Kde ušetřit 100 miliard a nezničit stát. A proč jen úspory nebudou stačit

Shrnutí:

• Politická reprezentace často slibuje šetření skrze propouštění úředníků a rušení agend. Reálně ale takhle může najít jen minimální úspory, které navíc mohou negativně dopadat na efektivitu státu. Česko přesto může šetřit výrazně přes 100 miliard korun ročně. Musí se ovšem zaměřit na špatně cílené transfery a reformy veřejné správy. Ukazujeme 30 konkrétních opatření.
• Lepší řízení vzdělávání. Stát může krátit zbytečně prodlužovanou dobu studia, omezit extrémní specializaci a roztříštěnost středních škol, lépe cílit veřejné financování soukromých škol. Peníze navíc by rozpočtu přineslo i omezení neúspěšnosti na ZŠ a SŠ a větší dostupnost mateřských škol. Celkově by se lepším řízením vzdělávání ušetřilo 12 až 25 mld. Kč ročně.
• Efektivnější samosprávy a rozpočtové určení daní. Lepší výsledky i úspory skýtá revize roztříštěného systému 2600 zřizovatelů ZŠ, obce mohou sdílet i další služby a efektivněji nakládat se svými přebytkovými rozpočty, zároveň může stát výrazně omezit nadfinancování velkých měst v rozpočtovém určení daní (RUD). Realistické reformy samospráv by ušetřily 16 až 32 mld. Kč ročně.
• Omezení zbytečných institucionalizací. Stát může častěji svěřovat děti do rodin na úkor drahých ústavů. Většinu dětí odebírá kvůli chudobě, levněji by vyšla prevence – dostupné bydlení a podpora rodin. Snížit lze i náklady věznic omezením trestů za drobné delikty, dekriminalizací držení drog a podporou vězňů po návratu na svobodu. Úspory mohou dělat 6 až 9 mld. Kč ročně.
• Efektivnější důchody a výsluhy. Výsluhy mohou víc zohlednit náročnost práce místo let v kanceláři, lépe cílit může stát i vdovské a vdovecké důchody. Úspory by přineslo, pokud by důchody zohlednily, že OSVČ do nich odvádějí ze snížených základů. Valorizace by v době velké inflace mohla víc zvyšovat nízké důchody a u vysokých šetřit. Roční úspory se mohou pohybovat mezi 16 až 36 mld. Kč.
• Efektivnější nastavení oddlužení a dávek. Ekonomice i rozpočtu by pomohl automatický vstup do oddlužení a snížení srážky z příjmů, aby se vyplatilo legálně pracovat. V reformovaných dávkách lze zlepšit majetkový test, omezit motivaci ke švarcsystému a přenést část nákladů na bydlení na obce, a tak je motivovat k řešení bytové krize. Stát může ušetřit 9 až 15 mld. Kč.
• Dotace a neefektivní podpory. V energetických krizích stát může cenovými stropy mířit jen na zranitelné, u firem část podpor (energie, covid) vybírat zpět v daních. Trvale škrtat lze v podpoře bohatších domácností – omezit neefektivní podpory finančních produktů. Podporu 3. pilíře cílit na mladé. Miliardy lze ušetřit i omezením zvýhodnění korporací v nakládání s odpadem. Ročně by rozpočtu zůstalo 14 až 23 mld. Kč navíc.
• Posílení zdravotní prevence. Výrazně lze omezit náklady alkoholu a dalších závislostí. Až desítky miliard může uspořit další zdravotní prevence, pokud k ní budeme motivovat pacienty i praktiky. Úspory ve zdravotnictví by přinesla i digitalizace, snížení sociálních hospitalizací a lepší řízení krajských nemocnic. Ve zdravotnictví lze ušetřit 50 až 110 mld. Kč, ale s pomalým náběhem.
• Kombinací těchto opatření lze zefektivnit stát a ušetřit i přes 100 ml.d Kč. Na druhé straně ale chybí zhruba 60 mld. Kč v investicích do vzdělávání, vědy a výzkumu. Vláda chce také navýšit financování obrany o 1 % HDP, což dělá 80–90 mld. Kč. Až desítky miliard chybí na transformaci energetické soustavy či posílení dostupnosti bydlení. Podfinancovaností trpí sociální služby, péče o duševní zdraví a kvůli stárnutí populace se musíme připravit na růst rozpočtu zdravotnictví a péče o seniory, což může znamenat navýšení výdajů i o 2 % HDP.
• Problém veřejných financí proto nestačí řešit jen na straně výdajů, kde navíc mají největší úspory – jako zdravotní prevence či snížení vzdělávací neúspěšnosti – náběh až za řadu let. Potřebujeme i reformy daňového mixu. Česko vybírá oproti podobným zemím (Polsko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko) na daních o zhruba 1,7 % HDP méně (140 mld. Kč), hlavně ale na špatných místech. Nadprůměrně spoléháme na danění práce a zisků firem, což brzdí ekonomický růst, na druhé straně přehlížíme danění spotřeby a majetku, které nemá tak negativní ekonomické dopady. Daňový výběr omezuje i řada neférových výjimek a nerovností. Reformu výdajů proto musí doprovázet i chytřejší daně.

Návrhy vyžadují detailní modelaci a vyhodnocení dopadů (RIA). Rozsah úspor představuje přibližné odhady, které se odvíjí od velikosti cílových populací, efektivity různých opatření (return of investment) či toho, jak velkou část transferů tvoří jejich špatně cílené části. Pořadí bodů nevyjadřuje jejich důležitost. Výběr opatření se záměrně nezaměřuje na plošné škrty, ale na zefektivnění veřejných systémů, transferů, omezení zbytečných administrativních nákladů, odstranění neférových výjimek, posílení zásluhovosti a prevenci problémů. Kumulativní odhady ve shrnutí zakládáme na 110 % sumy minimálních odhadů až 90 % sumy maximálních odhadů v jednotlivých položkách. Dokument připomínkovali Petr Vilím, Petr Hladík, Filip Pertold, Jakub Stuchlík.

Lepší řízení vzdělávání

1. Vyšší kapacity mateřských škol a dětských skupin

Zřízení jednoho místa ve školce či dětské skupině ušetří státu až 46 tisíc Kč ročně. Nemusí totiž platit tolik odvodů a dávek rodičům a má vyšší příjmy z práce, ukazuje analýza IDEA CERGE–EI. Zejména účast dětí do tří let patří v Česku mezi nejnižší v EU. Abychom ji dostali alespoň na nižší střední úroveň, potřebujeme cca 30 až 40 tisíc míst ve školkách a dětských skupinách. Minimálně 30 tisíc dětí přitom nechodí do školy ani po dovršení tří let. Ve velkých městech nechodí kvůli kapacitám, na severozápadě vidíme absenci sociálně znevýhodněných. 

Stát nemůže spoléhat na nižší porodnost. Poptávku totiž na druhé straně zvedají migrace, stěhování do měst i společenské změny, kdy více matek s malými dětmi chce pracovat. Obcím navíc nově vzniká povinnost zajišťovat předškolní péči už od třetích narozenin.

Řešení: Jednodušší podpora obcí ve financování dětských skupin. Zahrnutí počtu umístěných dětí ve veřejných školkách, dětských skupinách a jeslích do tří let do financování obcí přes RUD. Zvážení garance od dvou let.

Rozsah úspor: Přínosy pro stát činí dle odhadů 2–3,8 mld. Kč ročně jen pro 2–3 leté děti. Tento výnos může být nižší, pokud by bylo třeba nejen rozšiřovat kapacity současných MŠ, ale fyzicky je i stavět. Odhad naopak neodráží pozitivní efekty předškolní docházky na vzdělávání a možnost navýšit docházka 4–5letých dětí.

2. Snížení neúspěšnosti na základních a středních školách

Přes 3 % českých dětí nedokončí základní školu, v některých regionech dokonce víc než desetina. Střední školu či učiliště nedokončí dalších 6 až 8 % mladých lidí. Celkově má okolo pětiny žactva ve věku 15 let velmi nízkou matematickou a čtenářskou gramotnost – to je víc než v zemích jako Polsko či Estonsko. Vzdělávací neúspěšnost spolu s nízkou čtenářskou a matematickou gramotností omezují možnosti dalšího studia,  uplatnitelnost v práci i možnosti transformace české ekonomiky. 

