Tři, nebo 16 tisíc k důchodu. Penzijní spoření Čechů brzdí malá podpora mladých a poplatky, které lidi neznají

Shrnutí

• Penzijní spoření může být klíčovým zdrojem prostředků ve stáří. V Česku ale není funkční. Lidé začínají spořit pozdě, často ve fondech s malými výnosy a velkou část úspor jim seberou vysoké poplatky. Reprezentativní výzkum ukazuje, jak Češi využívají státem neefektivně nastavený systém či jakou roli hrají jejich (ne)znalosti.
• Jen 18 % Čechů mezi 18 lety a důchodem se penzijního spoření účastní produktivně – vkládají aspoň 1 000 Kč od sebe a zaměstnavatele do produktivních typů fondů. Lidé, kteří se spoření neúčastní či jen neproduktivně, navíc méně investují jinými způsoby. Celkově lze odhadovat, že až 45 % aktivní české populace nemá efektivní investice, které jim v důchodu doplní penzi ze státního prvního pilíře.
• Nejméně se účastní mladí lidé do 35 let. Nemají zvýšenou podporu státu. Šanci, že se respondent efektivně účastní penzijního spoření, výrazně zvyšuje možnost čerpat příspěvek zaměstnavatele. Ty ale směřují nejčastěji vzdělaným zaměstnancům ve středním věku. Ani firemní příspěvky tak neslouží ke včasnému vstupu lidí do 35 let ze všech příjmových skupin. 
• Tři čtvrtiny střadatelů neznají výnosy svého penzijního fondu nebo je odhadují zcela špatně. Lidé i proto zůstávají v málo výnosných transformovaných a konzervativních fondech, a to včetně těch, kterým dle vlastních slov záleží na dlouhodobém výnosu a výkyvy mají za podružné. Další lidé jen „vybírají“ příspěvky a daňové podpory, kterými stát dotuje i nevýkonná spoření. Ve výsledku většina z 660 mld. Kč stále leží v transformovaných a konzervativních fondech s minimálním zhodnocením (okolo 1–2 % ročně).
• Třetí problém spočívá v poplatcích, které má české penzijní spoření násobně vyšší než v zahraničí. Při čtyřicetiletém spoření seberou až polovinu potenciálního majetku. Přes 90 % střadatelů ale výši poplatků vůbec nezná či ji podceňuje. I proto je nemůže stlačit konkurence: za posledních 13 let klesly zcela minimálně pod zákonné maximum. 
• Řešením pro střadatele všech věkových skupin jsou fondy životního cyklu, které automaticky přizpůsobují strategii věku – do 55 let investují dynamičtěji, pak se zkonzervativňují. Ochota vstupu do reformovaného spoření závisí na příspěvku zaměstnavatelů a vstupní podpoře od státu, ukazuje naše testování. Odhodlání násobně roste při vstupním bonusu přes 10 tisíc Kč (analogicky může fungovat vyšší průběžný státní příspěvek mladým).
• Z výzkumu plynou doporučení pro reformu, při níž by došlo k efektivnějšímu využití 18 miliard státní podpory (příspěvky a daňové slevy): 
  • zaměřit veřejnou podporu na fond životního cyklu s definovanou a produktivní strategií spoření, 
  • lidem do 35 let dát jednorázovou podporu či vyšší procentuální příspěvky při vstupu do tohoto spoření,
  • výrazně omezit maximální zákonnou výši poplatků, 
  • postupně ukončit transformované fondy přechodem do fondu životního cyklu (pokud si klient nezvolí jiný),
• motivovat zaměstnavatele, aby přispívali lidem do 35 let (např. vyššími daňovými odpočty příspěvků).   

Podoba českého penzijního spoření a její problémy

Důchodový systém má více pilířů. První – tzv. průběžný pilíř – vyplácí důchodcům prostředky, které získává sociálním pojištěním od současných pracujících. V důchodech bude vždy hrát hlavní roli. Stejně jako ve většině rozvinutých zemí ale v Česku stárne populace, takže roste počet seniorů a klesá počet pracujících. Průběžný pilíř se proto postupně dostane do deficitu, který kulminuje v letech 2050 až 2060. Důchodová reforma Fialovy vlády na to reagovala sérií opatření, které mimo jiné mohou vést k mírnému snížení výše důchodů vůči mzdám (tzv. náhradový poměr).

