V desetině obcí nemají školku ani koho volit. Složení zastupitelstva už teď známe u 1 052 obcí

V nadcházejících obecních volbách kandiduje přibližně 190 tisíc lidí, kteří se uchází o více než 60 tisíc míst v obecních zastupitelstvech. Kandiduje tak každý 46. dospělý v Česku. Nikde jinde v Evropě se neuchází o hlasy tak velký podíl obyvatelstva.

Ani to však v Česku nestačí. V celé třetině obcí mají voliči na výběr jen z jedné kandidátky. V šestině obcí mají na výběr ze stejného počtu kandidátů, jako je obecních zastupitelů. Volič tak svým hlasem u voleb už nemůže nic změnit.

Hlavní důvod představuje rozdrobenost samospráv. V Česku je máme vůbec nejmenší v Evropě. Ve spoustě z nich se tak rozhoduje jen o minimu věcí – téměř polovina obcí nemá ani mateřskou školu. V součtu je v Česku 10 % obcí, kde nezřizují školku a ani si v nich lidé v obecních volbách nemají z koho vybrat.

Řada obcí tak může své zákonné povinnosti plnit pouze tím, že systematicky spolupracují. Dnes na to však mají málo nástrojů a za spolupráci nejsou ani odměňovány. To lze ale změnit.

Rozhodnuto před volbami

Složení zastupitelstva už teď známe u 1 052 obcí. Kandiduje v nich přesně tolik lidí, kolik má zastupitelstvo mandátů, volby tak představují jen rituál.

O něco lépe na tom jsou občané dalších 899 obcí. Mohou sice vybírat z jediné kandidátky, na ní ale najdou víc uchazečů o hlasy, než má obecní zastupitelstvo mandátů.

V obou případech se jedná o nesoutěživé volby. Od roku 2010 se zdvojnásobil počet občanů, kterých se týkají. V tehdejších volbách jich žilo v obcích s omezenou volbou 330 tisíc obyvatel, dnes jich je přes 760 tisíc. 

Existuje přímá souvislost mezi velikostí obce a ochotou kandidovat. Nesoutěživé volby čekají 55 % obcí do 200 obyvatel a 39 % obcí s 200 až 499 obyvateli. U větších velikostí obcí trend dále klesá, a to až k jediné obci s nesoutěživými volbami s více než pěti tisíci obyvateli. Už podruhé za sebou jde o Chýni v okrese Praha-západ. 

Důvody nesoutěživosti

Zájem o práci zastupitele v malých obcích upadá. Existuje řada důvodů, proč se to děje.

Roli hrají početní důvody. V menších obcí zkrátka musí kandidovat větší podíl obyvatelstva, aby poskládali více kandidátek. Zároveň mají menší finanční motivaci – zastupitelé v menších obcích mají nárok na nižší odměny [[1]] a více jich je neuvolněných, včetně starostů.[[2]]

[[1]]: Zákon určuje maximální výši odměny zastupitelů. Malé obce si však často nemohou dovolit toto maximum platit. V roce 2026 činila maximální odměna neuvolněného starosty obce do 300 obyvatel 34 955 Kč, v obci s 1 001 až 3 000 obyvateli pak 50 603 Kč. Řadoví zastupitelé by v malé obci dostali 1 734 Kč, ve větší pak 2 552 Kč (zákon o obcích č. 128/2000 Sb., § 73 a příloha). 

[[2]]: V roce 2017 mělo v obcích do 150 obyvatel jen 24 uvolněného zastupitele, naopak 848 jich žádného nemělo. V obcích nad 1 000 obyvatel se neuvolněnost alespoň jednoho zastupitele téměř nevyskytuje. Přítomnost uvolněných zastupitelů před obecními volbami zvyšuje počet kandidátů na mandát, jak ukázali Školník a Haman (2021). Konkrétně o 0,251 kandidáta na mandát, a to po zohlednění velikosti obce. 

Administrativa pro obec se stovkou obyvatel přitom není výrazně méně náročná než administrativa pro obec o tisíci obyvatelích. V obou roste agenda a administrativa, která se pojí rostoucími požadavky občanů na stát a státu na obce. I byrokracie – a malá personální a finanční kapacita na její zvládání – odrazuje potenciální kandidáty. Komunální politici se v neposlední řadě stávají terčem nejrůznějších útoků.

Mezi nejpalčivější důvody nezájmu o kandidaturu nicméně patří, že zastupitelstvo v řadě obcí nemá žádný reálný vliv na kvalitu služeb. Deficit služeb tak vede k volebnímu deficitu. 