Řešení: Opatření proti absencím ve vzdělávání, indexové financování škol a další opatření, které posílí kvalitu učitelů, doučování a podpůrné profese v regionech s horšími vzdělávacími výsledky. V rámci středních škol lze také omezovat počet malých specializovaných učilišť s vysokými náklady na žáka a investovat tyto peníze do podpory studentů a dokončování škol. 

Rozsah úspor: I realistický a mírný posun gramotnosti u jednotek procent žáků s nejnižší matematickou gramotností může v dnešních cenách znamenat růst českého HDP v průměru o 18 mld. Kč ročně po dobu následujících 80 let, byť s efektem až za řadu let. Rozpočet by si polepšil o 35 % z částky skrze vyšší příjmy z daní a odvodů, zároveň uspořil na výdajích spojených s dávkami či kriminalitou. Snížení neúspěšnosti zároveň vyžaduje investice, u kterých výrazně záleží na efektivitě. Celkové přínosy veřejných rozpočtů 4 až 10 mld. Kč ročně (v dnešních cenách, ale s náběhem v dlouhém období) 

3. Revize financování neveřejných škol

Státní náklady na financování soukromých mateřských, základních a středních škol činí okolo 12 mld. Kč ročně, další 3 mld. Kč míří na církevní školy. Velká část těchto škol plní veřejnou funkci či doplňuje nedostatečnou nabídku. Do části z nich ale většina populace nemá vzhledem k vysokému školnému přístup.

Plošné financování nezohledňuje, jakou roli soukromé školy v lokalitě hrají. Dává jim – z pohledu prostředků ze státního rozpočtu – analogickou podporu jako školám veřejným (mírně méně je to u středních škol). Když stát financuje vysoce selektivní neveřejné školství, může jít o hůře investované prostředky než do posilování kvality veřejného školství. Navíc některé zahraniční studie ukazují spíše negativní dopad na “zbytkové” veřejné školy, pokud se v nich kvůli odchodům koncentrují žáci z nižších sociálních vrstev. 

Řešení: Veřejnou podporu lze navázat na míru selektivity a nabídku v regionu – dávat vyšší podporu soukromým školám s omezeným školným, které doplňují nedostatečnou nabídku veřejného školství. Školám s vysokým školným ji naopak snížit, což by redukovalo náklady rozpočtu. Alternativně lze náklady udržet stejné jako dnes, generovat s nimi však lepší nabídku – například nedostatečně dostupná čtyřletá veřejná gymnázia a lycea doplnit o soukromé školy s omezeným školným a sociálními stipendii.

Rozsah úspor: 1 – 4 mld. Kč ročně, nebo fiskálně neutrální a dostupnější nabídka soukromých škol

4. Omezení neúspěšnosti na VŠ a posílení profesních bakalářských oborů

České vysoké školství má mírně nadprůměrnou neúspěšnost studia. Takřka polovina zahájených studií na veřejných vysokých školách končí bez absolvování. Nejčastěji studující neúspěšně končí bakalářská a doktorská studia (okolo 60 %). Mezi školami panují v neúspěšnosti až dvojnásobné rozdíly. Neúspěšná VŠ studia vedou k přechodům mezi školami, prodlužování studia a nakonec i tomu, že část studentstva žádný titul nezíská. Ačkoliv na vysoké školy vstupuje 60 % populačního ročníku, VŠ titul má v generaci 25–34 let jen 35 %. Náklady neúspěšných studií se před rokem 2019 odhadovaly na 3,5 mld. Kč ročně, to dělá v dnešních cenách a mzdách cca 5,5 mld. Kč. 

Dalším nákladem je fakt, že velké části vysokých škol se nepodařilo plně realizovat přechod na kratší profesní bakalářské obory, které tak zůstávají dále často jen přípravou na magisterské studium a prodlužují celkovou dobu studia. 

Řešení: Posílení sociálních stipendií, která v Česku patří mezi nejméně dostupná v Evropě (IDEA). Posílení všeobecného střední školství, aby VŠ studenti nebyli znevýhodněni slabší přípravou v matematice aj. všeobecných oborech a mohli si vybírat VŠ dle svých preferencí nejen jako pokračování jejich SŠ specializace. Změna financování VŠ pro zvýšení motivace dokončovat studia.  

Rozsah úspor: Snížení neúspěšnosti můžeme vzhledem k výsledkům ostatních států realisticky předpokládat o maximálně 10–20 %. Už to by však ušetřilo 0,6–1,2 mld. Kč. Posun 10 až 20 %  studentů VŠ směrem z magisterských na profesní bakalářské by uspořil 1 až 2 miliardy ve veřejném školství, ale další 1,5 až 2,5 miliard mohou přinést vyšší odvody kvůli zrychlenému nástupu na trh 

práce. Celkové úspory i při započtení nákladů na sociální stipendia 3 až 5,5 mld. Kč ročně.   

5. Omezení odkladů školní docházky

V Česku se odklady týkají 24 % dětí, což je víc než v Evropě (byť státy se liší i nástupním věkem). Odklady se masivně liší mezi českými regiony. To naznačuje, že kromě dovedností dětí hrají velkou roli preference rodičů nebo rozhodování poraden a škol. Odklady v některých případech mohou zvýšit připravenost na ZŠ, ale zároveň omezují kapacitu školek pro dvou a tříleté děti, což může oddalovat návrat rodičů do práce. Často se také jedná o zbytečné omezení roku budoucího aktivního života, což omezuje pracovní trh a výběr odvodů a daní. Stát přichystal agresivní verzi omezení odkladů, podle které by v budoucnosti až na výjimky měly nárok jen děti narozené po červenci daného roku, a nejsou přesně domyšleny podpůrná opatření pro omezení neúspěšnosti. 

Řešení: Systémovější řešení odkladů, které zavede podpůrná opatření (revize připravenosti v rámci předškolního roku, vyšší podpora v 1. roce ZŠ atd.) a umožní systémovější posouzení připravenosti dětí narozených mezi dubnem a srpnem daného roku, aby se odhalily skutečně silně nepřipravené děti (sjednocení posuzujících poraden). Tlak na zvýšení předškolní docházky u soc. znevýhodněných.  

Rozsah úspor: 0,7 až 4 mld. Kč ročně (PAQ). Bez dostatečných podpůrných opatření existuje riziko, že zbytečně velkou část úspor z omezení odkladů pohltí náklady na řešení zvýšené a drahé neúspěšnosti na ZŠ.

Efektivnější samosprávy a rozpočtové určení daní

6. Větší zřizovatelé škol a jejich spolupráce

Česko má největší počet obcí na 1000 obyvatel v EU. Potýká se kvůli tomu s neefektivní rozdrobeností veřejné správy. Máme téměř 4 tisíce veřejných základních škol, které řídí 2635 obcí-zřizovatelů. Okolo 90 % z nich má na starosti jen jednu školu. Zároveň máme spoustu malých a nenaplněných škol. Čtvrtina škol má méně než 50 žáků, 800 škol má pak velmi málo naplněné kapacity. To s sebou nese řadu nevýhod, mezi něž patří vysoké náklady na nepedagogické činnosti. 

Řešení: Pouhé sdílení účetnictví či správy budov na úrovni území ORP či přes Společenství obcí by za MŠ a ZŠ ušetřilo zhruba 190 mil Kč měsíčně, ukazuje analýza VŠE pro Partnerství 2030+. Pokud by se jednalo i o svazkování či spojování menších škol do větších celků s alespoň 250 žáky, činily by úspory 320 mil. Kč měsíčně. Ušetřilo by se tak 3,8 mld. Kč ročně. VŠE přitom vychází z velmi konzervativních předpokladů a řadu úspor vůbec nezohledňuje – například možnost získat v rámci výběrových řízení lepší ceny dodavatelů pro větší skupiny škol či úspory v řízení na straně zřizovatelů.