Pro svou udržitelnost a zajištění důstojného stáří ale důchodový systém vyžaduje doplnění kapitálovým pilířem penzí. Soukromé spoření na stáří funguje nezávisle na státním systému. V Česku aktuálně existuje pouze jako tzv. třetí pilíř penzí a stojí na dobrovolnosti. Penzijního spoření, které v Česku společně s Dlouhodobým investičním produktem (DIP) a investičním životním pojištěním tvoří třetí pilíř, se účastní 3,9 milionu lidí. Česko se tak účastí blíží k polo-povinným pilířům v zahraničí. Vysoká účast vychází i z toho, že stát penzijní spoření podporuje přes přímé a daňové dotace 18 mld. Kč ročně. 

Přes vysokou účast má penzijní spoření v Česku řadu problémů. Mezi hlavní patří:

a. Účast v málo výkonných fondech – okolo poloviny prostředků českých střadatelů je uložena v tzv. transformovaných a konzervativních fondech (viz box) se zcela minimální ziskovostí, která neudrží ani hodnotu peněz vůči inflaci. Investice v nich mají i lidé pod 55 let, kteří by měli investovat nejvíce dynamicky.

b. Vysoké poplatky – kombinace poplatků z objemu a výnosu v některých fondech bere 2 až 2,5 % z uložených prostředků každý rok. Při čtyřicetiletém spoření střadatele poplatky připraví až o polovinu budoucího majetku. Jsou vyšší než v zahraničí i alternativních investičních platformách.

Kvůli malému výnosu a vysokým poplatkům si průměrný střadatel v českém penzijním spoření potřebuje ukládat až 5 600 Kč měsíčně po dobu 40 let, aby si zajistil penzi 10 000 Kč po dobu 20 let. Ve švédském penzijním fondu AP7 Såfa stačí 260 Kč a ve slovenských indexových fondech 410 Kč.

c. Pozdní vstup – klíčovým prvkem je doba penzijního spoření, během níž se složeným úročením kumulují výnosy. Ideálně by lidé měli vstupovat do systému před 30. rokem a spořit si alespoň 35 let, což ale dělá menšina Čechů. 

d. Malá podpora ze strany zaměstnavatelů – má ji jen menšina zaměstnanců, zejména u větších firem. V zahraničí je přitom využívána pro vstup mladých lidí i stabilizaci příspěvků v čase.

e.   Jednorázový výběr – 95 % českých střadatelů si penzijní spoření vybírá jednorázově, ačkoli jeho účelem je měsíční rentou doplnit důchod z průběžného pilíře.

Dnešní typický účastník českého penzijního spoření může počítat s rentou okolo 3 000 Kč. Pokud by reforma zajistila nižší poplatky, umístění v produktivnějších fondech, dřívější vstup střadatelů a lepší podporu zaměstnavatelů, může se renta i zpětinásobit.

V Česku existují dva typy dobrovolného penzijního spoření. V textu je pro srozumitelnost označujeme společně jako penzijní spoření; v dotazníku jsme pro porozumění respondentů využili hovorový výraz penzijko. Více viz rozklikávací box:

Náš výzkum probíhal na reprezentativním vzorku takřka 1 000 lidí ve věku od 18 let do důchodu (podrobnosti v poslední kapitole O výzkumu). Výzkum dodával podklady autorům reformy (MF, IDEA při CERGE-EI) a zároveň může sloužit k jejím úpravám v budoucnosti. Cílem bylo popsat některé otázky, které ze samotných dat o penzijním spoření nejsou jasné:

• Co Čechy odrazuje od založení penzijního spoření? A proč zůstávají v neefektivních fondech? 
• Jaké změny systému by motivovaly Čechy, kteří neefektivně spoří v rámci penzijního spoření, aby si zvolili optimálnější strategie a začali spořit v mladším věku?
• Koho podporují ve spoření zaměstnavatelé a kde by mohli svou podporu posílit?
• Investují Češi, kteří se vůbec či neefektivně účastní penzijního spoření, jinak? Kolik Čechů a jaké skupiny zůstávají zcela nezajištěny mimo první průběžný pilíř?
• Jaká je znalost fungování penzijního spoření – je například znalost poplatků dostatečná, aby šlo spoléhat na to, že je stlačí konkurence mezi nimi?
• Jak střadatelé v předdůchodovém věku přemýšlí o způsobu výběru peněz naspořených skrze penzijní spoření? 

Kdo si spoří a jak 

Celkem 57 % respondentů výzkumu se účastní penzijního spoření, což takřka přesně odpovídá 3,9 milionu účastníků. Okolo 15 % navíc v minulosti zvažovalo jeho založení. V dalším roce si ale penzijní spoření pravděpodobně založí pouze 6 % lidí ve věku 18 až 65 let, jen 2 % pak velmi pravděpodobně. Starší klienti budou postupně z třetího pilíře odcházet. Bez změny motivací ke vstupu a nastavení produktů tak může zastoupení pracujících s účastí v penzijním spoření v budoucnu i výrazně klesat.

