Speciální potřeby mají žáci i na středních školách. Česko je ale neidentifikuje dostatečně

Shrnutí

• Střední školu v Česku nedokončí 5,4 % žáků, v některých regionech je to více než dvojnásobek. Mezi zvlášť ohrožené patří žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), zejména při přechodu ze základní na střední školu. Dokončení střední školy přitom zásadně ovlivňuje celoživotní příjmy, zaměstnanost i zdraví. 
• Na středních školách je dvakrát méně žáků se SVP než na základních školách. Zatímco na ZŠ tvoří 15,7 % žáků, na SŠ pouze 7,8 %. Pokud by byl jejich podíl stejný, bylo by na SŠ až o 40 tisíc žáků se SVP více.
• Míra identifikace SVP na středních školách se napříč územím výrazně liší, často i mezi socioekonomicky podobnými regiony. 
• V běžných třídách středních škol mezi žáky se SVP převažují žáci s poruchami učení nebo chování, jejich podíl je však nižší než na ZŠ. Identifikace nadaných žáků je nízká, což ale platí i pro ZŠ. Sociální znevýhodnění je na SŠ identifikované výrazně méně často. 
• Důležitým důvodem pro nízké zastoupení žáků se SVP je ztráta kontinuity při přechodu ze základní na střední školu. Informace o SVP se systematicky nepřenášejí, podpůrná opatření se často znovu nevyhodnocují včas a část žáků tak vstupuje na střední školu bez odpovídajících podpůrných opatření.
• K nižšímu zastoupení žáků se SVP na středních školách přispívá i vzdělávací neúspěšnost a kratší nematuritní obory.
• Střední školy mají oproti základním školám slabší personální kapacity pro podporu žáků (metodik prevence, výchovný poradce či speciální pedagog). To platí, byť se oproti často malým ZŠ jedná o větší subjekty.

Úvod

Dokončení či nedokončení střední školy má obrovský vliv na celý další život, zaměstnání, celoživotní příjmy a zdraví. Žák, který dokončí střední školu, má průměrné celoživotní příjmy o 4,2 milionu korun vyšší než žák se základním vzděláním. Při dokončení maturity je to ještě o půl milionu více. 

V Česku dle dostupných dat střední školu vůbec nedokončí 5,4 % žáků, v Ústeckém nebo Karlovarském kraji je to více než dvakrát tolik. Obzvláště ohroženou skupinou jsou žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) – žáci, kteří k naplnění svého vzdělávacího potenciálu potřebují dodatečnou podporu, například z důvodu zdravotního znevýhodnění či mimořádného nadání. Žáci se SVP častěji předčasně opouštějí střední školy a jsou více ohroženi nezaměstnaností, ukazují domácí i zahraniční výzkumy. Kritickým bodem je často přechod na střední školu, který s sebou přináší nové prostředí, sociální vazby a zvýšené nároky. 

Vzdělávání žáků se SVP je v českém školství velkým tématem přinejmenším od zavedení společného vzdělávání v roce 2005 a změnách financování podpůrných opatření v roce 2016. Do podpory žáků se SVP v základních školách směřují značné prostředky a kapacity. Jakmile ale žák přejde na střední školu, podpora se často ztrácí. Část lidí se mylně domnívá, že podpůrná opatření se týkají jen základního vzdělávání. Není však jasné, jakých žáků se zánik podpůrných opatření týká, jak se projevuje v různých typech oborů a jaké mechanismy k němu na středních školách vedou.

V této analýze proto zkoumáme:

• jaký je počet a struktura žáků se SVP na středních školách,
• proč je na středních školách výrazně nižší zastoupení žáků se SVP než na základních školách,
• jaká personální podpora je na středních školách dostupná.

Kolik je na středních školách žáků se SVP

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) jsou žáci, kteří k naplnění svého vzdělávacího potenciálu potřebují poskytnutí tzv. podpůrných opatření. Podpůrná opatření zahrnují speciální pomůcky, úpravu obsahu nebo asistenta pedagoga či psychologa. Identifikaci SVP a potřebných podpůrných opatření ve většině případů provádějí školská poradenská zařízení. Detailněji jsme celý systém popsali v předchozím výstupu. 

V roce 2024 bylo v denní formě středních škol identifikovaných více než 37 tisíc žáků se SVP. Z nich je téměř 80 % v běžných třídách, zbytek navštěvuje speciální třídy v běžných školách nebo speciální školy.