Rozsah úspor: 3–4 miliardy Kč ročně. Peníze by se ale měly investovat do místní školské (samo)správy, o které píšeme níže.

7. Další náklady roztříštěnosti samospráv

Doklady, kolik lze celkově ušetřit omezením rozstříštěnosti samospráv je značně nesourodé. Metaanalýzy ukazují, že dochází k úsporám administrativních a provozních nákladů (ve výši okolo 8 %), ale jinde nikoliv. Výsledky se liší mezi státy, potvrzeny byly například v Ontariu, Rakousku, ale v Německu či jinde byly ekonomické slučování obcí nulové či omezené. Ve státech jako Estonsko či Švýcarsko je sledován pozitivní efekt na kvalitu služeb. Metastudie ukazují, že efektivita velikosti obcí může mít tzv. U shape. Malé obce jsou neefektivní, efektivita roste do velikosti okolo 10 tisíc obyvatel a následně může zase klesat kvůli nutnosti vnitřního dělení měst apod. Efektivita slučování a spolupráce obcí tedy závisí na tom, jak velkých celků se týká – slučování nejmenších obcí do stále velmi malých celků může mít omezený efekt, zatímco větší celky mohou lépe řídit služby či se vyrovnávat se stárnutím populace a dalšími výzvami. Spojování měst nad 10 tisíc obyvatel může být opět bez efektu. Řešením roztříštěnosti samospráv může být i společenství a kooperace obcí. I u toho jsou výsledky nejasné a metaanalýzy ukazují, že tato kooperace funguje, když se do ní zapojují malé obce a vznikají dostatečně veliká společenství. 

V České republice podle nás existují podmínky pro to, aby konsolidace samospráv měla efekt. V řadě států, kde konsolidace samospráv probíhala, nebyla prospěšná, protože výsledné samosprávy byly příliš velké a přesáhly bod efektivní velikosti. Tento problém se ale netýká Česka, kde je roztříštěnost samospráv extrémní a obce jsou výrazně menší. Zároveň u nás mají obce řadu dílčích agend a příklady z jejich kooperací (Pacov) ukazují, že kromě redukce administrativních nákladů (sdílení služeb jako účetnictví, vypisování zakázek, právní služby a vyhlášky, správa budov atd.) lze ušetřit i na snížení cen svozů odpadu, vodohospodářství, efektivnějším pronájmu půdy či prodeji dřeva apod.

Řešení: Posílení motivace a možnosti obcí pod 500 obyvatel ke slučování. Zejména však rozvoj Společenství obcí a jeho jasnější ukotvení (rozsah na celé ORP, jasné vykonávané agendy).

Úspory: NERV kdysi odhadoval celkové úspory slučováním obcí na cca 10 miliard. Kvůli nejasnosti evidence lze pouze velmi přibližně na základě rozptýlených výsledků zahraničních studií odhadnout, že by se ušetřilo 0 až 8 %  běžných (nekapitálových) výdajů obcí, což by znamenalo úsporu 4 až 17 miliard. Od ní je však třeba odečíst tu část úspor ve vzdělávání (viz výše), které se sice také realizují na straně obcí, ale počítají se do bodu 6. Celkově se tak ušetří 2 až 15 miliard. Výrazně záleží na formě slučování, meziobecní spolupráci a typu převáděných činností na vyšší celky. Tyto peníze by se ideálně měly investovat do kvalitnějších a dostupnějších služeb. 

8. Lepší využití přebytků obcí

České obce a města mají na účtech přebytky přes 400 miliard Kč. Jsou uloženy s průměrným nominálním úrokem 2,9 % v roce 2023, což je výrazně pod repo sazbou ČNB i úročením termínovaných vkladů ČNB. Část těchto snížených výnosů vzniká tím, že je obce nechávají ležet na běžných účtech ČNB, většina ale omezeným úročením u dalších soukromých institucí. Zejména menší obce mají z ukládání peněz omezené výnosy. 

Ve stejné době si stát na financování svého dluhu půjčoval za zhruba 4,2 %. Dostáváme se tak často situace, kdy z rozpočtového určení daní vznikají úspory, které se ukládají u soukromých subjektů, které zpětně půjčují státu s vyššími úroky. Míry návratnosti okolo či přes 5 % (ROI) zároveň stát může dosáhnout v investicích do veřejného zdraví a dalších oblastech, pokud by s penězi mohl nakládat (viz níže).

Ztrátu ze špatného uložení peněz lze porovnávat i na straně obcí. Průměrná úroková míra na termínovaných vkladech ČNB pro obce činila v roce 2024 4,6 % (tedy o 1,7 % víc než průměrné zhodnocení vkladů obcí).

Řešení: Povinné uložení úspor obcí v úročených účtech ČNB či u poskytovatelů s minimálně stejnými podmínkami. Úprava RUD směrem od Prahy a velkých měst, které vytvářejí nejvíce úspor. Jednodušší mechanismus sdílení či předčerpávání peněz malými obcemi, aby nemusely čekat na investice (např. přes NRB, SFPI, Společenství obcí).

Úspory: Pokud předpokládáme, že je možné vytvářet úspory eliminací rozdílu mezi procenty výnosy z úložek obcí a náklady půjček státu / návratností dobrých veřejných investic či alespoň úročením ČNB (tj. rozdíl cca 1,3–1,7 p.b.), lze pouze lepším využitím úložek municipalit úspořit 5,8 až 7,7 miliard Kč ročně. I po odečtení ceny finančního poradenství a dalších služeb, které dostávají obce od bank, lze lepším uložením peněz ušetřit 4,5 až 7 miliard Kč.

9. Omezení nadfinancování velkých bohatých měst v RUD

České obce mají na svých účtech našetřeno tařka 400 miliard (389 miliard ke konci roku 2023 a každý rok 30–50 miliardový nárůst). Úspory leží na běžných či termínovaných vkladech a mají mnohem menší zhodnocení než kvalitní veřejné investice do vzdělávání, mateřských škol, infrastruktury, prevence apod. Nelze je tedy považovat jen za “dobré hospodaření”, ale spíše budování infrastrukturního dluhu na úkor deficitu státního rozpočtu, který často tento dluh sanuje (např. doplácí na neaktivitu rodičů danou nedostupností školek, nekvalitní základní vzdělávání, příspěvky na bydlení sanuje neexistenci obecního bydlení, atd.).

Přibližně 44 % přebytkových peněz mají na účtech Praha, Brno, Ostrava a Plzeň, které teží z výsadního postavení v rozpočtovém určení daní. Praha má 3x vyšší příjem RUD na obyvatele než běžná města. Brno, Ostrava a Plzeň 1,8x vyšší. V posledních čtyřech letech tato města hospodařila s přebytkem dohromady 20 mld. Kč ročně. 

U Ostravy vyšší příjem částečně kompenzuje, že v českém RUD není žádný sociálně rozvojový koeficient, který by podporoval chudší lokality. V Praze, Brně a Plzni to však vede k tomu, že města spoří a zároveň mohou minimalizovat výběr lokálních daní a poplatků (parkovné, poplatky turistů apod.). Daní z nemovitosti vybírají tato města výrazně méně rozpočtu než zbytek ČR či Varšava. 

Řešení: Snížení peněz v rozpočtovém určení daní, které plynou čtyřem hlavním městům – postavení Plzně na roveň dalších větších měst (Hradec Králové, České Budějovice), výrazné snížení koeficientů u financování Prahy a Brna, které mohou svoje rozpočty dofinancovat posílením lokálních daní (nemovitosti, parkovné, turistické poplatky). Snížení procenta plošně rozdělových daní v RUD, naopak posílení motivace k podpoře lokálního byznysu (ponechání části výběru DPFO apod) a zavedení rozvojového indikátoru v RUD (např. ve vyšším financování na znevýhodněné žáky).