Absence služeb

Na území podstatné části českých obcí se nenachází v podstatě žádné služby. Musí spoléhat na okolní obce a města. Dobrý příklad takové služby představují mateřské školy. 

Školku zajišťuje 3 545 obcí, tj. 55 % obcí. [[3]] Reálně ji ale musí ze zákona svým dětem zajistit každá z našich 6 258 obcí. Tisíce z nich proto musí spoléhat na sousední obce – a na školku nemají vliv.

[[3]]: Celkem 63 obcí, tedy 1 %, nezřizuje MŠ, ale zřizuje ZŠ. Pro zjednodušení ilustrativního příkladu je zde nezmiňujeme. Sedmnáct z těchto 63 obcí má nesoutěživé volby, takže jediným viditelným přelivem ve vizualizaci by bylo 48 procent obcí v optimálním kvadrantu, a 35 procent obcí bez služeb, ale se soutěživými volbami. 

Když je zřizovatelem sousední obec, její zastupitelstvo rozhoduje o rozpočtu na provoz školky (včetně platů kuchařek či školníka), jmenuje a odvolává jejího ředitele či ředitelku, nastavuje její kapacitu či určuje spádové obvody. 

Obec bez školky nemá žádný formální vliv na její chod ani garanci míst. Obec se školkou totiž nemá povinnost přijímat cizí děti. Zároveň platí, že obec svým obyvatelům musí zajistit místo v některé z okolních obcích.

I absence přímého vlivu na využívané služby představuje demokratický deficit českých samospráv. 

Návrhy řešení

Volební deficit se řeší těžko. Nucené slučování obcí není i s ohledem na společenskou důvěru ve starosty žádoucí ani politicky prosaditelné. 

Pro nejmenší obce by ale měly existovat podmínky, které zajistí smysluplnost dobrovolného slučování. To jim dnes nenabízí v podstatě žádné výhody. Stát nepřispívá na jednorázové náklady spojené se sloučením a příspěvek na obyvatele může dokonce klesnout. Dnes totiž rozpočtové určení daní (RUD) často dává na hlavu více peněz obci s 50 obyvatele než obci se 400 obyvateli.

Reforma RUD by měla zajistit, aby větší obce dostávaly více peněz, neboť zpravidla zajišťují služby i pro své okolí. Stát by měl zároveň jednorázově přispívat na náklady spojené se slučováním obcí.

Další rozměr představuje ochota lidí kandidovat. Posílit ji může snížení administrativní zátěže obcí. Administrativu a vykazování lze převést na meziobecní úroveň, rozhodování o vzhledu obce a kulturních akcích ponechat na místním zastupitelstvu. To je osvědčený model z Francie – evropského státu, který je nám se svou spoustou malých obcí co do samospráv nejpodobnější. [[4]]

[[4]]: Mluvíme o obecní strukuře, tj. administrativním členění území, ne o sídelní struktuře. Slovensko je nám taky velmi podobné, ale jeho přístup není tak inspirativní – potýká se s podobnými problémy jako Česká republika, takže jej zde nezmiňujeme. 

Meziobecní spolupráce pomáhá především při řešení deficitu služeb. To, že rodiče nemají vliv na školku svých dětí, vyřeší společné zřizování všech školek v regionu prostřednictvím společenství obcí (SO). V něm by měly všechny obce svůj hlas, zajištěné kapacity a jistotu míst pro všechny děti z regionu. Místní školská samospráva by zároveň zajistila srovnatelnou kvalitu výuky napříč regionem i provozní úspory z rozsahu. Tímto směrem míří i kroky ministerstva školství. 

Společenství obcí však neslouží pouze školství, umí zajistit spolupráci ve spoustě důležitých agend, jako jsou územní plánování, správa majetku nebo veřejné opatrovnictví. Nově má přibýt i možnost zřízení obecní policie. Detailně se jsme se výhodám Společenství obcí a jeho optimální formě věnovali v dřívější studii. 

I podpora meziobecní spolupráce nicméně vyžaduje, aby se změnilo financování obcí. Současný systém vede k neefektivitě, jako jsou přílišné úspory a dlouhé čekání na nutné investice. Financování obcí z RUD by mělo víc vycházet z potřeb obcí, podporovat obecní spolupráci i případné dobrovolné slučování obcí. Podrobně se tématu věnujeme v návrhu komplexní reformy RUD, který vydáme v nejbližších týdnech.