Jen 18 % aktivní populace se penzijního spoření účastní produktivně, ukazuje náš výzkum. Mezi produktivní počítáme lidi, kteří v součtu vlastních vkladů a příspěvků firmy přispívají alespoň 1 000 Kč měsíčně. Zároveň mají peníze ve fondech, které mají dlouhodobé zhodnocení alespoň 4 %. To jsou v Česku vyvážené a dynamické fondy. Zbytek účastníků spoří buď velmi malé částky nebo jen ve velmi nevýkonných fondech (tj. v transformovaných a konzervativních fondech s výnosy hluboko pod 4 % ročně). Efekt penzijního spoření pro navýšení jejich penze bude minimální. 

Lidé zároveň začínají investovat pozdě. V generaci do 34 let se penzijního spoření efektivně účastní jen 13 % lidí. U střední generace jsou naopak problém neefektivní formy účasti v penzijním spoření.

Mezi střadateli sledujeme velmi náhodnou výši příspěvků. Když sečteme vlastní příspěvky a příspěvky zaměstnavatelů, průměrný reportovaný vklad se pohybuje okolo 1 800 Kč měsíčně. Za tímto průměrem ale stojí velmi široké rozdělení – 23 % účastníků má malé vklady pod 1 000 Kč. Chybí jim firemní podpora, je velmi nízká či ji nedoplňují vlastními vklady. Naopak 16 % investuje do DPS více než 3 000 Kč, což zvyšuje průměrné vklady. 

Velmi málo lidí s produktivní účastí v penzijním spoření je mezi OSVČ a ženami. Malá produktivní účast je i mezi lidmi bez maturity a z domácností ze spodní příjmové poloviny. Ve všech zmíněných skupinách se produktivní podoby účasti pohybují pod 15 %. Lidé z těchto skupin přitom budou mít častěji absolutně nižší důchody z průběžného pilíře, takže by jejich účast v penzijním spoření byla o to víc žádoucí.

Malá produktivita je u nich určována kombinací více faktorů. Ženy častěji investují konzervativně či nesledují výnosy fondů – často proto uvíznou i ve středním věku v neproduktivních fondech. Mají také oproti mužům korunově nižší příspěvky zaměstnavatelů. U OSVČ je klíčová absentující podpora zaměstnavatelů. U méně vzdělaných a chudších zaměstnanců se tyto faktory kombinují s tím, že nemají na vlastní vklady.

Penzijní spoření není jediný způsob zajištění na stáří, který může doplňovat průběžný důchodový systém. Alternativní investice (do akcií, druhých nemovitostí) ale mají zejména lidé, kteří se produktivně účastní i penzijního spoření. Naopak lidé, kteří penzijní spoření nemají či se v něm účastní neproduktivně (malé vklady, nevýnosné fondy), často nemají ani jiné investice. Mezi lidmi bez penzijního spoření nemá 59 % žádné investice či mají jen uložené peníze na spořícím či termínovaném účtu, což představuje krátkodobé a relativně málo výnosné investice. Mezi lidmi s neproduktivním penzijním spořením to samé platí pro 53 % z nich. 

Celkově tak lze odhadovat, že až 45 % aktivní české populace nemá efektivní investice, které v důchodu doplní penzi z prvního pilíře. Častěji se jedná o méně informované, konzervativnější skupiny, které nemají velké prostředky na investice. Nejrealističtější formou zajištění na stáří pro ně proto představuje právě nízkonákladové penzijní spoření s dostatečnými výnosy, do kterého s podporou zaměstnavatelů stačí vkládat omezené prostředky (min. 1 000 Kč) po velmi dlouhou dobu.  

Proč se lidé neúčastní

Penzijního spoření se účastní 82 % zaměstnanců, kterým zaměstnavatel nabízí příspěvky, a jen 46 % zaměstnanců, kterým firma podporu nenabízí. Podpora zaměstnavatele s účastí souvisí, a to i mezi respondenty jinak stejného věku, pohlaví, vzdělání, příjmů, míry znalostí a se stejnou úrovní investic a zajištění mimo penzijní systém. Lze tedy předpokládat, že podpora zaměstnavatele je skutečně klíčovým faktorem vstupu do penzijního spoření. Souvisí také s tím, že si lidé spoří efektivněji (vyšší částky v produktivních fondech).  

