Podpořme školy, které to potřebují. Vyplatí se to. Ví to i stát samotný

Školy se znevýhodněným žactvem by měly dostávat více peněz na pomůcky či podpůrné pozice, říká návrh novely, která míří na vládu. Novela také stabilizuje financování školních psychologů a speciálních pedagožek, které dosud záviselo na nestálých evropských projektech. Obě opatření se vyplatí na mnoha úrovních, ukazují výzkumná data i zahraniční zkušenosti. Stát se k jejich zavedení navíc zavázal. Návrh se přesto nelíbí Ministerstvu financí. Krátkozraký účetnický přístup si však nemůžeme dovolit. 

Indexové financování známe, jen ho zavést

Základní školy napříč republikou dostávají od státu podobně peněz. Záleží hlavně na počtu žáků ve třídách a celkové velikosti školy. Systém má však zásadní slabinu. Nereflektuje, že některé školy nebo celé mikroregiony čelí složitým sociálním podmínkám, s nimiž často souvisí i špatné výsledky vzdělávání. Financování by se ale mělo změnit k lepšímu. 

Nově by mělo brát v potaz i sociální znevýhodnění žactva. Ministerstvo školství (MŠMT) chce zavést tzv. indexové financování. Školy ve znevýhodněných oblastech budou mít dost peněz na zaplacení učebních pomůcek v hodinách, doučování nebo plavání pro děti. Česko by následovalo země jako Velká Británie, Nizozemí či Francie, kde indexové financování funguje. 

V Česku s ním už také máme zkušenosti. Peníze navíc pro znevýhodněné školy nicméně čerpáme z evropských peněz. Financování Národního plánu obnovy však přináší zásadní riziko. Až projekt skončí, školy o prostředky přijdou. Indexové financování bychom proto měli převést do státního rozpočtu, jak teď navrhuje MŠMT.

Potřebná opatření ohrožuje účetní přístup

Návrh novely školského zákona se ovšem nelíbí Ministerstvu financí. Resort Zbyňka Stanjury (ODS) kritizuje v připomínkovém řízení nárůst veřejných výdajů. Jedná se o stovky milionů až nízké jednotky miliard. To je asi procento výdajů na regionální školství. (Podobnou částkou každý rok dotujeme daňovou výjimku na tiché víno.) 

Ministerstvo provozuje prostý účetnický přístup, který nebere v potaz pozitivní dopad opatření. Jednodušeně řečeno: investice se nám vrátí. Stát se navíc k indexaci zavázal. Počítá s tím národní Strategie 2030+, která vznikla za minulé vlády, i implementační Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy od současné vlády. 

Reforma by proto měla mít podporu vlády i opozice. Vláda samotná tato opatření slíbila i ve svém Programovém prohlášení. Přístup Ministerstva financí proto směřuje proti závazkům vlády. Zároveň omezuje rozvoj vzdělávání, a s ním spojený růst ekonomiky, který by se pozitivně promítl i do příjmů státu.

Potřeby žactva a škol nejsou všude stejné

Chudoba výrazně souvisí se vzdělávací neúspěšností. Regionálně i individuálně. Území zatížená sociálními problémy mají oproti průměru dvojnásobnou míru nedokončování základního vzdělávání. Vidíme to i na úrovni jednotlivých žáků a žákyň. Socioekonomický status určuje výsledky. V Česku to platí více než ve všech zemích EU a OECD s výjimkou Slovenska, Maďarska a Rumunska. 

Sociální znevýhodnění ovlivňuje potřeby žactva přímo i nepřímo. Rodiny zasažené destabilizující chudobou mají problém zaplatit základní výdaje spojené se školou, jako jsou učebnice nebo cvičky na tělocvik. Bez toho se výuky plnohodnotně účastnit nedá. Ztížené domácí podmínky se projevují i ve zpožděném vývoji nebo snížených vzdělávacích aspiracích. A nejde jenom o ekonomickou chudobu. Na překážky naráží i děti s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka nebo děti s nestabilním rodinným zázemím.

Někde je prostě náročnější vzdělávat. A netýká se to pouze Ústeckého a Karlovarského kraje. Školy s vyšším podílem znevýhodněného žactva se mohou nacházet kdekoli. Klidně v přímém sousedství výběrových škol v bohatých regionech jako Praha nebo Brno. Důvodem je i přetrvávající segregace, která porušuje lidská práva a stojí nás ročně miliardy.

Indexové financování různou náročnost vzdělávání reflektuje. A umožňuje zacílení financí tam, kde jsou nejvíce potřeba. Školy se sociálně či jinak znevýhodněným žactvem by měly dostávat více peněz, z nichž mohou platit dětem základní potřeby. Dovolí to takzvané ostatní neinvestiční výdaje (ONIV). Návrh dává také zmocnění cíleně financovat více hodin učitelům pro tandemovou výuku, dělení tříd do menších kolektivů či vyšší odměny učitelům za výuku v náročnějších podmínkách.

