Segregace přetrvává. Jak Česko odpírá romským dětem vzdělání
Segregované školy najdeme po celém Česku.
Romské děti čelí stejnému vyloučení jako před pěti lety. V Česku zůstává na 130 segregovaných škol, kde tvoří Romové minimálně třetinu žactva. Častěji než v minulosti je využíváno přesouvání romských žáků do speciálních tříd běžných škol. V tamních lavicích mají pětinový podíl, přestože v celkové populaci žactva mají Romové tříprocentní zastoupení. Školské poradny často využívají zastaralou diagnostiku a jejich výsledky napříč republikou se nevysvětlitelně liší. Vyčleňování romských dětí někde podporují i obce svou prací se spádovými oblastmi. Školy samotné mnohdy neumí pracovat se znevýhodněním, situaci komplikuje decentralizace zdejšího systému. Zdroje segregace – a konkrétní doporučení ve změnách řízení i podpoře škol, které by pomohly k lepšímu vzdělání pro všechny děti – ukazuje studie PAQ Research a STEM pro Ministerstvo školství.
[Studie má kvantitativní i kvalitativní část. První z nich připravil PAQ Research z dat MŠMT či České školní inspekce. Druhou z nich STEM z výjezdů do škol a poraden, kde hovořil s jejich pracovníky, rodiči i žactvem. Celou studii najdete na webu MŠMT]
Inkluze funguje – až na Romy
Segregované školy najdeme po celém Česku. Běžné základky se nachází hlavně v chudých obcích v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Počet škol s třetinovým zastoupením Romů se nemění, těch s alespoň 50 či 75 procenty od roku 2017 dokonce mírně vzrostl.
Problém se netýká všech romských žáků. Segregace dopadá zejména na část těch, co žijí v chudobě a sociálním vyloučení. Celkově romští žáci dochází do necelé poloviny z víc než 4.200 běžných základních škol.
Tabulka: Počty základních škol s romskými žáky
Zdroj: šetření o počtu romských žáků, MŠMT
Speciální třídy a školy (bývalé praktické) s vysokým podílem romských žáků najdeme ve všech koutech republiky. Nachází se i tam, kde romská populace není nijak početná, tvoří okolo 2–8 procent. Vysoký podíl Romů v tamních speciálních školách a třídách proto nemůže být vysvětlen prostorovou koncentrací.
Celkem mají Romové 22% podíl ve speciálních třídách běžných škol a 15% ve speciálních školách (zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona) To absolutně neodpovídá jejich celkové populaci, která se mezi žáky stabilně pohybuje okolo 3 %.
Tabulka: Podíl romských žáků ze všech žáků podle typu školy a třídy (v %)
Zdroj: šetření o počtu romských žáků, MŠMT. Poznámka: Dělení na školy zřízené podle paragrafu 16 odstavce 9 a speciální školy sleduje statistické dělení ve výkazech, ne dělení podle zákona, které takto školy nerozlišuje
Situaci příliš nezměnilo ani zavedení takzvané inkluze. Legislativa z roku 2016 měla vést k začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných tříd. To se víc daří u dětí se speciálními potřebami z většinové společnosti. Romy ze znevýhodněného prostředí ale nadále segregujeme, a tak často odsuzujeme k horšímu vzdělání a chudobě.
Praxe poraden se obrovsky liší
Když přijde romské dítě do školní poradenského zařízení (ŠPZ), oproti dítěti z majority uslyší desetkrát častěji diagnózu lehkého mentálního postižení. Poradny mohou zaměňovat projevy sociokulturního znevýhodnění, jako jsou omezené jazykové schopnosti, za vrozené postižení. Řada poraden využívá zastaralou diagnostiku. Poradny jsou navíc přehlcené kvůli systému, v němž podpora dětí závisí právě na diagnostice, nikoliv celkovém sociálním znevýhodnění regionu.
Graf: Převažující závěr vyšetření v pedagogicko-psychologických poradnách
Mapa: Regionální distribuce závěrů pedagogicko-psychologických poraden (% z diagnóz) – Mentální postižení
Mapa: Regionální distribuce závěrů pedagogicko-psychologických poraden (% z diagnóz) – Odlišné kulturní a životní podmínky
Některé poradny mohou segregaci vědomě či nevědomě podporovat. Výzkumníci se mezi pracovníky poraden setkávali s přesvědčením, že speciální školství je pro romské děti údajně lepší. Úsudek se většinou nezakládá na hodnocení pedagogického přístupu na speciálních školách, vychází z obecného pocitu, že zde mají děti větší sociální a jinou podporu.
Tento přístup poraden se kombinuje s obavami z běžných škol, který mají někteří romští rodiče, a omezenou ochotou běžných škol Romy přijímat.
Praxe poraden musí být kontrolována a v některých případech by se měla změnit. Vyžaduje to větší podporu i kontrolu jejich práce. Ministerstvo školství a Národní pedagogický institut by měly posílit své metodické vedení poraden – od kvality diagnostiky po personální podporu a zajištění kapacit. Zároveň musí centrální instituce dohlížet na práci poraden, aby se nevhodná praxe už nadále nevyužívala. Důležitou roli hraje Česká školní inspekce (ČŠI). Měla by získat větší pravomoci pro odvolávání nekvalitního vedení poraden i základních škol, které znevýhodněné děti odmítají přijímat.
Diagnostická praxe by se měla víc propojit se sociální prací. Nebude tak docházet ke směšování mentálního postižení a dalších diagnóz a sociokulturního znevýhodnění. Klíčové je také zajištění nezávislosti. V některých oblastech vzniká propojení speciálních škol, jejich přípravných předškolních tříd – kam jsou zařazovány romské děti – a návazné diagnostiky, která potvrdí setrvání dětí ve speciální škole či třídě.