Problém je, že firmy nejvíce nabízí příspěvky zaměstnancům nad 40 let s vyšší kvalifikací. Podporu totiž častěji nabízejí větší firmy se vzdělanější pracovní silou, kde příspěvky představují benefit pro udržení zaměstnanců. Podpora zaměstnavatelů ale v této situaci neslouží svému účelu. Ideálně by měli do třetího pilíře vstupovat lidé ve velmi mladém věku – nejlépe s první smlouvou – a zaměstnanci s nižšími a středními příjmy, kteří nemají jiné zabezpečení a budou mít relativně nízké důchody v prvním pilíři.

Druhým velkým faktorem, proč lidé penzijní spoření nevyužívají, může být neznalost. Okolo 38–40 % neúčastníků nezná ani základní informace o státním a zaměstnavatelském příspěvku, či si nebyli jistí, zda v systému vůbec existují. Polovina nevěděla o možnosti daňových odpočtů. Mezi účastníky penzijního spoření je znalost těchto výhod okolo 90 %. 

Mezi deklarativní důvody vědomé neúčasti v penzijním spoření pak patří zejména nedostatek příjmů. Důležitý je hlavně mezi nízkopříjmovými, méně vzdělanými zaměstnanci a chudšími domácnostmi. Podstatná je i obava z nízkého zhodnocení peněz. To je naopak dominantním důvodem neúčastníků z řad vysokoškoláků, OSVČ, lidí mladšího středního věku a těch, kteří nevyužívají nabízené příspěvky firmy. Podobné skupiny odrazuje i omezená likvidita, kdy si ani část prostředků z penzijního spoření v průběhu spoření nelze vybrat bez penalizace, a obava ze zásahů státu.

Důvody setrvání v nevýkonných fondech

Podstatným problémem českého penzijního spoření je uvíznutí střadatelů v nevýkonných fondech, které jim reálně nezhodnocují investice. Existují zjednodušeně řečeno dvě cesty. Dynamické fondy mají vyšší dlouhodobé výnosy, které mohou v jednotlivých letech výrazně kolísat a teoreticky být někdy i záporné. Opakem jsou transformované a konzervativní fondy, které mají stabilní, ale dlouhodobě velmi nízké výnosy. Do transformovaných fondů šlo vstupovat do roku 2012 a Češi v nich mají stále více než polovinu penzí. Nabízejí garanci každoročního zhodnocení, ale proto mohou investovat prakticky jen do státních dluhopisů. Podobně bezpečně investují i konzervativní fondy. 

Vhodnou strategií střadatele je tzv. strategie životního cyklu, jehož průkopníkem je švédská AP7 Såfa, ale stává se standardem v mnoha evropských zemích. V ní mají lidé do 55 let investice ve velmi dynamických fondech s velkou dlouhodobou ziskovostí (ve švédsku 10–12 %). Fondy mají vyšší dočasné výkyvy dle výkonnosti akciového trhu, což je ale vedlejší, protože si střadatelé prostředky ještě dlouho nevyberou. 

Od 55 let dochází k postupnému zkonzervativňování a uklidňování fondů, aby se stablizovaly pro dobu výběru důchodovou rentou. V 65 letech struktura fondu zhruba odpovídá českým vyváženým fondům (půl na půl akcie a dluhopisy) a v 75 letech již převládají méně riziková a nekolísající aktiva. I na konci životního cyklu ale zůstává švédský fond významně více dynamický a ziskový než české transformované a konzervativní fondy.

V Česku však velká část střadatelů setrvává v nevýkonných transformovaných fondech a konzervativních fondech, které mají po zohlednění poplatků roční ziskovost mezi 1 až 2 %, tedy typicky pod úroveň inflace. V těchto fondech je i velká část střadatelů do 55 let, kteří by měli být v dynamických fondech. Náš výzkum přitom ukazuje, že aktuální fond často ani neodpovídá postoji k riziku a požadavkům střadatele. 

Respondentů jsme se ptali, zda preferují stabilitu, aby měli zajištěno, že hodnota jejich úspor nekolísá a ani krátkodobě neklesne, a to i za cenu nižšího dlouhodobého zhodnocení, nebo jim naopak záleží na dlouhodobém zhodnocení a kolísání v čase je vedlejší. 

