Odpovědní zřizovatelé, lepší školy. Úspěšné země místo zavalování administrativou ředitele rozvíjí

Mezi školami v sousedních obcích v Česku často neleží pouze kopec, ale i propastné rozdíly ve výsledcích. Vede k tomu systém tisíců obcí-zřizovatelů, ve kterém nikdo nenese odpovědnost za kvalitu vzdělávání v celém kraji či mikroregionu. Fragmentovaný systém navíc ředitelky a ředitele zavaluje administrativou, pro kterou se nemohou věnovat pedagogickému vedení. V úspěšných zemích zřizovatelé administrativní zátěž přebírají, současně v celém regionu dohlíží na kvalitu vzdělávání a posouvají ho, protože mají přímý vliv na pedagogický rozvoj. Úlohy odpovědných zřizovatelů v Estonsku, Finsku, Kanadě a Nizozemí mapuje nová studie, kterou připravil PAQ Research ve spolupráci Partnerstvím pro vzdělávání 2030+. Její výsledky mají sloužit jako inspirace pro lepší nastavení českého systému.

Celou studii Role zřizovatele školy v zemích s vynikajícími vzdělávacími výsledky a rovnými šancemi najdete jako PDF na webu Partnerství.

Administrativní rekordmani

Čeští ředitelé a ředitelky věnují ze všech zemí EU vůbec nejvíc svého cenného času administrativě. Padá na ně právní, finanční či bezpečnostně-pracovní agenda, kvůli čemuž jim zbývá pouze 20 procent času na nejdůležitější práci: pedagogické vedení sboroven. I proto kvalita zdejšího vzdělávání a výuky přinejlepším stagnuje a trpí obrovskými nerovnostmi.

Graf: Kolik tráví ředitelé a ředitelky času s administrativou

“Vybrali jsme modelové příklady Estonska, Finska, Nizozemska a kanadského Ontaria a zmapovali, jak to dělají, že jsou tak dobří. Všechny země mají oproti Česku celkově lepší výsledky, menší rozdíly mezi školami a nezáleží v nich tolik, jestli se dítě narodí do bohaté či chudé rodiny,” říká jeden z autorů studie Michal Ostrý.

Graf: Vzdělávací výsledky podle decilů indexu ekonomického, sociálního a kulturního statusu PISA

Zřizovatelé koncentrují administrativu

V zemích s lepšími vzdělávací výsledky mají oproti Česku rozdílný systém zřizovatelů. V Estonsku a Finsku sice dělají zřizovatele stejně jako v Česku obce, mají jich ale mnohem méně. Obě země počty obcí od devadesátých let snižují, takže v nich průměrně žije 18krát (Estonsko) a 14krát (Finsko) víc lidí než v Česku.
Vzhledem ke své velikosti mají zřizovatelé dostatečný odborný aparát pro přebírání nepedagogické administrativy. To platí i pro speciální školské úřady, které zřizují školy v Nizozemsku a Ontariu. Ředitelé a ředitelky mají díky práci svých zřizovatelů dvakrát až čtyřikrát víc času na pedagogické řízení než v Česku.

V Česku si podobné přebírání zátěže obce-zřizovatelé nemohou dovolit. Na evropské poměry máme unikátní množství samosprávných obcích – přes 6 tisíc –, v nichž žije průměrně žije pouze 1 600 obyvatel. Rozdrobená samospráva vede k neefektivitě a prodražuje se.

Zřizovatelé jako ředitelé ředitelů

Pro vzdělávání představuje fragmentace ještě jeden obrovský problém. V Česku nikdo nenese odpovědnost za vzdělávání na úrovni celého mikroregionu, okresu či kraje. I dobré reformy se proto do řady škol nedostanou a mezi školami vznikají obrovské rozdíly.

I problém kvality mají v úspěšných státech vyřešený. Zřizovatelé ve všech čtyřech zemích mají ze zákona odpovědnost za kvalitu vzdělávání ve svých školách, inkluzivitu a wellbeing dětí.