Úspory: cca 5–10 miliardy Kč ročně. Pokud bychom v obecním RUD pro 4 velká města redukovali i jen polovinu jejich ročních přebytků, jde o částku cca 11 miliard Kč. Většinu z ní by navíc Praha, Brno a Plzeň byly schopny kompenzovat navýšením dnes velmi nízkých lokálních daní a poplatků (daň z nemovitosti, parkovné, turistické poplatky, mýtné, atd.). Ostravě ovšem dnešní navýšení RUD z části kompenzuje chybějící sociální parametr v RUD (např. pro financování vzdělávání v horších sociálních podmínkých). Realisticky tak lze dosáhnout úspor až 10 miliard Kč a neohrozit veřejné služby ve větších městech, nebo polovinu této částky investovat do celkové reformy RUD – například právě posílení financování obcí se sociálně znevýhodněnými žáky, nebo posílení složky RUD motivující obce ke spolupráci s byznysem (navýšení lokálně ponechávaných daní).

Omezení zbytečných institucionalizací

10. Dětské domovy a ústavy

V Česku je zhruba 24 tisíc dětí v náhradní péči. Z toho 5 tisíc v ústavech a zbytek náhradní rodinné péči. Velká většina dětí se odebírá rodičům kvůli chudobě či špatnému bydlení, jen cca 10 % kvůli týrání. Odebrání rodičům tedy probíhá většinou kvůli důvodům, které by stát mohl řešit prevencí, lepší politikou bydlení a sociální podpory. 

Kromě dopadů na děti to má i obrovské náklady. Pobyt dítěte v různých typech ústavní péče stojí 40 až 60 tisíc Kč měsíčně. Pěstounská péče je levnější a pro děti lepší. Ale i ona něco stojí a celkové náklady dělají 10 mld. Kč ročně. Česká republika je v míře odebírání dětí v EU spíše nadprůměrná, a to i když má menší rozsah materiální deprivace a chudoby. Ve státech jako Irsko či Velká Británie je míra odebírání zhruba na 40 % Česka a navíc až na výjimky zajištěna “levnějšími” pěstouny.

Řešení: Posílení prevence ztráty bydlení, tedy sociální či obecní bydlení pro nejzranitelnější rodiny, a sociální práce od raného dětství vč. prenatální péče a přípravy na rodičovství.

Úspory: Pokud bychom se ve využívání náhradní rodinnou a ústavní péče přiblížili Británii či Irsku, klesly by při současných jednotkových cenách náklady z 10 na 3–4 miliardy Kč. Sociální a bytová podpora 60 % rodin, kde by se předešlo odebrání dítěte, by při investicích 5 až 12 tisíc Kč měsíčně navíc oproti současnému stavu vyšla na 0,5–1,5 mld. Kč Kč ročně. Celkové úspory by se pohybovaly okolo 5–6 mld. Kč ročně.

11. Azylové domy 

Pobyt a péče o klienta v azylovém domě vycházela už v roce 2017 zhruba na 313 tisíc Kč ročně. Od té doby ještě stoupla kvůli inflaci. Rodiny či jednotlivci v nich často rotují dlouhou dobu, dohromady v nich žije 3 200 lidí. Celkové náklady se v současnosti mohou pohybovat minimálně okolo 1 mld. Kč ročně. 

Řešení: Sociální a obecní bydlení, lepší dávkové politiky chránící samoživitelky (rozšíření definice zranitelných osob a zvýšení podpory v současné DSSP) a umožňující jim návrat do komerčních nájmů (mimořádná dávka pro splátku nájemní kauce). 

Úspory: Pokud by stát či obce zajistily polovině klientů azylových domů sociální bydlení či bydlení v komerčních bytech s nadprůměrnou výší příspěvku na bydlení a souvisejícího poradenství (80–120 tisíc Kč ročně), ušetří v součtu 0,3–0,5 mld. Kč ročně.

12. Omezení věznění za drobné delikty (návykové látky) a recidivy

Česko má takřka o 60 % vyšší počet vězňů na hlavu než zbytek Evropské unie a víc než dvojnásobně vyšší počet něž některé sousední a srovnatelné státy (Německo, Rakousko, Slovinsko). Zaprvé hrají roli vysoké tresty za drogové delikty, a to i méně závažné jako držení nadměrného množství návykových látek. Celkem 14 % vězňů si odpykává trest za drogové delikty, ačkoli ty tvoří jen cca 3 % kriminálních činů. Dalším důvodem je vysoká míra recidivy, která je dána její velkou penalizací i při nesouvisejících trestných činech a minimální podporou vězňů po výkonu trestu a jejich častým předlužením. Třetím důvodem je malé využívání alternativních trestů.

Řešení: Posílení podpory v bydlení a hledání práce a oddlužení po výkonu trestu, reforma drogové politiky a dekriminalizace některých trestných činů, revize či zrušení speciálních skutkových podstat pro recidivisty, efektivnější zavedení alternativních trestů. 

Úspory: NERV odhaduje možný efekt až na 3 miliardy Kč ročně (redukce 25 % aktuálního rozpočtu vězeňské služby).

Efektivnější důchody a výsluhy

13. Omezení a racionalizace výsluh

Stát ročně dává 12,5 mld. Kč na výsluhy pro příslušníky bezpečnostních složek – nejen vojáky a hasiče, ale i policisty, celníky či zaměstnance vězeňské služby. Výsluhy mají svou pozitivní roli, v Česku jsou ale nastaveny špatně. Odvíjejí se silně od výše platu, nikoli od fyzické či psychické náročnosti práce. Proto jsou velmi vysoké u vysoce postavených “šarží” a méně mohou podporovat přímo nasazené. Nárok na ně mají i kancelářské pozice, které existují i v dalších částech veřejné správy bez možnosti výsluh. Špatně zohledňují odslouženou dobu (ostré hranice nároku i konce započítávání let). Ve stáří zůstávají jen těm, jejichž výsluhy převyšují výši starobního důchodu, na čemž vydělávají opět vysokopříjmové vedoucí pozice – u zbytku nedojde k navýšení. Duplikují se s dalšími poplatky (odchodné). Nejsou dostatečně stanoveny podmínky tzv. revolving door (přechod k privátním službám s možným střetem zájmů).

Řešení: Menší navázání na výši platu a vyšší na jiné parametry, popřípadě zvýšení příspěvku za aktivní nasazení na úkor výsluh. Omezení výsluh pro běžné kancelářské typy profesí uvnitř složek. Dílčí bonifikace v důchodech místo systému nahrazování důchodu vysokými výsluhami.

Úspory: Kombinace opatření může ušetřit 2 až 4 mld. Kč ročně podle jejich nastavení, bez velkého dopadu na výsluhy přímo nasazených hasičů/policistů/vojáků. Případně lze tyto prostředky investovat do obrany. 

14. Reforma vdovských a vdoveckých důchodů

Vdovské a vdovecké důchody pobírá zhruba 700 tisíc lidí, roční výdaje činí necelých 37 miliard Kč – víc než na všechny cílené dávky sociální podpory a hmotné nouze dohromady. Pomoc přitom často nemíří tam, kde je skutečně potřeba.

Pravidla nároku jsou složitá a místy nespravedlivá. Vdovský důchod může pobírat i vysokopříjmový zaměstnanec, zatímco ho nedostane nízkopříjmová důchodkyně, jejíž manžel zemřel před důchodovým věkem po 34 letech odvodů sociálního pojištění (nedosáhne na velmi vysoký limit 35 odpracovaných let). Výpočet souběhů je nepřehledný a takřka nezávisí na příjmu – při úmrtí důchodce s průměrným důchodem 20 tisíc Kč má jeho manželka-důchodkyně nárok na 3 800 Kč bez ohledu na to, zda její důchod činí 15 000 či 35 000 Kč. 

Systém tak vydává velké částky bez odpovídajícího dopadu na zajištění potřebných domácností, které stejně musí čerpat dávky státní sociální podpory. Ideový spor okolo vdovských a vdoveckých důchodů spočívá v tom, zda účastníky důchodového spoření chápat jako jednotlivce (pak vdovské důchody nemají smysl), nebo jako společně hospodařící rodiny. Pak by ale dávalo smysl vdovské a vdovecké důchody navázat na počet vychovaných dětí.  

Řešení: Omezit výplatu pro vysokopříjmové pracující (např. formou odkladu do doby vlastního důchodu), lépe zacílit podporu na nízkopříjmové důchodce a páry, které vychovaly děti. 