• Okolo 35 % účastníků transformovaných a konzervativních fondů se ve skutečnosti orientuje na dlouhodobé zhodnocení a kolísání a výkyvy hodnoty investic v čase jsou sekundární (hodnoty 7–10 na škále). Mají tedy profil, který odpovídá dynamickým fondům. 
• Velká část chce kompromis mezi výnosy a omezení výkyvů, což odpovídá vyváženým fondům. 
• Jen okolo 20 % účastníků transformovaných a konzervativních fondů by chtělo primárně eliminovat i dočasné výkyvy (hodnoty 0–4), a to i za cenu menšího zhodnocení.

Neodpovídající variantu mohou mít často i střadatelé ve vyvážených fondech, jejichž postoj k investování často odpovídá spíše dynamickým fondům.

Důvodem nesouladu může být fakt, že vstup do penzijního spoření často probíhal před mnoha lety. Účastníci dočasně preferovali konzervativnější varianty, ze kterých už se ale nedostali. 

Dalším důvodem setrvání v nevýkonných fondech jsou chybné parametry systému. Lidé v transformovaných fondech často říkají, že jim jde o garanci nezáporného zhodnocení – ne však nutně v každém roce. Transformované fondy jsou jediné, které garanci nabízejí, zároveň neexistuje produkt s garancí nezáporného zhodnocení v celé periodě spoření, lidé tak zůstávají v těchto fondech. 

Další účastníci dle svých slov využívají transformované fondy na „výběr“ státních a firemních příspěvků bez ohledu na zhodnocení a s výnosem investují jinde mimo penzijní spoření. Využívají tak systém, v němž stát dotuje i penzijně zcela neefektivní produkty. Někteří lidé podle svých slov preferují staré transformované fondy kvůli možnosti tzv. výsluhové penze, kdy si mohou po 15 letech spoření vybrat polovinu úspor. Nové a ziskovější penzijní spoření umožňuje částečný výběr až těsně před důchodem. Roli hraje i setrvačnost. Část respondentů říká, že nechtějí podstupovat administrativu s návštěvou bank apod. 

Počet účastníků v transformovaných fondech v posledních letech klesá. V těchto zcela nevýkonných fondech ale stále zůstává polovina z cca 660 mld. Kč českého penzijního spoření. Náš výzkum indikuje, že dobrovolný odchod z transformovaných fondů již plánuje pouze okolo čtvrtiny účastníků. Zbytek se může kvůli zmíněným bariérám a motivacím zastavit. Klíčovou roli přitom hraje také vysoká míra neznalosti, jak vůbec penzijní spoření funguje.

Vliv znalosti na tržní prostředí a strategii aktérů

Klíčovým problémem českého penzijního spoření jsou vysoké poplatky. Při čtyřicetiletém spoření připraví střadatele až o polovinu potenciálního naspořeného majetku, ukázal výzkum think tanku IDEA při CERGE-EI. České poplatky jsou násobně vyšší než v zahraničních fondech s automatickou účastí (Slovensko, Švédsko), ale také třikrát vyšší než v dobrovolném penzijním spoření v Maďarsku či Lotyšsku a násobně vyšší než v investičních platformách. (viz tabulka níže)

Maximum poplatků určuje stát, stlačit je teoreticky může i konkurenční prostředí. Během 13 let se ale poplatky snížily jen cca o 7 % relativně pod legální maximum – tedy naprosto minimálně. Například v dynamických fondech při 10% ziskovosti není poplatek 2,5 % ale „pouze“ 2,34 % a podobně. Stále tak střadatele při velmi dlouhém spoření připravují o přibližně polovinu možného majetku.

V poplatcích nefunguje konkurenční prostředí, i protože lidé podceňují jejich roli a neznají jejich výši. Ve výzkumu jsme nechali seřadit faktory, které ovlivňují výnosy z investic (s fixním příspěvkem). Reálně mezi tři hlavní faktory patří délka spoření, typ fondu a výnosy s ním spojené a právě výše poplatků. Výše státní podpory – například zda stát přispívá 20 či 30 % ke vkladu – je v kontextu těchto faktorů zanedbatelná.

Respondenti relativně správně chápou důležitost délky investování, během níž se kumulují výnosy spoření, a důležitost typu fondu. Masivně ale podceňují důležitost poplatků. Mezi tři hlavní faktory zhodnocení je nezařadilo 41 %.

Důvodem vysokého podcenění role poplatků může být nepochopení jejich mechanismu. Například efektivní 2–2,5 % poplatek u dynamických fondů se aplikuje každý rok a proto v čase výrazně redukuje objem úspor. Navíc střadatel dlouhodobě přichází o úroky, které by dostal z peněz zaplacených na poplatcích. 

