Vstupu do oddlužení brání stres, neznalost i obavy. Téměř polovina dlužníků nezná základní smysl procesu

Shrnutí:

• Neřešitelně zadlužení trpí třikrát častěji než běžná populace symptomy alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti (50 %). Více než polovina (55 %) žije pod hranicí chudoby, polovina hlásí problémy s kvalitou bydlení. Zjistil to výzkum, který PAQ Research udělal pro Konsorcium dluhových poraden, RUBIKON Centrum, Institut prevence a řešení předlužení a Ministerstvo spravedlnosti.
• Panuje jen nízké povědomí o oddlužení, jeho přínosech i změnách od novelizace z roku 2024. Přes 40 % dlužníků nezná ani zhruba základní pravidla a podmínky oddlužení.
• 45 % nezná klíčový důvod, proč má smysl jít do oddlužení – že se na konci úspěšného oddlužení odpustí zbylý nesplacený dluh. Dvě třetiny dlužníků neví, že od října 2024 už neplatí podmínka splatit v oddlužení alespoň 30 % zbylého dluhu. Její odstranění přitom výrazně zvyšuje šanci na úspěšné oddlužení.
• Ohledně oddlužení panuje velké množství obav a nejistot. Dvě třetiny dlužníků se obávají, že by dlouhodobě nezvládli splátky. Často se bojí také komplikovaného vstupního procesu nebo se stydí za vlastní dluhy.
• Podle postojů k řešení dluhů a objektivních překážek vstupu do oddlužení jsme rozlišili pět skupin dlužníků. Zlomené (35 %) brzdí pocity beznaděje, obavy a neznalost pozitiv oddlužení. Připravení (28 %) mají bariéry ze všech skupin nejmenší a jsou k oddlužení nejochotnější, ale část se zdráhá vstoupit kvůli snížení příjmu domácnosti a/nebo zabavení nemovitosti.
• Další skupiny (popírající, zablokovaní a vyloučení) jsou oddlužení méně přístupné kvůli silným vnějším či vnitřním bariérám. U vyloučených se objevuje zapojení v šedé ekonomice, pracovní nestabilita, problémy s návykovými látkami či gamblingem. Tvoří ale menšinu neřešitelně zadlužených (12 %).
• Výzkum vychází z online dotazování reprezentativního souboru neřešitelně zadlužených (mnohočetné exekuce či nezvladatelné dluhy) z března až května 2025. Zúčastnilo se ho 506 respondentů.

Celou studii stahujte jako PDF.

Počty exekucí a oddlužení

Na začátku srpna 2025 se přibližně 450 tisíc lidí v Česku nacházelo v mnohočetné exekuci (měli alespoň dvě exekuce). To představuje přibližně 5 % všech obyvatel ve věku 15 a více let. Alespoň tři exekuce mělo téměř 400 tisíc osob, jejich průměrný dluh přesahoval jeden milion korun. Zadlužení a s ním spojená chudoba mají závažné individuální a společenské dopady. Zahraniční zkušenosti ukazují, že dobře nastavené oddlužení má pozitivní efekt na pracovní aktivitu a příjmy dlužníků, pomáhá stabilizovat jejich bydlení a v důsledku tak prospívá celé společnosti. V Česku však oddlužení využívá jen malá část cílové skupiny. V minulých letech do něj vstupovalo přibližně 20 tisíc osob ročně.

Exekuce postihuje především osoby od 35 do 44 let (dle otevřených dat Exekutorské komory). V exekuci je téměř každý desátý v tomto věku, ale vysoký podíl exekvovaných je také mezi mladšími i staršími ročníky. Ve skupině od 25 do 29 let je v exekuci 7,5 % lidí, podobně ve věku od 60 do 64 let. Zasaženy jsou především Ústecký, Karlovarský, Liberecký a Moravskoslezský kraj. V okrese Most se v exekuci nachází každý šestý člověk od 15 let.

Oddlužení je právní institut, který umožňuje vyřešit dluhy lidem, kteří je sami nezvládají splácet. Jeho cílem je pomoci dlužníkovi překonat často bezvýchodnou finanční situaci a zapojit ho zpět do běžného ekonomického a společenského života. Hledá kompromis mezi zájmy dlužníků a věřitelů. Pokud dlužník splní podmínky oddlužení, zbylé dluhy jsou mu odpuštěny. Do oddlužení ale můžou pouze lidé, kteří jsou schopní aspoň minimální měsíční splátky, respektive mají příjem odpovídající jejich potenciálu na trhu práce.