“Klíčovou roli hraje profesionální správa, která má jasnou roli v zajištění kvality vzdělávání. Vedoucí úředníci bývají zkušení odborníci, kteří pracují na rozvoji vedení škol, vymezení cílů pro zlepšování, vytvářejí prostor pro spolupráci," popisuje vzdělávací analytik Karel Gargulák.

"Ředitelům a ředitelkám slouží jako partneři, zároveň jako přímí nadřízení vyhodnocují a podporují kvalitu jejich práce,” dodává Gargulák, který studii představil na setkání Nadace České spořitelny.

Politici naopak přímý vliv na vedení škol nemají, protože ředitelé obvykle spadají do působnosti kvalifikovaných vedoucích úředníků veřejné správy. I to je rozdíl proti Česku, kde hrají politické sympatie často velkou roli třeba při vybírání ředitele.

Zřizovatelé vedou ředitele a hledají talenty

Co zřizovatelé v úspěšných zemích dělají kromě nepedagogické administrativy? V Ontariu podpora zřizovatele zahrnuje:

• nastavování strategie vzdělávání pro celý školský obvod
• mentoring, koučing a další vzdělávání ředitelů i učitelů
• nastavování a vyhodnocování cílů, zajištění sběru dat o výsledcích vzdělávání a v dalších oblastechVe Finsku zřizovatel:
• strategicky vede ředitele a aktivně nastavuje cíle
• podporuje spolupráci mezi řediteli a profesních učících se skupin
• aktivně vyhledává a rozvíjí talenty na vedoucí pozice ve školách
• podporuje v práci s kurikulem či vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Tabulka: Přehled činností zaměřených na pedagogický rozvoj škol (pedagogická správa a leadership)

Absence odpovědnosti vede k nerovnostem

Česko trpí obrovskými rozdíly ve vzdělávací (ne)úspěšnosti. V Praze nedokončí základní školu 1,3 procenta žactva, na Tachovsku v Plzeňském kraji 12,9 procenta. Problém nerovností nevyřešíme, dokud nezačneme školy odpovídajícím způsobem vést.

To ve stávajícím systému tisíců zřizovatelů, kteří nemohou mít zdroje k podpoře všech škol, není možné. Chybí v něm odpovědnost za kvalitu, vedení škol nemá pro nával administrativy prostor na svou nejdůležitější práci.

Cesta pro Česko: střední článek

Jak zlepšit český systém? Nejlepší se jeví přesun části úkolů a odpovědností na úroveň obcí s rozšířenou působností, kterých máme v Česku 206. Průměrně v jednom odvodu chodí do mateřských a základních škol 5.500 žáků. Pokud bychom číslo porovnali s personálními kapacitami zřizovatelů ve zkoumaných zemích, znamenalo by to 12 až 32 úvazků, které zajistí nezbytnou administrativní podporu a pedagogické vedení.

“Podobný počet pracovníků by byl realistický i pro Česko. Pokud by došlo ke sdílení nepedagogické administrativy na úroveň ORP, ukazuje loňská studie VŠE, vedení škol by ušetřilo čtvrtinu až polovinu času. Úspora přitom není pouze časová, ale i finanční. Ušetřené peníze by podle studie zaplatily každému ORP až 12 nových úvazků,” vysvětluje Vladimír Srb, vedoucí pracovní skupiny Střední článek Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Právě takzvaný střední článek, který stojí mezi školou a státem, platí za nejdiskutovanější řešení. Jde o klíčový nástroj k převedení záměrů státu – od proměny cílů a obsahu vzdělávání po podporu všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami – do reálné praxe všech škol. Partnerství pro vzdělávání 2030+ ke střednímu článku připravilo řadu materiálů či diskuzí.

Aktuální studie Role zřizovatele školy v zemích s vynikajícími vzdělávacími výsledky a rovnými šancemi je jedním z nich. Celou ji najdete na webu Partnerství.