Odhad úspor: 3,7–7,5 mld. Kč ročně při redukci výdajů o 10 až 20 %, a to i s lepšími dopady na chudé vdovce / vdovkyně, jejichž nízký důchod vyplývá ze společného vychovávání dětí.

15. Změna valorizace pro vyšší stabilitu a rovnoměrný růst podlereálných mezd

Valorizace důchodů má i po změnách dva problémy. V době inflace paradoxně rozšiřuje nůžky mezi důchody a v době růstu mezd důchody nivelizuje. Zároveň tvoří velké skoky ve výši důchodů mezi různými kohortami (ročníky) důchodců. 

1. Základní složka tvoří 10 % průměrné mzdy a zvyšuje se s jejím růstem. Následně se každý rok zvyšuje tzv. procentní zásluhová složka, aby došlo ke navýšení důchodu v průměru o inflaci a ⅓ růstu reálných mezd. Systém vede k tomu, že když rostou mzdy málo a je vysoká inflace, zvyšuje se víc zásluhová složka – a rozevírají se nůžky mezi důchody. Když naopak rostou mzdy a je malá inflace, roste víc základní složka a důchody se nivelizují. To je přesně naopak, než by to mělo být. Smysl by dávalo v době růstu životních nákladů pomáhat chudším důchodcům a při růstu a životní úrovně naopak posilovat zásluhovost v systému. Současný stav vede mimo jiné k tomu, že v době inflace roste tlak na sociální systém skrze příspěvky na bydlení. 
2. Důchody se valorizují o inflaci a ⅓ růstu průměrné mzdy. Ale jen směrem nahoru. Když v době vysoké inflace reálná mzda klesá (mzdy rostou pomaleji než důchody), valorizuje se o inflaci a pak důchody roky čekají, až růst reálných mezd dožene a dochází k malým valorizacím. To vede k nespravedlnosti mezi kohortami důchodců, jejichž důchody se při stejné kariéře výrazně liší i při věkovém rozdílu 2 či 3 let.  

Řešení: Reforma systému valorizace, aby v době inflace rostla základní složka. Strop na růst individuálních důchodů v delším období (např. 25 % za 3 roky) pro omezení skoků ve valorizaci. 

Úspory: 1–10 mld. Kč ročně podle konkrétní implementace a vývoje inflace. 

16. Zrovnoprávnění OSVČ a zaměstnanců ve výpočtu důchodů 

OSVČ mají reálně vyšší návratnost v důchodovém systému. Zaměstnanec s ročními náklady práce např. 1 milion Kč má výrazně vyšší sociální odvody než OSVČ se stejným reálným čistým ziskem. U zaměstnance se tím odvody dostanou majoritně do pásma nad první redukční hranici, kde se na ně uplatňuje 26% redukční koeficient při výpočtu výše starobního důchodu. Plátce tak z těchto odvodů získá výrazně menší část v později vyplácených důchodech. 

Řešení: Ideálním řešením je reforma zdanění OSVČ (realističtější paušální výdaje, revize paušální daně, mírné zvýšení vyměřovacího základu sociálního pojistného). Pokud by ale k ní stát nechtěl přistoupit, lze u OSVČ snížit redukční hranici, aby reflektovala, že OSVČ neodvádí odvody ze 100 % vyměřovacího základu jako zaměstnanci. Redukce výměry důchodů by tak u OSVČ nastávala spravedlivěji už u nižších odvodů a nebyla by možná optimalizace snížením vyměřovacího základu.

Úspory: V dlouhodobějším horizontu 5–10 mld. Kč ročně i při mírné verzi opatření a započítání efektu na navýšení dávek. V odchadu vycházíme z cca 14% zastoupení OSVČ v rámci budoucí kohorty důchodců, předpokládaného 10–20% vlivu na redukci důchodů a kompenzace až 30 % této redukce nárůstem dávek SSP.

17. Vyšší motivace k odkladu důchodu a lepší řešení předčasných odchodů

Na trhu práce budou v Česku brzy chybět stovky tisíc lidí. Stát by měl motivovat ty, kteří chtějí a mohou pracovat i v důchodovém věku. Dnes nabízí jen velmi malou slevu 6,5 procentního bodu sociálního pojistného – senior a jeho zaměstnavatel stále platí zhruba 30 % z nákladů práce na zdravotním, zbytku sociálního pojištění a dani. Navíc se vám s přidanými odpracovanými lety už nebude navyšovat důchod. Paradoxně se navíc podporují důchodci, kteří pracují v souběhu s penzí, ne ti, kteří si nástup do důchodu odkládají. Celý systém motivuje k práci na podlimitní DPP, ze které ale stát nevidí žádné odvody.

Nedokonalé je také řešení předčasných odchodů do penze. Za předčasný důchod je penalizace, ale velmi málo zohledňuje, kolik let již člověk odpracoval. Lidé, kteří do systému odváděli málo, dnes mohou mít důchody i vyšší než čistou mzdu. I při předčasném odchodu jsou na velmi výhodném náhradovém poměru. 

Řešení: Zvýšit slevu na odvodech či daňovou slevu při práci po důchodovém věku. Optimalizovat systém penalizace za předčasný odchod, aby víc odrážel odpracované roky, méně penalizoval odchod v náročných profesích, ale zároveň víc postihoval předčasné odchody při celkově malých odvodech do důchodového systému např. kvůli práci na OSVČ.

Úspory: 2,5–8 mld. Kč ročně podle kvality realizace. Předpoklad možnosti navýšení počtu pracujících důchodců o 15 až 50 tisíc při průměrných mzdách a odvodech se započtením vyšší slevy v SP (předpoklad redukce efektivního daňově-odvodového zatížení ATR na max 30 %). 

Efektivnější nastavení oddlužení a sociálních dávek

18. Vyšší motivace vstoupit a pracovat legálně v oddlužení a exekuci

Doporučení NERV hovoří o snížení počtu exekucí jako přínosu na straně příjmů (5–12 miliard Kč). Efektivní oddlužení nicméně přináší i úsporu nákladů. Exekuce zaměstnanců přináší zaměstnavatelům až miliardové náklady na komunikaci s exekutory. Exekuce důchodů postihují vysoké desítky tisícům domácností. Vytvářejí tím tlak na zvyšování valorizace nízkých důchodů, navyšují náklady v oblasti nezabavitelných dávek apod. Lidé v exekucích mají menší sociální odvody a jejich nízké důchody posílí budoucí tlak na sociální systém. Předlužení ale znanemá také horším duševní a fyzické zdraví, nestabilitu bydlení a horší výsledky dětí ve vzdělávání. 

Kromě samotného rozšíření exekucí v ČR a pomalého vstupu do oddlužení je problém, že lidé v exekucích a insolvencích mají silnou motivaci zatajovat legální příjmy. Nedávná revize dávek toto ještě zhoršuje. Lidem v oddlužení a přednostních insolvencích se ⅔ příjmu nad nezabavitelné minimum sráží na úhradu dluhů. Dávky se ale počítají z příjmu před srážkami a v novém systému superdávky výrazně klesají při dosažení příjmů mezi 20 a 30 tisíci Kč. Výsledkem je demotivace, zatajování příjmů a jejich stlačení k minimální mzdě. Pobyt v šedé ekonomice dlouhodobě vede k dalším nákladům veřejného systému. 

Řešení: Opt-out ve vstupu do oddlužení – automatická přihláška lidí, kteří mají dlouhodobě mnohočetné exekuce, s možností odmítnout vstupu do oddlužení. Počítat dávky z příjmu po insolvenčních srážkách a snížit % insolvenční srážky z ⅔ na ½ příjmu, aby existovala motivace k práci. Dánské výzkumy ukazují, že dobře konstruované a motivující oddlužení dokáže lidi dostat z šedé ekonomiky.

Dopady: České analýzy nákladů předlužení chybí. Britské výzkumy však odhadují náklady v sociální, zdravotní oblasti na cca 40 až 50 tisíc Kč ročně na předluženého člověka (po přepočtu na české ceny). To je bez započtení efektů zvýšení pracovní aktivity na placené odvody a daně. I realistické snížení předlužení o 150 až 200 tisíc lidí (z 400 tisíc předlužených) může omezit veřejné náklady o 6 až 10 miliard Kč ročně.  

