráci škol, sociálních služeb a OSPOD, k čemuž se zavázaly už desítky mikroregionů.

Cest k lepšímu vzdělávání a životu v mikroregionu existuje nespočet. Úspěšné příběhy sbíráme v našem katalogu Dobré praxe. Na základě reálných zkušeností v něm dokumentujeme chytrá opatření, první kroky k jejich nastartování i rizika, na která si při jejich naplňování dávat pozor. Podobně funguje náš portál Desegregace.cz, který přináší ověřené cesty, jak úspěšně ukončit ostudnou éru vzdělávací segregace romských dětí.

V neposlední řadě spolupracujeme i přímo s ministerstvem školství, kterému dodávame data a analýzy, jak rozdělovat peníze znevýhodněnému žactvu, efektivně financovat školy, reformovat střední školy nebo jak zavádět opatření typu bezplatných obědů.

V součtu se snažíme, aby odpovědní aktéři v mikroregionech a obcích věděli, jak sdíleně řešit lokální výzvy – a k řešením se i zavázali. Na republikové úrovni se podílíme na prosazování nástrojů a opatření, kterými stát zajistí snižování nerovností, desegregaci a cílenou podporu potřebných dětí či škol.

Největší problémy českého vzdělávání nevyřeší jednotlivé školy ani obce. Revizi potřebuje celý rozdrobený systém tisíců obcí-zřizovatelů, ve kterém dnes nikdo nenese odpovědnost za výsledky a řízení vzdělávání.

Fragmentovaný systém nedokáže zařídit kvalitní vzdělávání v každé škole, není efektivní a ani dobré reformy se v něm nedostanou na všechna místa. Výsledkem jsou hlavně obrovské nerovnosti a přehlcenost škol administrativou.

Prosazujeme proto ve spolupráci s Partnerstvím 2030+ reformu, která určí odpovědnost za vzdělávání na úrovni mikroregionů. A povede k tolik potřebné profesionalizaci správy škol a propojování vzdělávání a dalších – hlavně sociálních – služeb na místní úrovni.

Aby Česko prosperovalo, potřebuje promyšlené reformy daní, dávek a oddlužení.

Exekuce vyřazují statisíce lidí ze společnosti i pracovního trhu, kvůli čemuž stát přichází o miliardy a nejvíc zasažené regiony zaostávají. Daňový systém zbytečně vysává kupní sílu z chudších regionů a zatěžuje nízkopříjmové zaměstnance, kterým bere i z minimální mzdy 7 800 korun měsíčně. Podporu jim pak vrací změtí dávek, k nimž se potřební nakonec často ani nedostanou.

Sociální systém by měl místo chudoby podporovat mobilitu, rozvoj regionů a dobré podmínky pro vzdělávání dětí. Co pro to děláme?

Modelujeme chytřejší daňový mix, aby oproti stávajícím daňovému systému zbytečně nezatěžoval nízkopříjmové zaměstnance, nemotivoval ke švarcsystému a práci na černo, nevysával kupní sílu z chudších regionů, která je zde potřeba k rozvoji služeb a ekonomiky, omezil dopady nezdravého životního stylu (alkoholismus) na veřejné rozpočty a motivoval k využívání pozemků či nemovitostí.

Návrhy připravujeme s předními českými ekonomy z think-tanku IDEA a dalších institucí a vždy je doprovází detailní analýzy dopadů na různé společenské skupiny i rozpočet.

Daňový mix lze upravit tak, aby nahradil výpadky příjmů rozpočtu od roku 2020, výrazně méně svazoval růst a přitom omezoval chudobu. Diskuse o chytřejším danění by měla být klíčovým tématem zbytku dekády.

Okolo 400 tisíc lidí zůstává v mnohočetných exekucích. Do těžko řešitelné situace se dostali často před víc než deseti lety, v době před regulací spotřebitelských úvěrů. Dodáváme klíčové analytické podklady k reformám, aby:

1) bylo přístupnější oddlužení, kterého dnes využívá minimum lidí (cca 20 tisíc ročně). Podstatou reformy musí být odstranění formálních bariér a nevýhod, ale i vyšší tlak a motivace k legální práci, což zaručí odchod z šedé ekonomiky. Toho lze dosáhnout sledováním tzv. minimálního adekvátního příjmu pro danou ekonomickou pozici a reformou dávkového systému, aby se člověku vyplatilo pracovat.

2) byly lépe nastaveny srážky v exekucích a insolvenci – spravedlivěji pro různé typy domácností.

Návrat pracujících z šedé ekonomiky přinese státu miliardy, poroste kupní síla v regionech a mohou se omezit destabilizující a demotivující dopady na rodiny, které ve výsledku souvisí i s neúspěšností ve vzdělávání.

Snažíme se pomoci k datově podložené reformě dávek. Stávající systém ve své přehlcenosti administrativou opomíjí řadu potřebných, jinde naopak plýtvá.

Usilujeme o zjednodušení systému, zvýšení motivace legálně pracovat (menší penalizace pracovních příjmů ve výši dávek) a omezení příliš rozkročených cílových skupin dávek sociální podpory (středněpříjmoví s úsporami). Nastavení dávkového systému by také mělo mít pozitivní dopady na školní docházku (systém obědů zdarma) a motivaci k přechodu z neřešitelných exekucí do oddlužení.

Efektivnější dávkový systém dokáže zabránit pádu do chudoby, protože ohroženým pomáhá včas a cíleně. Na tom nakonec vyděláme všichni.