Výzkum bariér oddlužení na datech z roku 2021 ukázal, že celkové povědomí o oddlužení i o důvodech, proč do něj vstoupit, je nízké. Od října 2024 je platná novela insolvenčního zákona, která má za cíl oddlužení více zpřístupnit a pomoci tak návratu dlužníků do běžného života a na legální trh práce. Počet žadatelů o oddlužení od té doby ale narostl pouze mírně.

Současný výzkum měl proto za cíl zmapovat na reprezentativním souboru dlužníků bariéry, které neřešitelně zadluženým brání ve vstupu do oddlužení. Šetření se zaměřilo na bariéry týkající se specifické životní situace dlužníků (kontextové bariéry, vnitřní a vnější překážky na straně dlužníků), informační bariéry a psychologické bariéry.

Ochota k oddlužení, motivace, podpora

Ochota k oddlužení je mezi neřešitelně zadluženými poměrně vysoká. Kvůli velkému množství bariér, kterým dlužníci čelí, se však jedná více o potenciální zájem než reálný úmysl. Bez další podpory, motivování a informování je u značné části dlužníků málo pravděpodobné, že se potenciál podaří překlopit do reality.

Přes 60 % dlužníků deklaruje hypotetický zájem o oddlužení. Zatímco 48 % připouští vstup v následujícím roce, podle 14 % je to možné někdy v budoucnu. Jen 14 % všech neřešitelně zadlužených si však myslí, že vstup v příštím roce je velmi pravděpodobný. Část zájemců by navíc nemusela splnit podmínky oddlužení (15 % zájemců o oddlužení v aktuálním šetření uvedlo, že by rozhodně či spíše nezvládli ani minimální měsíční splátku).

Ochota vstoupit do oddlužení se neliší podle sociodemografických linií, s výjimkou věku. Výrazně nižší je zájem o oddlužení mezi staršími lidmi (ve věku 55 a více let), a to zvláště mezi těmi nepracujícími. Lidé v předdůchodovém a důchodovém věku jsou pro oddlužení obecně hůře dosažitelní. Někteří mylně věří tomu, že k oddlužení je potřeba příjem z práce, kterou často nemají. Jiní mohou mít z důchodu malý příjem, který by jim nestačil na minimální splátku a nutné životní výdaje, případně by znamenal další snížení životní úrovně nebo riziko v případě nenadálých výdajů.

Zjednodušení procesu oddlužení by mohlo poptávku dále zvýšit. Respondentů jsme se ptali na hypotetickou situaci, v níž by přihláška do oddlužení při exekuci nebo velkých dluzích byla automatická. Rozhodně či spíše by ji nechalo podanou dle svých slov 76 % dotázaných. Je však nutné upozornit na rizika. Část zájemců o automatickou přihlášku by zřejmě nesplnila podmínky pro oddlužení a implementace systému automatické přihlášky by tak musela zohlednit i tyto situace.

Většina dlužníků by ocenila přímou pomoc při vstupu do oddlužení, zejména mít přípravu a podání žádosti zdarma. Velmi či spíše by to pomohlo 90 % dlužníků. Že toto již v současné době nabízejí neziskové organizace (například Člověk v tísni nebo Charita Česká republika), ale neví 57 % zadlužených.

Zadlužení by ocenili také individuální konzultaci o vhodnosti oddlužení a splnění jeho podmínek. Dlužníci přitom aktuálně nejčastěji spoléhají na internet při vyhledávání informací k řešení dluhů (46 %) a také na neformální sítě rodiny a známých (37 %). Dluhové poradny a neziskové organizace využívá menšina (22 %). Nepřímé formy podpory (poskytnutí více informací, doporučení od institucí) by také přivítala většina zadlužených, ačkoli větší zájem je o přímou podporu.

K vyřešení dluhů nejčastěji zadlužené motivuje vyhlídka, že by se zbavili stresu, nejistoty a strachu z budoucnosti. Tuto motivaci ke zbavení se dluhů sdílí téměř dvě třetiny (62 %) neřešitelně zadlužených. Mentální dopad dluhů tak v životě dlužníků rezonuje velmi silně.

Kontextové bariéry: životní podmínky, zdravotní stav, duševní zdraví 

Neřešitelně zadlužení žijí často v nestabilních a nejistých socioekonomických podmínkách. Ve srovnání s obecnou populací hůře hodnotí svůj zdravotní stav, špatně si vede zejména jejich duševní zdraví. 

Dlužníci žijí více než pětkrát častěji pod hranicí příjmové chudoby než domácnosti v běžné populaci. V roce 2024 činila míra ohrožení příjmovou chudobou mezi českými domácnostmi 9,5 % (dle šetření Životní podmínky domácností EU-SILC Českého statistického úřadu). U domácností s neřešitelnými dluhy je to ale 55 %. Tento ukazatel relativní příjmové chudoby není sice vhodný pro mezinárodní srovnání či měření vývoje chudoby v čase, pro porovnání skupin v rámci jedné země ale lze používat.