19. Pozvolný majetkový test v dávkách

Na novou superdávku v řádech tisíců korun měsíčně bude mít nárok rodina např. čtyřčlenná rodina s úsporami ve výši 350 tisíc Kč. Když má na účtu 10 Kč vyšší, nárok skokově ztrácí. To vytváří motivaci zatajovat příjem a plná dávková podpora rodin s takto vysokými úsporami není opodstatněná. 

Řešení: Úspory a lepší motivace by přineslo, kdyby jako v Británii dávka s rostoucím majetkem postupně klesala. Například zmíněná rodina s úsporami do 100 tisíc měla plný nárok a následně se dávka redukovala, až by při vyšších úsporách okolo 500 tisíc zcela vymizela. Domácnosti by zároveň neměly takovou motivaci zatajovat úspory či omezovat pracovní aktivitu, aby se nedostaly s úsporami nad hranici, kdy dávka skokově mizí.  

Úspora: Z dat Život k nezaplacení odhadujeme, že tento pozvolný majetkový test by v dávkové podpoře uspořil ročně 0,5–1,5 miliardy Kč ročně podle přísnosti jeho nastavení.

20. Menší pracovní bonus při práci na DPP nezatíženou odvody

K nové superdávce se sníží příspěvek na děti a na bydlení, ale bude se k ní připočítávat 40 % pracovní bonus z příjmů do jisté hranice. Motivace pracovat má smysl, ale v nastavení pracovního bonusu jsou velké problémy. Jedním z nich je, že se vztahuje i na tzv. podlimitní DPP. V případě lidí, kteří pracují na hlavní pracovní poměr, tento bonus reálně vymaže daně a odvody, které jsou u nízkých příjmů a částečných úvazků v Česku velmi vysoké. Pracovní bonus ale bude moci čerpat i člověk, který pracuje za 11 500 měsíčně na podlimitní dohodu o provedení práce, z které se odvody neplatí a po uplatnění slevy na poplatníka a na děti má nulové daně. Využije tuto daňovou optimalizaci a navíc dostane 4 600 Kč (0,4 * 11 500).  Stát tím dále zvýhodní práci na dohody a bude vyplácet vysoké bonusy za práci, z kterých si lidé ani neplatí základní sociální pojištění. 

Řešení: Celkově lepším řešením než pracovní bonus je částečný zápočet pracovních příjmů (např. 50 % z příjmů na HPP do výše minimální mzdy, 80 % z příjmu na DPP, OSVČ a vyšších příjmů na HPP). Alternativou je snížení pracovního bonusu u DPP a OSVČ příjmů na 20 %.

Úspory: Odhadujeme úspory v rozsahu okolo do 0,5 miliard ročně v dávkovém systému, ale navíc také snížení motivace nadužívat podlimitní dohody o provedení práce a tím posílení stability na trhu práce a odvodů.  

21. Převod části příspěvku na bydlení na nečinné obce 

Přibližně 20 miliard příspěvku a doplatku na bydlení (2024) platí plně stát. Náklad ale vzniká i nečinností obcí ve zřizování obecního a sociálního bydlení. Pokud obec bydlení neřeší, samoživitelky, senioři a chudší obyvatelé jsou vytlačeni do soukromých (a občas substandardních) bytů, ubytoven či azylových domů. V nich přitom vysoké náklady zaplatí stát. Vzniká tak riziko „černého pasažérství“ a velké veřejné náklady.

Řešení: Dávalo by smysl dát obcím nástroje na budování obecního a sociálního bydlení (dotační a úvěrový program SFPI), v rozpočtovém určení dát víc peněz chudším obcím (např. v školské části RUD). Ale zároveň část nákladů na příspěvek na bydlení do soukromých bytů a ubytoven nechat hradit samotné obce. Tato spoluúčast by v čase mohla růst (z 10 na 50 %), aby obce měly čas na přípravu obecního a sociálního bydlení. Finančně výhodnější strategií by bylo budovat kapacity obecního bydlení, posilovat toto levnější a lepší řešení bytové nouze a nepřenášet náklady na stát (víc viz doporučení NERV).

Úspora: Ze struktury bytového fondu lze odhadovat, že příspěvky a doplatky na bydlení do soukromých bytů a ubytoven tvoří 12–16 miliard Kč ročně. Při přenosu 50 % na obce a investování 50–80 % výnosu do navýšení RUD chudším obcím a programu výstavby sociálního bydlení výnos 1,2 až 4 miliardy Kč ročně.

22. Omezení motivace k cyklické nezaměstnanosti

Vláda se chystá zvýšit náhradový poměr v nezaměstnanosti v prvních 2 měsících, zvýšit maximální limit podpory v nezaměstnanosti a víc bonifikovat rekvalifikace. Jde o správnou podporu mobility na pracovním trhu, aby se lidí nebáli využít 1–2 měsíce k hledání nové a lepší práce. 

Ideální by bylo v rámci podpor v nezaměstnanosti ale také víc omezit její cykličnost. Zhruba 25 % nákladů na podporu v nezaměstnanosti jde na podpory lidí, kteří v byli v rámci 5 let v nezaměstnanosti opakovaně 3 a víckrát. Český systém je založen na tom, že podporu v nezaměstnanosti můžete čerpat 6 měsících práce (chystá se prodloužení na 9 měsíců). Tento intervalový přístup ale neřeší opakovaný vstup, ani nepenalizuje firmy, které cyklicky sezónně propouští zaměstnance. 

Řešení: Zavést tzv. experience rating – mírně vyšší odvody na politiku zaměstnanosti od firem, které cyklicky propouštějí zaměstnance. Místo intervalových omezení (nárok po 9 měsících práce) pracovat i s tím, že podporu v nezaměstnanosti lze čerpat maximální počet měsíců v období 5 let. Snižovat vstupní náhradový poměr podpory u lidí, kteří jsou nezaměstnaní opakovaně a neprošli rekvalifikací. Tento systém může mít méně restriktivní pro lidi, kteří přes svou snahu a rekvalifikaci opětovně ztratí práci, a řešit manipulaci s opakovaným vstupem.  

Úspory: 0,2–0,5 miliard ročně podle míry omezení opakované nezaměstnanosti (o 10–25 %). Započteny pouze náklady podpor v nezaměstnanosti.

Dotace a neefektivní podpory

23. Omezení nepřímých dotací a zvýhodnění korporací v oblasti odpadů

Nepřímé dotace znečišťovatelům zatěžují rozpočet i prostředí – Česko odvádí do EU miliardy za nerecyklované plasty. Náklady by šlo lepší evidencí a úpravou poplatků přenést přímo na původce odpadu. Rozpočet přichází o 1,3 až 3,5 mld. Kč ročně.

Další skrytá ztráta plyne z výjimky, kterou si prosadily velké odpadové firmy. Až pětinu odpadu na skládce mohou označit jako „technické zabezpečení“, a vyhnout se tak poplatku za skládkování. Stát kvůli tomu přišel za posledních deset let o 2,3 až 8 mld. Kč.

Česko ale ztrácí prostředky i kvůli nelegálnímu ukládání odpadu z ciziny, který se na našem území ukládá kvůli benevolentní legislativě i dohledu. Stovky tisíce tun stavebního odpadu končí z Německa bez plateb. V Česku se ukládají i tisíce tun textilního odpadu. Celkový rozsah těchto ilegálně dovezených odpadů není detailně zmapován, ale vzhledem k ceně poplatku za skládkování (800 kč / tuna dnes, do roku 2030 nárůst na 1850 Kč) jsou ztráty pro ČR opět až v úrovni jednotek miliard Kč.

Miliardové ztráty generuje i prodávání dřevních zbytků pod cenou bez výběrových řízení ze stran Lesů ČR. Rozdíl mezi tržními cenami může představovat ztráty až stovek milionů ročně.

Řešení: Zpřísnění legislativy a dohledu, omezení výjimek v poplatcích skládkování, vymáhání pokut, snaha o propis nákladů za nerecyklované plasty k výrobcům, realizace výběrových řízení ve velkých tendrech o využití odpadů. 