Druhý zdroj podcenění představuje neznalost výše poplatků. Zhruba 92 % respondentů výši poplatků nezná (67 %) nebo ji podceňuje (25 %). Podceňují ji nejčastěji účastníci dynamických fondů. V Česku se totiž pojí s extrémními poplatky, které vychází z kombinace poplatku z objemu a z výnosu. Účastníci méně výdělečených fondů naopak poplatky většinou vůbec neřeší a neznají.

Více než 90% neznalost poplatků a podceňování jejich role omezuje tlak na jejich snižování. Spořitelé při výběru poskytovatele neporovnávají poplatky, které tak nejsou předmětem konkurenčního boje. To vysvětluje stagnaci poplatků u legálního maxima.

Velmi malé znalosti mají střadatelé také o výnosech fondů – o kolik procent ročně jejich fond zhodnotí vložené finance. Výnosy podle svých slov vůbec nezná či nesleduje 56 %. Většina zbytku je zařazuje do špatných kategorií výnosů, které neodpovídají daným fondům. 

Důležité je zjištění, že lidé v odhadu výnosů výrazně podceňují rozdíly mezi typy fondů. Účastníci dynamických fondů takřka v polovině případů podceňují jejich výnosy. Účastníci konzervativních a transformovaných jsou si malé ziskovosti vědomi, účastní se kvůli státní podpoře a jistotě. Neznalost vyšších výnosů dynamických fondů ale může reálně omezovat motivaci přechodu do produktivnějších typů fondů.

Ochota vstupu do nového fondu životního cyklu

Vláda zvažuje reformu, která by jako výchozí strategii zavedla fond životního cyklu, které automaticky přizpůsobují strategii věku. Ve výzkumu jsme zjišťovali ochotu vstupu u lidí, kteří penzijní spoření nemají či jsou ve velmi nevýkonných fondech. Okolo poloviny by to zvažovalo (rozhodně či spíše ano, neví), jen 4 % si jsou jistí. Ochota ke vstupu reálně závisí na nastavení nového penzijního spoření. To jsme testovali tzv. conjoint analýzou a cenovým testem.

V conjoint analýze byly respondentům předkládány vždy dvě podoby nastavení penzijního spoření, které se lišily ve čtyřech parametrech – odměnou za založení, existencí příspěvku zaměstnavatele, způsobem výběru a výší poplatků (celé znění otázky v dotazníku). 

Respondent tak může dostat na výběr mezi produktem podporovaným zaměstnavatelem, nebo tím, který má jiné výhody, a říká, který by si vybral, či zda by ani při jednom neuvažoval o vstupu. Každý z respondentů dostává více kombinací produktů a z toho určujeme důležitost faktoru pro vstup.

Conjoint analýza ukazuje, že zcela nejdůležitějšími faktory jsou odměna za založení – jednorázový vstupní bonus či zvýšený příspěvek při prvních letech spoření – a příspěvek zaměstnavatele. Tyto dva faktory tvoří zhruba ⅔ rozhodování o vstupu. 

Modelování ukazuje, že zapnutí všech čtyř motivací – příspěvek zaměstnavatele, zvýšená podpora státu na vstupu, možnost vybrat část prostředků v průběhu spoření bez penalizace a nízké poplatky – zvyšuje podíl lidí, kteří by vstup do fondu životního cyklu zvažovali. Nárůst může být až o 20 procentních bodů.

Nakolik rozhodnutí o vstupu ovlivňuje zvýšená státní podpora za založení jsme testovali cenovým testem. Zaměřili jsme se na změnu postoje „rozhodně bych vstoupil“ – tedy změnu velkého odhodlání nové penzijní spoření využít – mezi lidmi do 55 let, kteří dnes nespoří nebo jsou ve velmi nevýkonných fondech. A to při proměně jednorázového vstupního bonusu – tedy odměny za vstup, která je připsána na penzijní účet střadatele. Výsledek cenového testu ukazuje, že tento bonus začíná fungovat u částek okolo 10 až 12 tisíc Kč (vyšší částky nebyly testovány, protože je lze považovat za fiskálně nerealizovatelné, ale lze předpokládat zvyšování efektu).

Hodnota 18 % při bonusu 12 tisíc Kč odpovídá zhruba 530 tisícům lidí od 18 do 55 let, kteří dnes nespoří či jsou v nevýkonných fondech a mohli by „migrovat“ do fondu životního cyklu. Mezi mladšími respondenty (do 35 let) je efekt spíše vyšší. Státní podpora tak může být zaměřena i jen na skupinu do 35 let apod.  