Střední školy vykazují až dvakrát méně žáků se speciálními potřebami než ty základní. Zatímco podíl žáků se SVP na středních školách od roku 2016 vzrostl z 5,2 na 7,8 %, na základních školách se zvýšil z 9,5 na 15,7 % všech žáků. Rozdíl se tedy prohlubuje. Na středních školách je až o 40 tisíc žáků s identifikovanými SVP méně, než kdyby byl jejich podíl stejný jako na základních školách. 

Regionální rozložení žáků se SVP

Podíl žáků se SVP na základních školách silně souvisí se sociálními podmínkami v regionu. Znevýhodněné regiony mají v základních školách žáků se SVP více. Míra identifikace SVP na středních školách tento trend nevykazuje. Rozdíl v podílu žáků se SVP mezi základními a středními školami se navíc mezi okresy výrazně liší. Rozdíly vidíme i mezi sousedními okresy, které vykazují podobné socioekonomické podmínky. V okrese Kladno se podíl žáků se SVP na středních školách blíží situaci na základních školách, zatímco v sousedním okrese Mělník rozdíl mezi stupni přesahuje 10 p.b. 

Jedním z důvodů může být odlišná struktura středních škol. Data zachycují, kde žák chodí do školy, ne odkud pochází. Když je v okresu střední škola specificky určená pro žáky se SVP, mohou do ni docházet žáci ze sousedních okresů. Tím se v datech zvýší podíl žáků se SVP v daném okresu. Podíl žáků se SVP se však hodně liší i mezi okresy s podobnou strukturou oborů.

Příčinou mohou být také nejednotné kapacity a přístupy poradenských zařízení. Ty se projevují jak celkovou mírou identifikace SVP, tak relativním zastoupením jednotlivých příčin SVP (např. druh zdravotního postižení). Detailně jsme problém i možná řešení již popsali. Podpůrná opatření na středních školách mohou být mnohdy vnímána jako nadstandard. O to víc je u nich potřeba metodického vedení ze strany státu, aby se zajistil jednotný nárok na podpůrná opatření pro všechny žáky se SVP.

Kdo jsou žáci se SVP na středních školách

Rozdíl mezi stupni je patrný u závažných poruch učení (jako je dyslexie nebo dysgrafie) a chování, které jsou mnohem častější na základních než na středních školách. I tak tvoří žáci s poruchami učení nebo chování zdaleka největší podíl žáků se zdravotním postižením v běžných třídách středních škol. Stejně jako na základních školách.

Zásadní rozdíl vidíme také u závažných vad řeči, které se na základních školách vyskytují v mnohem vyšší míře. Naproti tomu podíl žáků se smyslovým (zrakovým, sluchovým) nebo tělesným postižením se mezi stupni neliší – v běžných třídách základních i středních škol jich je jen málo. To platí i pro nadané a mimořádně nadané žáky. Vykazovaný podíl v základních a středních školách je podobný, avšak minimální. Důvodem je nedostatečná identifikace nadání. 

Také se v běžných třídách středních škol jen výjimečně nacházejí žáci s mentálním postižením. Většina žáků s mentálním postižením navštěvuje speciální třídy, kde jsou největší skupinou. Po žácích s mentálním postižením se ve speciálních třídách nejčastěji nacházejí žáci s vícečetným (označovaným také jako „kombinované“) postižením. Většinou jde o mentální postižení v kombinaci s jiným postižením. Podíl žáků s lehkým mentálním postižením v běžných třídách středních škol klesá, což může znamenat, že je méně často nesprávně zaměňováno za projevy sociokulturního znevýhodnění. 

Identifikace sociálního znevýhodnění na středních školách zaostává. Celkově je podíl sociálně znevýhodněných žáků oproti základním školám třetinový. V některých regionech je rozdíl ještě výraznější. Například v okrese Most se od roku 2016 podíl žáků se SVP z důvodu sociokulturního znevýhodnění zvýšil až desetinásobně. Jedná se o region, který se potýká s destabilizující chudobou – exekucemi nebo nevyhovujícím bydlením. Sociální znevýhodnění tam má identifikované každý desátý žák základní školy. Na středních školách je jejich podíl pouze 0,3 %. Možné důvody rozebíráme v následující části.