Úspory: 3 – 7 miliard Kč (hrubý odhad z možného rozsahu ztrát ve 4 uvedených případech).

24. Návratnost dotací firem

Firmy a korporace dostaly v posledních letech desítky miliard korun během pandemie covidu-19 či zastropování cen energií. Korporace, které obdržely v programu Antivirus stovky milionů, měly ve stejných letech často miliardové zisky. Například 5 největších příjemců získalo přes 2,1 miliard a zároveň v letech 2021 a 2022 generovalo dohromady zisky takřka 20 miliard Kč. Analogický případy se vyskytovaly v dotování cen energií.

Řešení: NERV navrhuje vyšší opatrnost při pomoci firmám. Může jít o návratnost části pomoci v krizových pomocí připočtením k dani z právnických osob či uplatnění amerického experience ratingu na kurzarbeit. Společnosti, které pobírají podporu na nevyužité pracovníky, platí následující roky vyšší odvody v aktivní politice zaměstnanosti. Využít lze se i americká pravidla pro restrikci odměn managementu či výplaty dividend během pobírání veřejné podpory.

Úspory: Jen Antivirus B a cenové stropy energií stály přes 100 miliard Kč. Pokud by stát získal 30–50 % těchto podpor zpět schémat návratnosti v DPPO, experience ratingu a omezením motivace čerpat dotace u ziskových firem a realizoval by tyto mimořádné podpory jednou za 10 let, uspořil by 3 až 5 miliard Kč ročně. Schéma lze přitom uplatnit i na další standardnější podpory. 

25. Efektivnější podpora 3. pilíře 

Na podporu III. pilíř důchodů jde podle informací MF přes 15 miliard korun ročně přes přímou podporu a daňové slevy na straně zaměstnavatele a zaměstnanců (2022). Problém je, že to nejsou dobře investované peníze. Podpora jde totiž majoritně do investičně nesmyslných transformovaných fondů, které mají kvůli regulaci malou ziskovost a velké poplatky. Struktura podpory zároveň nemotivuje mladé, u kterých by to bylo třeba – jen 7 % lidí do 40 let si v doplňovském penzijním spoření spoří alespoň 1000 Kč měsíčně (2022).

Řešení: U přímých podpor penzijního spoření zavést vyšší podporu mladých a její pokles s věkem. Státní podpory víc podmínit výplatou v dlouhodobém období v důchodu (penzijní spoření i DIP). Při předčasném vyčerpání DIP a penzijka z úspor strhávat nejen zvýhodnění na straně zaměstnance, ale i zaměstnavatele. Popř. zavést snížení odpočtů na penzijní připojištění a DIP s rostoucím příjmem (systém EITC).

Úspory: 2–5 mld. Kč ročně podle rozsahu zmíněných opatření a cílem stále pozitivního efektu na důchodové zajištění (tj. posílení podpory mladých a lidí s nižšími středními příjmy).

26. Efektivnější podpory bydlení (odpočty a stavební spoření)

Stát přes daňové úlevy podporuje hypotéky až 8 miliardami Kč. Odpočty úroků hypoték směřují z poloviny nejbohatší pětině Čechů, a to nejen vlastníkům první nemovitosti, a nepomáhají navýšit výstavbu a dostupnost bydlení – jen 13 % jde na novostavby. Odpočty jsou daňové slevy, ale selektivní daňové slevy se vždy projevují “vyšší daní pro někoho jiného” a jsou analogické výdajům (i příspěvek na bydlení by šel u pracujících konstruovat jako daňová sleva). Vedle toho i po snížení podpory, cca 2–2,5 miliardy Kč ročně proudí do stavebního spoření, které je zcela bezúčelné.

Řešení: Zrušení podpory stavebního spoření. Změna podpory hypoték, aby se týkala prvovlastníků (využitelnost 1x za život prvních 10 let vlastnění nemovitosti), odpočet vyššího % úroků, ale do víc limitované částky / ceny nemovitosti (Víc viz návrhy NERV).

Úspory: 3–5 miliard Kč ročně při zachování stejného či vyššího efektu na dostupnost bydlení.   

27. Cílenější podpora zranitelných zákazníků pro doby extrémních cen energií 

Stát vydal na zastropování cen energií v roce 2023 a 2024 téměř 61 mld. Kč. Zastropování bylo plošné a pomohlo tak i těm, kteří pomoc nepotřebovali. 

Řešení: Stát mohl uplatnit koncept zranitelné osoby z dávkového systému (např. důchodci a samoživitelé), což by opatření zacílilo a snížilo jeho náklady. Alternativou by bylo zranitelným osobám kompenzovat prudký nárůst cen energií rovnou vyššími dávkami či nižším zdaněním práce. To by bylo ekonomicky efektivnější, protože by byl zůstal efekt vyšších cen energií na snížení spotřeby.

Úspory: Pokud by strop platil pouze na zranitelné osoby, daly se ušetřit zhruba dvě třetiny z celkových nákladů – zhruba 40 mld. Kč. Pokud by podobné krize nastaly jednou za 10 nebo 20 let, stát by cílenějším zastropování energií mohl v průměru ušetřit 2 až 4 mld. Kč ročně. 

Zdravotní prevence a reformy ve zdravotnictví

28. Omezení závislostí

Celkové společenské náklady závislostí (kouření, alkohol, návykové látky, hazard) odhadují vládní orgány na 180 až 250 mld. Kč ročně. Jde o výdaje ve zdravotnictví, ztráty pracovní produktivity, kriminalitu či věznění. Odhady většinou pochází i z šest let starých dat, dnes mohou být náklady výrazně vyšší.

Investice do prevence a léčby závislostí tomu zdaleka neodpovídají. Pokud nepočítáme vymáhání práva a policii, směřuje do protidrogové politiky 1,1 miliard Kč. Podle Rady vlády jsou celkové výdaje jsou výrazně pod potřebnými 3,5 mld. Kč. 

Jak upozorňují i vládní dokumenty, prevence má velkou návratnost – od 18 až 30 násobné návratnosti u dobrých programů primární prevence pro mladistvé, po dvou až šestinásobnou návratnost u dalších programů léčby závislostí, výměny injekčního materiálu apod. 

Řešení: Zvýšení výběru spotřebních daní z alkoholu (zrušení daňové výjimky na tichá vína a valorizace spotřební daně u piva) až o 12 mld. Kč, zavedení dalších opatření v oblasti labelingu a regulace reklamy na alkohol. Efekt na spotřebu a omezení společenských nákladů závislostí mají samotné spotřební daně a tato opatření. Vhodná je ale i investice části těchto prostředků adiktologické prevence (viz níže).

Odhadované úspory: Při investici 2,5 mld. Kč výběru spotřebních daní do preventivních programů, lze v souběhu se samotným efektem spotřebních daní konzervativně očekávat redukci společenských nákladů o 6 až 20 miliard Kč ročně (podle nastavení / efektu spotřebních daní a výběru preventivních programů), to odpovídá realistickému cca 3–10 % snížení společenských nákladů závislostí v ČR.

29. Posílení dalších oblastí prevence

Česká republika má nadstandardní počet lidí, kteří onemocní a umírají na typy nemocí, kterým lze předcházet. Okolo 70–75 % rozpočtu zdravotnictví jde na léčení chronických onemocnění. V rámci primární prevence je kromě vysokého počtu závislostí problém omezená zdravotní gramotnost, nadprůměrné míra nadváhy a velmi nízká proočkovanost rizikových skupin proti respiračním onemocněním. Zaostáváme v některých typech sekundární prevence – například screeningů rakoviny tlustého střeva se účastní jen zhruba polovina populace(viz strategie Zdraví 2030). Velkým problémem také je, že přes 15 % Čechů trpí symptomy depresí a úzkostí. Podíl je výrazně vyšší než před inflační krizí a epidemií covidu. Problémy v duševním zdraví jsou zodpovědné zhruba za šestinu ztracených let aktivního života.