Rozšířené je u nich nekvalitní bydlení (52 % domácností dlužníků uvádí alespoň jeden problém s kvalitou bydlení, v obecné populaci 26 %). Rozdíl je zejména v problémech s vnitřním stavem bydlení (zatékání střechou, vlhké zdi či základy nebo shnilá okna, rámy, podlahy, příliš tmavý byt, nedostatek denního světla).

Velmi vysoký je mezi dlužníky výskyt příznaků alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti, který je trojnásobný (50 % vs. 17 %) ve srovnání s obecnou populací. (Jedná se o výsledek psychologického screeningu, nikoli lékařskou diagnózu, podrobněji v boxu). Dlužníci také hůře hodnotí svůj celkový zdravotní stav než obecná populace. Špatné nebo velmi špatné zdraví má 24 % lidí ve věku 55 let a více z obecné populace a více než 1,5násobek takto starých dlužníků (39 %).

Z ekonomického i zdravotního hlediska se tedy jedná o velmi zranitelnou skupinu. Tyto životní podmínky nelze vykládat jednoduše jako kauzální důsledek exekucí. U části dlužníků mohou zdravotní potíže, potíže s bydlením či problémy s uplatněním na trhu práce dluhům předcházet. Potíže zároveň tvoří bariéry, které brání úniku z dluhových pastí.

Informační bariéry: povědomí o oddlužení, znalosti výhod a změn od novelizace 2024

Celkové povědomí o oddlužení, o jeho systémových bariérách, benefitech a změnách od novelizace legislativy v říjnu 2024 je nízké. Naopak jsou rozšířené mýty ohledně způsobilosti k oddlužení. Řadu dlužníků proto může blokovat mylné přesvědčení, že v jejich situaci nemají na oddlužení nárok.

Informovanost zadlužených se přitom za poslední čtyři roky prakticky nezměnila. V předchozím šetření bariér oddlužení z roku 2021 byl srovnatelný podíl dlužníků, kteří by nevěděli, koho v případě zájmu o oddlužení kontaktovat, i těch, kdo by nevěděli, zda splňují podmínky oddlužení. Podobná míra neznalosti platila před několika lety i pro benefity oddlužení (např. odpuštění zbývajících dluhů na konci úspěšného oddlužení).

Aktuálně přes 40 % neřešitelně zadlužených ani zhruba nezná základní podmínky a pravidla oddlužení nebo o něm zatím nikdy neslyšeli. Podobný podíl by nevěděl, na koho se v případě zájmu o oddlužení obrátit. Polovina zadlužených neví, zda by splňovali podmínky oddlužení. Klíčové systémové bariéry vstupu do oddlužení neznají tři až čtyři z deseti dlužníků. 

Různé benefity oddlužení a zpřístupňující změny od novelizace v říjnu 2024 nezná jedna třetina až čtyři pětiny cílové skupiny. Neznalost se nevyhýbá ani naprosto základním přínosům – 45 % neví o klíčovém benefitu oddlužení, že se na konci až na výjimky odpustí zbylý nedoplacený dluh. Neznají tedy základní důvod, proč má smysl vstupovat do oddlužení.

Novelizace oddlužení v roce 2024 zrušila podmínku splatit během oddlužení 30 % zbytkového dluhu. Ta vytvářela velmi rozdílnou tvrdost vůči dlužníkům, protože před vstupem do oddlužení již splatili různou část dluhu a měli různé možnosti umořit požadované procento zbytku. Podmínka také posilovala nejistotu dlužníků, zda se jim podaří oddlužení úspěšně dokončit. 

V novém systému jsou splátky určeny podle individuálních příjmových možností dlužníka. Zájmy věřitelů jsou v něm chráněny tak, že do oddlužení mohou vstoupit dlužníci, kteří dosahují alespoň minimálního příjmu podle jejich potenciálu na trhu práce. O této významné změně – zrušení podmínky splatit 30 % zbytkového dluhu – ale stále neví dvě třetiny dlužníků (68 %). Ani klíčové posílení transparentnosti a jistoty oddlužení tak aktuálně nemůže být efektivní motivací ke vstupu. 