Důvody nižšího podílu žáků se SVP na středních školách

Největší propad v podílu žáků se SVP nastává po konci základní školy. V 1. ročníku střední školy je podíl oproti poslednímu ročníku základní školy méně než poloviční. V absolutních číslech je tak na začátku střední školy o 8–9 tisíc žáků se SVP méně než rok předtím. Ve 2. ročníku se podíl žáků se SVP mírně zvyšuje, stále však dosahuje pouze 65% podílu z 9. ročníku. Ve 4. ročníku se zastoupení žáků se SVP snižuje zpět na úroveň 1. ročníku.

Důvody nižšího podílu žáků se SVP na středních školách jsou různé. 

• Vyšší vzdělávací neúspěšnost. Žáci se SVP častěji nedokončují základní školu, nepokračují ve vzdělávání na střední škole nebo střední školu předčasně opouštějí.
• Nepřenesení SVP a podpůrných opatření ze ZŠ. Informace o SVP se systematicky nepřenášejí, podpůrná opatření se často znovu nevyhodnocují včas a část žáků tak vstupuje na střední školu bez odpovídajících podpůrných opatření.
• Nematuritní obory. Část rozdílu lze vysvětlit navštěvovanými obory. Žáci se SVP se častěji nacházejí na dvouletých a tříletých učňovských oborech, z nichž některé jsou specificky určeny pro žáky se SVP. Ve čtvrtém ročníku středních škol se proto podíl žáků se SVP snižuje. 
• Zánik speciálních vzdělávacích potřeb. Speciální vzdělávací potřeby mohou s věkem žáka vznikat i zanikat. Dostupná data však naznačují, že i když k vzniku nebo zániku dochází, tyto změny se vzájemně vyvažují. Jde proto o málo důležitý faktor.

Důvody nízkého podílu žáků se SVP na středních školách mají zásadní důsledky pro směrování podpory. U žáků s nárokem na podpůrná opatření na základní škole je nutné zajistit jejich pokračování i na střední škole. Přerušení podpůrných opatření může výrazně ztížit adaptaci na nové prostředí a snížit úspěšnost ve vzdělávání. U žáků ohrožených vzdělávací neúspěšností je nutná včasná identifikace ohrožení a snížení jazykových, materiálních a dalších bariér spojených se středoškolským studiem.

Anonymizována individuální data z matrik nedovolují sledovat žáky se SVP při přechodu mezi školami. Přesnou míru jednotlivých důvodů proto není možné vyčíslit. Lze však rámcově posoudit jejich významnost. 

Předčasné odchody ze základní školy a nepokračování na střední školu

Asi 3 % žáků ročně předčasně ukončí povinnou školní docházku dříve než v 9. ročníku. Další přibližně 1,4 % ukončí docházku v 9. ročníku bez dosažení základního vzdělání. U žáků se SVP je míra nedokončení základní školy až třikrát vyšší než u ostatních žáků. Nejvíc ohrožení jsou žáci se sociálním znevýhodněním. Podíl žáků se SVP proto v 8. a 9. ročníku základních škol mírně klesá. V absolutních číslech se jedná o přibližně 2 tisíce žáků se SVP ročně, z nichž většina odchází ještě před začátkem 9. ročníku.

Z dostupných dat není možné určit, kolik žáků se SVP po ukončení základního vzdělání nepokračuje na střední školu. Můžeme ale předpokládat, že jejich podíl bude vyšší než 4 % v celkové populaci. Speciálně ohroženou skupinou jsou žáci cizinci. Vícero studií ukazuje, že až 50–60 % žáků cizinců ve středoškolském věku v Česku nenavštěvuje střední školu. Žáci cizinci však tvoří jen (menší) část žáků se SVP. Data z kvalifikovaného odhadu romských žáků naznačují, že téměř 90 % romských žáků, kteří absolvují základní školu, pokračuje do 1. ročníku střední školy.

Pokud by nepokračování na střední školu bylo u žáků se SVP třikrát častější, podobně jako při předčasných odchodech ze ZŠ, týkalo by se opět nižších jednotek tisíců žáků se SVP.

Diskontinuita SVP a podpůrných opatření

Nedokončování základního vzdělávání i nepokračování na střední školy jsou důležité problémy. Dokážou však vysvětlit odhadem jen třetinu rozdílu mezi koncem základní a začátkem střední školy. Zbylých až 6 tisíc „chybějících“ žáků se podle všeho v prvním ročníku nachází, jen SVP nemají vykázané.