Novela myslí i na podpůrné pozice

Důležitým opatřením pro snižování vlivu sociálního znevýhodnění jsou i podpůrné pozice. Mezi ně patří psychologové, speciální či sociální pedagožky. Počet psycholožek a speciálních pedagogů představuje jeden z nejdůležitějších faktorů, které souvisí s nízkou vzdělávací neúspěšností. Méně žaků a začek propadá, více jich naopak dokončuje základní školy, ukazují naše výpočty na Mapě vzdělávání. 

Ve třech čtvrtinách větších základních a středních škol však psycholog nebo speciální pedagožka chybí. Mezi menšími ZŠ je postrádá devět z deseti škol. To se děje navzdory tomu, že za důležité je považují téměř všichni ředitelé a ředitelky základních škol. Upřednostnili by je i před ostatními specializovanými pozicemi. Zjištění o potřebách škol přináší nedávná studie PAQ Research a STEM. 

Studie také zkoumala důvody, proč školy podpůrné pozice neobsazují, ačkoliv by chtěly. Po nedostatku uchazečů byla nejčastěji zmiňovaným důvodem nestálost financování. Problém jsme už popsali: podpůrné pozice platíme z evropských projektů, které mohou z roku na rok skončit. I tohle by se ale mohlo změnit k lepšímu. Součástí novely školního zákona je zavedení financování podpůrných pedagogických pozic ze státního rozpočtu. V zahraničí je to standardem.

Předložený návrh počítá s financováním psychologů a speciálních pedagožek. Na sociální pedagogy zatím návrh nemyslí. Navrhované financování pozic závisí hlavně na velikosti školy. I tady se nicméně počítá s indexováním. Znevýhodněné školy mohou dostat na podpůrné pozice více peněz. 

To odpovídá i poptávce ředitelstva. Školy se sociálním znevýhodněním pociťují ještě větší potřebu podpůrných pozic než ostatní školy, vyplývá ze studie PAQ Research a STEM. Dvojnásob to platí pro pozici sociálního pedagoga. Ve vnímané důležitosti mezi školami s nízkým a vysokým sociálním znevýhodněním u ní vidíme největší rozdíl. Celková vnímaná důležitost je oproti psycholožkám a sociálním pedagogům nižší. Jak však studie naznačuje, důvodem je především nízká obeznámenost škol s pozicí. Dobrá praxe ze škol také ukazuje, že pozice sociálního pedagoga je pro překonávání sociálních podmínek žactva klíčová. 

Do budoucna by proto měl stát přijít i s institucionalizací pozice sociálního pedagoga. Bez toho nemůže být zahrnutá do indexového financování. Institucionalizovat je zásadní i další pozici: asistenta pedagoga. Ta se však týká jiné novely, přičemž návrh je zatím problematický.  

Přehlížení nerovností si nemůžeme dovolit

Snižování neúspěchu má význam samo sobě, náklady státu se navíc vrátí. Když stát dostatečně podporuje vzdělávání, nemusí v budoucnu dávat tolik peněz na podporu v nezaměstnanosti, lidé méně čerpají sociální dávky, stát od lidí navíc vybere více peněz na daních, sociálním a zdravotním pojištění. Kdo dokončí alespoň střední školu, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů v průměru o 2,3-2,8 mil. Kč více než člověk s pouze základním vzděláním. Nerovnosti ve vzdělávání se zkrátka nevyplatí, ukazujeme na nespočtu oblastí.

Do indexového financování můžeme investovat různé částky. I nejnákladnější scénář by se v dopadu na HDP vyplatil už při zlepšení výsledků v čtení nebo matematice v testování PISA o méně než 1 procento. Zvyšování vzdělanostní úrovně české společnosti by vedlo i k mnoha neekonomickým benefitům (nižší kriminalita, menší zátěž na sociální systém atd.).  

Většina přínosů se naplno projeví až po delší době od jejího zavedení. To může představovat překážku pro prosazování na politické úrovni, nemělo by nás to však od reformy odrazovat. Indexové financování je důležitou součástí snahy snižovat vzdělávací nerovnosti. Spolu s dalšími opatřeními může pomoci zajistit kvalitní vzdělání pro každého žáka a žákyni – bez ohledu na to, do jaké rodiny či regionu se narodí. Krátkozrakost účetního přístupu však může potřebné investice zhatit. To si jako Česko i v kontextu jasných důkazů o společenské a ekonomické výhodnosti těchto opatření nemůžeme dovolit.