Naopak jsou rozšířené různé mýty. Přes 70 % neví, že do oddlužení mohou vstoupit i lidé bez exekucí. Ačkoli oddlužení je často spojováno s exekucemi, mohou ho obecně využít osoby, které nejsou schopny splácet své závazky nebo jim taková situace hrozí. Není nutné, aby na ně byla předem vyhlášena exekuce. Dlužník musí v oddlužení platit alespoň minimální měsíční splátku, která v sobě zahrnuje také odměnu insolvenčního správce (minimální splátka aktuálně činí přibližně 2 200 Kč za měsíc). Mohou tak do něj vstoupit osoby s pravidelným příjmem, není však nutné, aby to byl příjem z práce. Splátka může být hrazena také z důchodu či jiných zdrojů. To ale není příliš známé. Podle výzkumu 68 % dlužníků neví, že v oddlužení není nutné mít hlavní pracovní poměr.

Psychologické bariéry: obavy a pochybnosti ohledně oddlužení 

Neřešitelně zadlužení vyjadřují velké množství různých obav, pochybností a nejistot ohledně oddlužení.

Nejčastější obavy se týkají ekonomického dopadu a dlouhodobé finanční zvládnutelnosti oddlužení. Přibližně dvě třetiny (68 %) zadlužených odrazuje strach, že by se v oddlužení zhoršila jejich finanční situace. Podobně často se dlužníci bojí, že by nemuseli zvládnout splátky po celou dobu a že na oddlužení nemají dostatečný příjem.

Dvě třetiny (65 %) zadlužených se obávají rizika, že soud je na konci oddlužení neosvobodí od dluhů. Tato obava souvisí s pochybnostmi, zda by dlužník dlouhodobě zvládl splátky v oddlužení. Může ale také pramenit z celkové nejistoty ohledně fungování oddlužení a podmínek pro jeho úspěšné splnění. V podmínkách a pravidlech oddlužení se přitom ani zhruba nevyzná přes 40 % zadlužených. 

Vysoko v  žebříčku psychologických bariér se nachází také vnímaná komplikovanost vstupního procesu a strach a zahlcení z životních změn, které oddlužení vyžaduje. To je velmi přirozený jev, který se v psychologii označuje jako status quo bias. Je to tendence lidí preferovat současný stav, i když je objektivně horší, ale je alespoň známý. Řadě dlužníků také brání stud za vlastní dluhy.

Obavy týkající se ekonomického dopadu a zvládnutelnosti oddlužení mají častěji lidé z méně stabilních socioekonomických podmínek – dlužníci s nižším vzděláním, z domácností pod hranicí chudoby či nízkopříjmových, žijící v nájmu nebo jiných typech bydlení (než v nájemním či vlastnickém/družstevním).

Většina obav postihuje více dlužníky, kteří trpí zhoršeným duševním zdravím (vykazují příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti). Rozdíl je nejvýraznější u mentální paralýzy, kterou dlužníkům přináší představa velkých změn nutných pro vstup do oddlužení.

Bariéry na straně dlužníků: postoje k řešení dluhů, objektivní životní překážky 

Více než polovinu dlužníků charakterizují pocity beznaděje a ztráty východiska. U třetiny se ve větší či menší míře objevuje mentální nepřijetí (bagatelizace, odsouvání) dluhové situace. Polovina dlužníků si dle svých slov nemůže dovolit ztratit splátkami v oddlužení více příjmů. Třetina se obává rizika prodeje nemovitosti, podobné procento má problémy s nalezením či udržením práce. Pro 40 % je bariérou špatné zdraví.

Dlužníky lze rozdělit do několika skupin podle kombinací těchto a dalších bariér pro vstup do oddlužení. Typologie byla vytvořena na základě exploračních analýz pomocí metody model-based clustering v programu R (balík mclust). Jednotlivé skupiny se významně neliší v základních sociodemografických charakteristikách (pohlaví, věk, vzdělání). Odlišují se však v ochotě k oddlužení, míře (ne)znalosti oddlužení a obav z něj.

Zlomení (35 %) jsou zasaženi pocity beznaděje a ztráty východiska, vnější bariéry je však tolik nepostihují. Z oddlužení mají množství obav, méně znají jeho pozitiva. Dluhy řešit chtějí, ale potřebují větší míru podpory. Společně s připravenými tvoří dvě skupiny, které deklarují nejvyšší ochotu k oddlužení.

Připravení (28 %) dluhy řešit chtějí a mají zájem o oddlužení, ale někteří to zatím nepovažovali za finančně únosné pro domácnost nebo nechtěli přijít o nemovitost. Jedná se o skupinu s nejmenšími bariérami oddlužení a nejvyšší ochotou do něj vstoupit.

Popírající (16 %) si nepřipouští (zatím) nutnost dluhy řešit nebo jsou přesvědčeni, že dluhy sami zvládají. O oddlužení nemají většinově zájem. 