Hlavním důvodem je neprovázanost přechodu mezi základním a středním vzděláváním. Informace o SVP se ze základní školy systematicky nepřenášejí a střední škola nemusí vědět, že měl žák v minulosti přiznaný nárok na podpůrná opatření. Nasvědčuje tomu i fakt, že v druhém ročníku se podíl žáků se SVP znovu mírně zvyšuje. Přesto mohou existovat žáci, u nichž se SVP ze základní školy neobnoví ani ve vyšších ročnících. 

Část žáků tak vstupuje na střední školu bez odpovídajících podpůrných opatření. To může způsobovat problémy v adaptaci na středoškolské studium a následné zvyšovat riziko předčasného odchodu ze vzdělávání, které je v prvním ročníku obzvlášť vysoké.

Předčasné odchody ze střední školy

Celkovou míru předčasných odchodů ze středních škol u žáků se SVP není možné určit. Je to proto, že i když žák střední školu opustí, může ji dokončit později. Dostupná data ale neumožňují dál sledovat vzdělávací dráhu žáků se SVP po odchodu ze školy. 

Pro porovnání proto používáme zanechání vzdělávání v prvním ročníku. Zanechání školy v prvním ročníku neznamená, že žák vůbec nedokončí střední školu. Velká část žáků může v následujícím roce opětovně nastoupit na jiné škole. Poukazuje to ale na problémy s výběrem oboru nebo školy či s adaptací při přechodu ze základní školy. Odchod ze školy také podstatně zvyšuje pravděpodobnost, že žák střední školu nedokončí ani později. 

Míra zanechání studia v prvním ročníku je u žáků se SVP přibližně 7 %, což je o něco víc než 6 % u žáků bez SVP. To nutně neznamená, že žáci se SVP mají v rámci stejného oboru vyšší neúspěšnost než jejich spolužáci bez SVP. Důvodem zejména je, že nematuritní obory, v nichž se vzdělává velká část žáků se SVP, vykazují výrazně vyšší míru předčasných odchodů. Zatímco v maturitních oborech v prvním roce studia zanechají asi 3 % žáků, v některých učňovských oborech je to až čtvrtina. 

Navštěvované obory

Téměř polovina žáků s identifikovanými SVP na středních školách navštěvuje nematuritní obory. Z toho největší část tvoří učňovské obory, menší část navštěvuje tzv. obor praktická škola, který je určený pro žáky s těžšími nebo kombinovanými formami zdravotního postižení. Mezi žáky bez SVP je na nematuritních oborech jen 20 %. Nematuritní obory jsou standardně kratší a trvají dva či převážně tři roky. To vede k nižšímu podílu žáků se SVP ve čtvrtém a vyšším ročníku.

Zastoupení žáků se SVP ve všeobecných oborech je oproti celkové populaci výrazně nižší. To nutně neznamená, že žáci se SVP ze základní školy na všeobecné obory vůbec nemíří. Je pravděpodobné, že se na všeobecných oborech vzdělávají ve vyšší míře, jen nejsou identifikováni. Na gymnáziích je podíl žáků se SVP nižší než 4 %. Přitom podle odborných odhadů jen 10–15 % populace tvoří nadaní žáci. Gymnázia oficiálně vykazují nadání u 1 % žáků, nejvíc ze všech oborů. 

Zánik speciálních vzdělávacích potřeb

U části žáků může s věkem dojít ke zmírnění nebo zániku SVP. Rovněž může s věkem dojít k jejich vzniku. Evidence ze zahraničí ukazuje, že i když je v jednom roce podíl žáků se SVP 15 %, za celý průběh vzdělávání je může mít identifikováno až 40 % kohorty.

Z dostupných dat není možné určit, kolika českých žáků se vznik nebo zánik SVP týká. Porovnání mezi ročníky ale ukazuje, že mezi 4. a 9. ročníkem základní školy se podíl žáků se SVP takřka nemění. To znamená, že i když ke vzniku nebo zániku SVP během základní školy dochází, tyto změny se navzájem vyrovnávají. Je proto nepravděpodobné, že by u významné části žáků došlo k náhlému zániku SVP právě při přechodu ze základní na střední školu. 

Personální zajištění středních škol

Identifikace speciálních potřeb žáků školy úzce souvisí s personálním obsazením školního poradenského pracoviště. Oproti základním školám zaostávají střední školy v počtech pracovníků, kteří mají žáky ve školách podporovat. A to i přesto, že se jedná o větší subjekty, pro které by teoreticky mělo být snazší podporu zajistit než v případě roztříštěné soustavy malých základních škol. 

