Zkušenosti českých učitelů s distanční výukou
Téměř pro ¾ učitelů bylo zajištění výuky na dálku více stresující než zajištění běžné prezenční výuky před pandemií.
Jak učitelé a učitelky trávili výuky na dálku
(Podrobná výzkumná zpráva v PDF)
Téměř 80 % učitelů říká, že trávili distanční výukou více času než běžně. Nárůst hodin práce během výuky na dálku potvrzují i průběžné výzkumy Kalibro mezi učiteli realizované v roce 2020. Narostl hlavně objem přípravy a komunikace s žáky a rodiči, naopak poklesl počet hodin přímé výuky. Nárůst časové zátěže má vztah s duševním zdravím. Většina (89 %) učitelů s příznaky deprese a úzkosti pracovala při výuce na dálku více než při prezenční výuce.
Stres a duševní zdraví během distanční výuky
Téměř pro ¾ učitelů bylo zajištění výuky na dálku více stresující než zajištění běžné prezenční výuky před pandemií. Hlavními zdroji stresu byl objem přípravné práce, obtížnost hodnocení i zodpovědnost za výsledky žáků.
Okolo 38 % učitelů reportuje ve zkráceném sebe-diagnostickém dotazníku PHQ8 středně těžké symptomy úzkostí a depresí. Ve většině případů se přitom výsledek tohoto krátkého dotazníku potvrdí i v robustnějších longitudinálních diagnostických nástrojích. Ne všichni tito učitelé musí mít dlouhodobé problémy v duševním zdraví, ale přítomnost těchto symptomů je výrazně vyšší než ve zbytku populace (v průběhu epidemie většinou 11 – 19 % Čechů, mimo epidemii 6 – 9 %).
Problémy v duševním zdraví mají častěji ženy-učitelky, a to zejména ve středním věku. Symptomy depresí a úzkostí totiž výrazně souvisí s deklarovanými problémy sladit distanční výuku z domova se starostí o vlastní domácnost a děti a oddělování práce od běžného času.
Co se jim (ne)dařilo a jakou čerpali podporu
Učitelé jako své úspěchy spontánně nejčastěji uvádějí, že se jim povedlo vůbec distanční výuku realizovat a naučili se při ní nové technické a jiné postupy. Skoro pětina (18 %) ale spontánně jako neúspěch popisuje to, že se jim nedařilo zapojovat žáky do výuky.
S náročnou situací během distanční výuky jim nejvíce (86 % z nich) pomáhalo sdílení a spolupráce s kolegy z jejich vlastních škol. Naopak jen 26 % čerpalo podporu z materiálů MŠMT, ČŠI a NPI.
Za úspěch lze považovat, že 58 % učitelů v z komunikovali se všemi žáky alespoň 2x týdně. Je to nárůst z 27 % na jaře 2020, ale někteří žáci z distanční výuky stále vypadávali.
Návrat do škol a priority podpory
Více než polovina (54 %) učitelů říká, že v průběhu distanční výuky se zhoršila motivace žáků ke studii. Celých 77 % učitelů a učitelek si i proto myslí, že prioritou po návratu do škol by mělo být vzbudit v žácích chuť se učit. Většina učitelů (54-70 %) klade důraz také na opětovné přivyknutí „režimu“, podporu vztahů mezi žáky a řešení jejich duševního zdraví. Obecně učitelé při návratu do škol více zdůrazňují tyto motivační a vztahové aspekty, než dohánění zameškané látky.
Zvýšení motivací po ročním výpadku výuky je také bodem, kde většina učitelů chce pomoct (56 %). Tato pomoc může směřovat od kolegů, podpůrných pracovníků ale také od nízkoprahové volnočasové činnosti apod. Většina učitelů (80 %) je ochotná se zapojit do posíleného doučování žáků, ale nechtějí se příliš účastnit mimoškolních aktivit jako jsou letní školy (25 %).
Postoj učitelů a učitelek ke svému povoláni
Náročná zkušenost s distanční výukou náhled na učitelství výrazně nepoznamenala a v některých případech měla i pozitivní efekty na self-efficacy zvládání techniky, pocit, že se učitelé naučili novým věcem a postupům.
Postoje k učitelské profesi a spokojenost s ní se výrazně neliší od výsledků TALIS 2018. Výsledky naznačují, že narostly některé formy nespokojenosti, ale učitelé více kvitují svoje rozhodnutí stát se učiteli, hypoteticky protože se v nejisté době pandemie jednalo o stabilní profesi.
Na druhou stranu, výrazně častěji deklarují nespokojenost a to, že by znovu učit nešli, učitelé a učitelky s problémy v duševním zdraví, které pandemie a distanční výuka posílila. Péče o duševní zdraví a podpora učitelů tak může být jedním z nástrojů omezení jejich odchodů ze školství.
Odchod z učitelství do 2 let plánuje 4 % učitelů. Polovina z nich právě kvůli pandemii. Dlouhodobě rizikový je ale fakt, že okolo 10-15 % učitelů do 39 let deklaruje, že nechce učit více než 5 let.