Zablokovaní (9 %) nejsou vnitřně motivovaní řešit dluhy a do oddlužení se zdráhají především z ekonomických, ale také zdravotních důvodů. O oddlužení nemají příliš zájem. 

Vyloučení (12 %) se potýkají se specifickým komplexem problémů (pracovní nestabilita, únik do šedé ekonomiky, zdravotní problémy, závislost na alkoholu, drogách či hazardních hrách, ale i vnitřní bariéry), které brání vstupu do oddlužení, ačkoli o něj deklarují vysoký zájem. 

Doporučení

• Posílit tradiční a nové kanály informování dlužníků, aby se rozšířilo povědomí o oddlužení. Dlužníci nejčastěji hledají informace k dluhům na internetu (včetně sociálních sítí) a přes neformální kontakty (rodina, známý). Ocenili by ale více osobního poradenství i informování přes úřady práci či jiné instituce.
• Informovat o možnosti oddlužení lidi, kteří jsou zároveň příjemci důchodů a dávkového systému – skrze Českou správu sociálního zabezpečení a úřady práce. Případně zvážit možnost tzv. opt outu (automatické zaslání přihlášky do oddlužení lidem, kteří jsou v exekucích více než 10 let apod.).
• Odstranit faktické a systémové bariéry vstupu do oddlužení. Například netransparentní systém zpeněžení nemovitostí, nevýhodnost oddlužení pro seniory a další lidi s malými a těžko navyšitelnými příjmy a menšími dluhy. Nejednotné posuzování minimálního adekvátního příjmu (a srážek) mezi soudci. Dlouhý proces vstupu do oddlužení. Nerovné nastavení nezabavitelných částek pro různé typy domácností atd.
• Zvýšit ekonomickou motivaci projít oddlužením a legalizovat práci. Aktuálně se dlužníkům v oddlužení strhávají dvě třetiny příjmu nad tzv. nezabavitelné minimum a zůstávají jim nízké čisté příjmy. To vytváří velkou motivaci k zatajování příjmů a malé pracovní aktivitě. PAQ v minulosti navrhoval snížit srážku na polovinu částky nad nezabavitelné minimum. 
• Systematičtěji a mezi soudci srovnatelně využívat nástroj minimálního adekvátního příjmu pro vstup do oddlužení (např. příjmy alespoň na 25-30. percentilu pracujících v dané ekonomické pozici). To pomůže vyžadovat legalizaci příjmů, ale také zvýší transparenci vstupu do oddlužení.
• Udělat jednoduše dostupné přímé formy pomoci se vstupem do oddlužení. Nejvíce by dlužníkům podle jejich slov pomohlo moci svůj případ s někým konzultovat a mít pomoc s vypracováním a podáním žádosti o oddlužení.
• Na poskytování informací navazovat jednoduché možnosti okamžité akce (např. ověřit si splnění podmínek, spojit se s neziskovou organizací, která poskytne poradenství).
• Šířit klíčové informace o oddlužení, které pomohou redukovat rizika a nejistoty pociťované dlužníky a rozptylovat mýty o podmínkách vstupu do oddlužení. Patří sem „pojistky“ v systému oddlužení, které umožňují řešit výpadky příjmů či jiné problémy (např. možnost oddlužení až na rok přerušit).
• Zpřístupnit jednoduché nástroje (kalkulačky) pro odhad splnění podmínek oddlužení a výše splátky v oddlužení. Velká část dlužníků se aktuálně v pravidlech a podmínkách neorientuje, polovina neví, zda by splňovali podmínky.
• Pracovat v informačních strategiích a poradenství dlužníkům s psychologickými a kontextovými bariérami. Výzkum jasně ukazuje, že bariéry oddlužení nejsou pouze racionálního a informačního charakteru. Silným faktorem je také strach ze změn nebo stud. Důležitou roli hrají i nepříznivé životní podmínky jako chudoba a špatné duševní zdraví.
• Informace podávat jednoduše, srozumitelně a strukturovaně. Dlužníci jsou často mentálně vyčerpaní svojí stresovou a nestabilní situací. Kvůli duševní zátěži ztrácejí kognitivní kapacity a motivaci zpracovávat větší množství informací či složitější informace.
• Ukazovat úspěšné příklady oddlužení, které posílí důvěru v jeho fungování. Dlužníci se v problematice oddlužení velmi málo orientují, mají obavy z množství změn, nemají důvěru, že oddlužení zafunguje. Úspěšný příklad může více zpřítomnit dosažení výsledku.

Na studii spolupracovali Radek Hábl, Pavla Aschermannová, Ondřej Zezulka a Veronika Pavelková.