Alternativou může být zvýšení průběžné podpory u mladých lidí vstupujících do fondu životního cyklu. Stát dnes přidává střadatelům 20 % až do vkladu 1 700 Kč měsíčně. Mohlo by to ale být i 30 až 40 %. Conjoint analýza ukazuje, že tato motivace funguje přinejmenším stejně. 

Pozitivum zvýšeného procentuálního příspěvku je, že na rozdíl od jednorázového bonusu motivuje střadatele zároveň zvyšovat vlastní vklady v dalších letech. Je ale výrazně dražší. Podpora 40 % znamená aditivní roční náklady 2 400 až 4 000 Kč na střadatele (při příspěvku 1 000 až 1 700 Kč). Náklad na jednorázový vstupní bonus 12 000 Kč tak vyčerpá po třech až pěti letech. Náklady může redukovat časové omezení (např. podpora 40 % lidem do 35 let v prvních 10 letech) a omezení dodatečné podpory pouze na nový fond životního cyklu.

Důvody jednorázového výběru místo rentou

Jednorázový výběr je z pohledu udržitelnosti důchodového systému rizikový. Umožňuje, že střadatel peníze spotřebuje příliš rychle nebo je bude spořit příliš konzervativním způsobem, ve výsledku se ale ocitne bez příjmu v pokročilém stáří. Renta naopak zajišťuje pravidelný příjem po celou dobu důchodu. Stát investuje do penzijního spoření přes přímé příspěvky i daňové úlevy, přičemž tato podpora má logiku pouze tehdy, pokud prostředky skutečně slouží k zajištění příjmu ve stáří jako prevence dalších státních výdajů v podobě dávek. 

Náš výzkum ukazuje, že řada Čechů způsob výběru řeší až v těsně před-důchodovém věku. Polovina střadatelů ve věku nad 55 let řekla, že o tom, jak si prostředky vybere, ještě nepřemýšlela. Když si měli vybrat pravděpodobný způsob výběru, jen čtvrtina by alespoň část naspořených peněz vybrala rentou.

Mezi deklarovanými důvody pro jednorázový výběr dominuje zájem mít vlastní peníze pod kontrolou. Existují ale i systémové důvody dnes převažujícího jednorázového výběru.

Pravidla zdanění naspořených peněz v penzijním spoření se liší v závislosti na způsobu výběru a jsou nastavena ve prospěch výběru rentou (podrobně viz box). Náš výzkum však dokládá nízkou znalost těchto podmínek, které se opakovaně měnily a liší se podle délky výběru renty. Jen okolo 14 % lidí nad 55 let zná formy zdanění výběru a chce je zohlednit. 

Zdanění jednorázového a příliš rychlého výběru je dnes navíc nastaveno tak, že daní 15 % výnosy spoření – nikoli příspěvky státu, zaměstnavatele ani daňově zvýhodněné vlastní příspěvky. V málo výkonných fondech, které často Češi mají, ale tvoří výnosy malou část celkových výsledných úspor. Zdanění tak má velmi malou efektivní výši, a tím i malý vliv na rozhodování.

K tomu se přidává fakt, že kvůli malým výnosům a pozdnímu vstupu do penzijního spoření má polovina účastníků ve věku nad 55 let naspořeno v penzijním spoření do 300 tisíc Kč. Rozložení takto malých sum do například 20letého výběru by vedlo k velmi malým měsíčním přilepšením k důchodu. To spolu s efektivně malou penalizací posiluje motivaci k jednorázovým výběrům. Data penzijních společností totiž ukazují, že již dnes lidé s vysokými úsporami v dynamických fondech, kde velkou část tvoří potenciálně zdaněné zhodnocení, častěji vybírají prostředky rentou.

Existují ale i další důvody jednorázového výběru. Více než třetina lidí pro něj argumentuje tím, že v penzijních fondech by měly prostředky malé výnosy a raději si je dají jinam. V tom přitom mají pravdu. V českém systému musí být již od 60 let prostředky uloženy v tzv. povinně konzervativních fondech s naprosto minimální ziskovostí. Ve funkčních zahraničních systémech jako Švédsko, které postupně zkonzervativňují investice, ještě ve věku 65 let tvoří minimálně polovinu portfolia fondů akcie a až okolo 75. roku výrazně veřejné dluhopisy a další velmi bezpečné investice. Fond tak omezuje výkyvy a riziko znehodnocení prostředků ve stáří, ale má stále výrazně vyšší výnosy než v Česku. S růstem majetku přitom stoupá i renta, kterou senioři čerpají.