Střední školy mají v přepočtu o polovinu nižší počty úvazků metodiků prevence i výchovných poradců než základní školy. Středním školám se nedostává ani speciálních pedagogů. Jediná oblast, kde střední školy dorovnávají základní školy, je počet psychologů. Ti totiž absentují na všech stupních. 

Ředitelé nematuritních středních škol považují metodiky prevence, speciální a sociální psychology za důležitější a častěji se snaží tyto pozice obsadit. Výchovné poradce považují za velmi důležité všechny školy, ale na nematuritních středních školách tuto práci mnohem častěji vykonávají členové vedení. Individualizovaná podpora je však nezbytná i na maturitních oborech a gymnáziích – nejen pro podporu nadání.

Menší podpora žáků se SVP na středních školách je patrná také v přidělování podpůrných opatření. Na podpůrná opatření mohou, ale nemusí být vázány finanční prostředky, tzv. normovaná finanční náročnost. Jedná se o finance, které škola obdrží na zabezpečení podpůrných opatření. Podpůrným opatřením bez finanční náročnosti může být například změna organizace výuky (třeba více času na úlohy).

Zatímco základní školy dostávají finanční prostředky na téměř 40 % žáků se SVP, na středních školách je to pouze 5 %. Důvodem je především výrazně nižší podíl žáků s přiznaným nárokem na personální podporu. Možné vysvětlení nabízí Veronika Doležilová ze Spoluškola:

„Obecně je rozšířen názor, že tím, že není střední vzdělání povinné, není potřeba ho mít a pokud už někdo střední školu studuje, pak ji má studovat ‚normálně‘ a ne s podpůrnými opatřeními. Naši klienti slýchávají nejčastěji od škol i poraden a SPC věty jako ‚na středních školách se už na podpůrka nehraje‘ nebo ‚podpůrná opatření platí jen pro základní školy, pro střední už ne‘.“

Neméně důležitá je i samotná realizace podpůrných opatření školou, ať už jsou s finanční náročností nebo bez. Vícero zmíněných aspektů vzdělávání žáků se SVP na středních školách ilustruje příklad v boxu.

Doporučení

Podrobná doporučení k zlepšení systému vzdělávání žáků se SVP jsme již přinesli. Zde ve zkratce popisujeme doporučení, která se týkají specificky středních škol.

Zlepšení sběru a přenosu informací

• Přenášet informace o žácích ze základního do středního vzdělávání a respektovat doporučení o SVP a podpůrných opatřeních. 
• Digitalizovat státní správu ve školství skrze vytvoření informačního systému s identifikátory (registr žáků), který umožní sledovat i vyhodnocovat efektivitu podpůrných opatření.
• Sbírat data o výsledcích vzdělávání na středních školách, stejně jako o dalších aspektech dění ve školách (například wellbeing, šikana, motivace žáků ke studiu oboru). Jedná se o předpoklad pro zvýšení kvality výuky a včasné reagování na problémy, než dojde k předčasnému odchodu ze vzdělávání.

Financování podpůrných pozic a cílená podpora znevýhodněným žákům na SŠ

• Vytvořit pro specializované činnosti učitelů na školách adekvátní podmínky pro práci. Metodik prevence, výchovný poradce nebo kariérový poradce musí mít zajištěn dostatek času na práci a mít méně přímé pedagogické činnosti (výuky). U těchto pozic je potřeba finančně zohlednit také nároky na další vzdělávání.
• Zajistit financování pracovníků školního poradenství (psychologů, speciálních a sociálních pedagogů) na středních školách po vzoru jejich financování na základních školách. Zvážit vyšší potřebu těchto pracovníků na učilištích a v oborech s vyšší neúspěšností.
• Cíleně financovat střední školy s vyšším zastoupením sociálně znevýhodněných žáků po vzoru tzv. indexového financování, které má být zavedeno u ZŠ. Školy by mohly finance využít na další pracovníky a snížení materiálních překážek (úhrada dopravy, pomůcek pro obor, stravování zdarma apod.). 

Zajištění vysoké kvality vzdělávání na všech středních školách

• Rozvíjet kvalitu vzdělávání na středních školách. Příkladem dobré praxe mohou být „superintendenti“. Střední školy jsou vzhledem k jejich menšímu počtu vhodným místem pro vytvoření nových typů pozic, které rozvíjí ředitele, aby byla výuka na všech školách co nejlepší. Zmíněná pozice například hodnotí práci ředitelů a navrhuje další vzdělávání, které jim umožní profesní rozvoj. 

Vznik studie podpořil nadační fond Abakus