Nepřipravené školy a nedostatečná podpora
Segregace pokračuje, protože vyhovuje kritickému množství zainteresovaných stran. To znamená běžným školám, vedení obcí, majoritě a v některých případech i romským rodičům. Mnohdy samotní vychodili speciální školy a nemají kapacitu na podporu, jakou v Česku požadují od rodičů běžné školy.
Základní školy nezřídka neumí či nechtějí s potřebami romských dětí pracovat. Děti ze znevýhodněného prostředí mohou přicházet bez znalostí a dovedností, které očekává většinová společnost. Výzkumy ČŠI současně ukazují, že jen minimum dalšího vzdělávání pedagogů a ředitelů se zaměřuje právě na téma podpory dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí.
Inkluze sice přinesla podpůrné profese, někteří učitelé na práci s asistenty však nemají kompetence. Části asistentů zase chybí příprava na práci s dětmi se specifickým handicapem, jaké mívá romské žactvo.
Problémem zůstává i skutečnost, že v řadě regionů – často právě těch nejpotřebnějších – podporné profese reálně chybí. Jejich financování bylo dosud nestabilní, administrativně složité a chudší regiony neměly dostatečnou podporu v zajištění pedagogických i nepedagogických pracovníků.
Dobrá praxe existuje
Výzkum ukazuje, že se na řadě míst začleňování daří. Tamní instituce — od vedení obcí a škol přes sociální pracovníky — intenzivně komunikují s romskými rodiči, kteří nemají často k institucím důvěru. Dokážou žactvu zajistit individuální přístup a podpůrná opatření. Pracují s rodinami i v sociální oblasti.
Neexistuje jedno opatření, co všechno zlepší. Musí se propojit přesvědčení o správnosti desegregace spolu s dobrou koordinací důležitých aktérů, kteří zároveň mají pro svou práci dostatečnou kapacitu.
To vyžaduje i aktivnější roli státu. Stát by měl školám v oblastech s výskytem segregovaných škol dávat zvýšenou podporu. Patří sem odpovídající příprava ředitelů a učitelů i peníze na podpůrné profese či na obědy ve školkách, které mohou zvýšit velmi důležitou předškolní docházku.
Problém decentralizace, absence řízení a dat
Vzdělávací systém v Česku trpí přílišnou decentralizací. To vede k absenci odpovědnosti. MŠMT či ČŠI by měly mít větší pravomoci, jak vynucovat lepší práci se spádovými oblastmi. Obce jimi v některých případech záměrně přispívají k segregaci. Do spádové oblasti základní školy se speciálními třídami zahrnují například azylový dům, ulici s ubytovnou a děti s bydlištěm na radnici.
Často přitom chybí i základní data o tom, co se ve vzdělávacím systému děje. Stát nemá datovou kontrolu nad praxí poraden, spádovými oblastmi, odmítáním dětí při zápisech. Neví, zda tzv. snížené výstupy jsou u romských dětí používány napříč rozvrhem či v rámci jednotlivých předmětů, jak by to mělo být. Chybí propojení dat ze sociální oblasti a vzdělávání, které by umožňovalo administrativně jednoduchou podporu škol podle toho, kolik dětí zde čerpá přídavek na děti apod.
Stát a obce musí spolupráci v sociální oblasti posílit. Podporovat sociální práci ve znevýhodněných lokalitách, omezovat předlužení, bojovat proti prostorové segregaci a nekvalitnímu bydlení. Všechno tohle má negativní dopady na vzdělávání.
Katalog víc než čtyřicet ověřených intervencí, které pomohou překonat vzdělávací neúspěch a přinesou lepší vzdělávání pro všechny děti, najdete na portálu Desegregace.cz.
Shrnutí doporučení z výzkumu
- Posílit podporu i kontrolu práce školských poradenských zařízení (popř. zcela převzít jejich vedení od krajů). Posílit jejich propojení se sociální prací
- Posílit pravomoci ČŠI ve změně nekvalitního vedení poraden i základních škol (pokud opakovaně dochází k problémů ve vzdělávání či odmítání dětí apod)
- Ze strany MŠMT či ČŠI detailněji a pravidelně monitorovat klíčové faktory segregace a vyzývat zřizovatele škol a školských poradenských zařízení k nápravě. V prvé řadě zajistit nápravu segregačně designovaných spádových oblastí
- Dát školám v oblastech s výskytem segregovaných škol zvýšenou podporu. Zajistit podpůrné pozice a posílit spolupráci se sociální oblastí
- Posílit předškolní vzdělávání v širší oblasti okolo segregovaných škol. Docházka by měla činit alespoň 90 procent. Navyšovat kapacity, redukovat náklady rodičů
- Zvýšit připravenost ředitelů, učitelů, asistentů pedagogů na vzdělávání žáků z odlišného sociokulturního prostředí
- Poskytovat všem žákům jednotný kurikulární základ, ale individualizovat výuku
- Omezit sociální faktory vzdělávací neúspěšnosti v oblastech segregovaných škol (bytová nouze a segregace, předlužení a další projevy nestability)
- Vyjasnit působení a roli speciálního školství. Nastavit užší spolupráci místní speciální školy s běžnými školami. Vymezit úlohu speciálních škol jako metodických center. Omezit provázání speciálních škol a přípravných tříd v nich.Studie obecně doporučuje omezit negativní důsledky decentralizace základního vzdělávání a posílit odpovědnosti a řízení vzdělávací soustavy. Studie obsahuje i dalších šedesát konkrétních řešení prokonzultovaných s experty. Jejich styčným bodem je to, že nejdou jen v prospěch romských žáků, ale pomohly by ve vzdělávání všech dětí v až 20 procentech vzdělávací soustavy, která v Česku výrazně zaostává.