Doporučení pro finalizaci reformy

Výzkum upřesňuje obecná doporučení dalších expertů (IDEA při CERGE-EI, Daniel Prokop – Spravedlivý růst, NERV) a plány vlády k reformě třetího pilíře důchodů. Mezi klíčová opatření by mělo patřit:

1. Zavedení fondu životního cyklu, který do 55 let investuje velice dynamicky a poté postupně zkonzervativňuje. Fond musí být zákonně definován (např. minima akcií do 55 let apod.), aby na něj mohla být vázána veřejná podpora.
2. Zvýšená podpora mladých lidí pro vstup do fondu životního cyklu – a to buď vstupním bonusem či zvýšenými příspěvky v prvních letech spoření u mladých lidí. Fiskálně možné redukovat poklesem příspěvku u lidí nad 55 let či mimo fond životního cyklu.
3. Uzavření transformovaných fondů, a to i v kratším intervalu než 10 let a s převodem jejich klientů do fondu životního cyklu (s možností si zvolit přechod do konzervativních fondů).
4. Výrazné omezení poplatků, které nemůže díky neznalosti stlačit konkurence a berou velkou část vkladů. Zvážit, zda má být jeden poplatek z objemu (vyšší transparentnost), nebo kombinace poplatku z objemu a výnosu (menší transparentnost, ale vyšší tlak na odchod z konzervativních a transformovaných fondů, které budou mít efektivně menší poplatky). Možným řešením jsou také 2–3 úrovně objemových poplatků dle typu fondu (např. 0,5–0,7 % dle typu fondu bez výkonností složky).
5. Výrazné zapojení zaměstnavatelů způsobem, který je bude motivovat k tomu, aby přispívali na penzijní spoření mladým lidem s podprůměrnými a průměrnými příjmy. Například 150% daňový odpočet příspěvků do fondu životního cyklu pro lidi do 35 let s příjmy do 1,5násobku průměrné mzdy. Omezení daňové uznatelnosti jiných typů benefitů.
6. Informační kampaň spojená s reformou – zaměřená na výhody vstupu do penzijního spoření, které část populace nezná. Snížení zdanění práce spodní poloviny zaměstnanců pro zvýšení schopnosti spořit (zvýšení slevy na poplatníka a její vyčerpatelnost).
7. Umožnit částečný výběr prostředků menšiny spoření (např. pro splacení akontace hypotéky) či využití DPS pro ručení v hypotéce, a to za podmínky výběru rentou během důchodu (např. minimálně v 10letém období).
8. Vyšší ziskovost penzijního spoření ve věku nad 60 let a v době výběru rentou – fondy zde musí být konzervativnější, ale nemusí mít zcela minimalizovanou ziskovost jako dnes, což motivuje střadatele navzdory penalizaci prostředky vybrat a reinvestovat.

O výzkumu 

Cílem výzkumu bylo získat reprezentativní informace o účasti české populace v penzijním spoření, tj. v Doplňkovém penzijním spoření (DPS) a Penzijním připojištění (PP). Výzkum zjišťoval důvody neúčasti, znalost výhod a podmínek spoření, ochotu vstoupit do fondu životního cyklu a u střadatelů znalost parametrů vlastního penzijního spoření, důvody k setrvávání v transformovaných fondech a plánované způsoby výběru naspořených peněz.

Cílovou populací výzkumu byli lidé žijící na území České republiky starší 18 let, kteří nejsou ve starobním důchodu.

Sběr dat probíhal od 10. dubna do 4. května 2026 pomocí online dotazníku (CAWI). Výzkum byl zařazen jako tematický modul v rámci 61. vlny panelového šetření Život k nezaplacení. Data sbírala výzkumná společnost NMS Market Research.

Výzkumný soubor zahrnuje 990 respondentů z cílové populace. Složení souboru po vážení odpovídá základní sociodemografické a regionální struktuře cílové populace (z hlediska pohlaví, věkových skupin, křížení vzdělání a věku, regionu a velikosti sídla). Vzhledem k vyřazení osob ve starobním důchodu jsou ve vzorku nejméně zastoupeni respondenti ve věku 60 a více let. Protože sběr probíhal online, jsou závěry výzkumu zobecnitelné na internetovou populaci České republiky.

Data jsme zkontrolovali z hlediska rozsahu hodnot, konzistence s filtračními podmínkami, věcné smysluplnosti distribucí a správného vyplnění testů pozornosti. Vyřadili jsme nekvalitní a neúplné dotazníky. Data jsou dovážena post-stratifikačním vážením a jsou reprezentativní z hlediska pohlaví, věku, kombinace věku a vzdělání, regionu a velikosti sídla.