Podle odhadů McKinsey současně může posílení zdravotní prevence zvýšit HDP o 0,7 % ročně, což představuje při současné daňové kvótě možnost navýšení výběru o 15 miliard. Posílení prevence ale přináší i úspory v oblasti zdravotnictví, sociálního systému i vzdělávání (horší zdraví dětí souvisí s absencemi a vzdělávací neúspěšností). 

Řešení: Posílení spotřebních daní (viz výše) a jejich investice do podpory účasti v sekundární prevenci, zejména ve screeningu rakoviny, navýšení proočkovanosti (vč. finanční motivace v pojistném, motivace praktiků apod.). Podpora prevence a dostupné péče v oblasti duševního zdraví. Osvěta v oblasti životního stylu, nízkoprahová dostupnost sportu pro děti.

Úspory: Návratnost intervencí do zdravotní prevence se extrémně liší (od záporných u plošných screeningů velmi vzácných onemocnění či špatně cílených očkování po návratnosti ve vysokých desítkách Kč na každou investovanou korunu), metastudie nicméně odhadují mediánovou návratnost okolo 14,3 (ROI). I pokud by Česko dosáhlo menší návratnosti (ROI 4–8) a investovala do prevence zbytek výběru z navýšených spotřebních daní (9,5 mld. Kč), může to znamenat úspory a navýšené příjmy 40–80 mld. Kč, po odečtení intervencí proti závislostem 25 až 75 mld. Kč ročně. Výrazně ale závisí na kvalitě intervencí a příjem je časově odložený.

30. Efektivnější zdravotnictví (digitalizace, omezení sociálních hospitalizací a řízení krajských nemocnic)

Náklady českého zdravotnictví vzrostly v krátkém období o cca 1,5 % HDP. Kromě zdravotní prevence mezi další neefektivity identifikované NERV patří:

• Chybějící digitalizace zdravotnictví, která vede k administrativním nákladům, duplikaci výkonů, zhoršenému dohledu nad efektivitou služeb i omezení kontaktu s pacienty a prevence.
• Neefektivní řízení kapacit zdravotnictví, zejména krajských nemocnic. I kvůli tomu v Česku výrazně víc zdravotní péče než poskytují nemocnicích (46,5 % rozpočtu vs 36,4 % v EU27) místo ambulancí. 
• Vysoký počet hospitalizací nahrazujících nedostupnou sociální péči a chybějící navazující služby. I kvůli nim máme vysoce nadprůměrné doby hospitalizací.

Úspory: Digitalizace zdravotnictví podle některých českých expertů může v 10 letech ušetřit až 260 mld. Kč nákladů. Při převodu na roky, zohlednění nákladů na zprovoznění a údržbu a diskontování v čase (současná hodnota 260 miliard rozložených do 10 let) lze realisticky odhadovat úsporu minimálně mezi 10–20 mld. Kč ročně. Jde spíše o konzervativní předpoklad, protože odhady expertů jako Jakub Hlávka i odhady Světové banky jsou vyšší. Odhady úspory díky omezení sociálních hospitalizací a lepšímu řízení kapacit krajských nemocnic zatím nejsou, ale celkově se pohybují minimálně v řádech jednotek miliard. Celkové realisticky dosažitelné úspory lze velmi konzervativně odhadovat na 15 až 25 mld. Kč ročně.

Další nekalkulované úspory a neefektivity

Pozornost se často zaměřuje na problém “zbytečných agend” a jimi zaměstnávaných úředníků. Když touto optikou procházela vláda ve spolupráci s některými členy NERV veřejné systémy, velké potenciály úspor nenašla. Hlavní úspory se  totiž i tady skrývají v institucionálním nastavení – související agendy dělá paralelně víc institucí či nemají finanční motivovaci k úsporám. Mezi zlepšení patří:

• Zavedení jednotného inkasního místa (výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění finančního správou), které by potenciálně umožnilo sloučení Úřadů práce a České správy sociálního zabezpečení. ČSSZ by přišla o výběrčí roli, místo toho by existoval jeden úřad distribuující dávky a důchody. 
• Další revize neinvestičních dotací do zemědělství. Dle NERV odhadované úspory činí až okolo 1 mld. Kč, ale je nutno je revidovat a aktualizovat.
• Větší motivace ministerstev k úsporám. Lze např. snažším převodem výdajů mezi mzdami a fakturami, pokud dojde ke snížení ceny. Lepší systém ponechání nevyčerpaných peněz v dané oblasti resortu (motivace k nevyčerpání).
• Omezení fragmentace desítky veřejných výzkumných ústavů (zejména v oblasti zemědělství, kam směřuje třetina z celkové 1,9 mld. Kč). Investice peněz do silnějšího analytického útvaru Úřadu vlády a centrálních analytických útvarů ministerstev (MPSV).
• Reforma likvidací právnických osob snižující administrativní povinnosti na straně soudů, významně snižující částku vyplacenou státem na odměnách soudy jmenovaných likvidátorů a zároveň snižující náklady na straně samotných likvidovaných subjektů. Jen na straně státu by to mohlo ušetřit okolo 100 milionů Kč ročně.
• Zrušení archaických dávek horníkům. Česko stále platí příspěvky bývalým horníkům a jejich rodinám, které byly nastaveny před rokem 1989. Dávky už dávno neplní svou funkci a mohou je nahradit dávky státní sociální podpory.

Kde naopak peníze chybí

Vzdělávání. K naplnění cíle financovat vzdělávání na úrovni OECD dnes chybí 45 až 63 miliard Kč. Pokud bychom ve výše zmíněných neefektivitivách ušetřili 12 až 25 mld. Kč, bude chybět proti OECD 57 až 88 miliard. Peníze chybí zejména v předškolním vzdělávání (i jeho kvalitě a zajištění účasti chudších dětí), platech učitelů, zajištění dostatku podpůrných pracovníků (školní psychologové, sociální pedagogové), ve vzdělávání ředitelů a učitelů. Absolutně nedostačující prostředky směřují na programy zlepšující účast studentů z chudšího prostředí, od obědů zdarma v MŠ a ZŠ po vysokoškolská sociální stipendia. Investice jsou potřeba v reformě středních škol (posílení všeobecných oborů). 

Věda a výzkum. Česko má nízké investice do vědy a výzkumu. Pokud bychom měli dorovnat průměr EU, musí do nich jít cca o 10 mld. Kč víc (0,63 % HDP místo 0,5 %). Kdybychom chtěli dohnat Rakousko či Německo, potřebujeme navíc 25–30 mld. Kč.

Obrana. Vláda chce dle nového závazku dávat na obranu Česka 3 % HDP, což oproti současným výdajům představuje navýšení o zhruba 80 mld. Kč.

Bydlení a dávky. Česko investuje velice nízké částky do výstavby a rekonstrukce obecního, dostupného a sociálního bydlení. To je přitom efektivnějším nástrojem bytové politiky než pouhé dávky. V revizi dávek samotných jsou zároveň velmi nízké normativy na bydlení v krajských a dalších bohatých městech, protože nastavení chybně odpovídá velikosti obce. Některé zranitelné domácnosti proto vypadávají z nároku na vyšší podporu, redukují se také dávky na děti pro zcela nejchudší domácnosti. Dávky sociální podpory přitom dnes dnes čerpá méně než třetina domácností, které na ně mají nárok.  

Stárnutí populace a zdravotnictví. Stárnutí populace může podle odhadů OECD navýšit do roku 2060 výdaje českého zdravotnictví a sociálních služeb až o 2 % HDP, což dělá cca 160 mld. Kč v dnešních cenách. V krátkodobějším horizontu do roku 2040 lze očekávat navýšení o 1–1,2 % HDP.

Sociální a další služby. Česko má relativně vysokou finanční podporu rodin, velmi málo ale investice do služeb, které rodiny mohou využívat. Extrémní podfinancovaností trpí péče o duševní zdraví, včetně psychiatrické a psychologické péče pro děti. Na psychiatrickou péči šla z pojištění v minulosti 3–4 % prostředků proti 7 % průměru v zahraničí, což dělá rozdíl víc než 10 mld. Kč. Nedostatečné jsou i služby následné péče o seniory a nemocné, kvůli nimž rostou sociální hospitalizace (viz výše).