Matoucí systém, drahá příprava. Přijímačky na střední prohlubují nerovnosti

Shrnutí

• Úspěšná cesta na střední školu vyžaduje překonání čtyř překážek, na nichž část rodičů ale ztroskotá. Nedávají si na první prioritu ideální volbu, nerozumí přijímacímu algoritmu, nevyužívají přípravu mimo ZŠ a nezjišťují si minimální percentil pro přijetí. Výrazně častěji naráží méně vzdělané rodiny, zjistil reprezentativní výzkum PAQ Research. Složitost přijímacího systému tak prohlubuje sociální nerovnosti.
• Méně vzdělaní rodiče častěji podceňují možnosti svých dětí. Třetina z nich nedává jako první volbu obor s maturitou, i když jejich děti mají nejhůře trojky. To je násobně více než mezi vzdělanějšími rodiči. Roli může hrát počet přihlášek. Čtvrtina rodičů by při jejich větším počtu zařadila na první prioritu jinou školu, kam by jejich dítě chtělo víc, ale v současném systému nechtějí riskovat nepřijetí.
• Přijímacímu algoritmu nedostatečně rozumí čtvrtina rodičů deváťáků. Respondenti odpověděli správně maximálně na jednu ze čtyř znalostních otázek. Rodiče se bez maturity v porozumění algoritmu chybují třikrát častěji než ti s vysokou školou, kteří nicméně také chybují. Nejčastěji si mylně myslí, že si žák může po zkouškách školu vybrat.
• Každý druhý rodič si nezjišťuje minimální percentil pro přijetí z minulého roku, přestože údaj pomůže deváťákům nejlépe odhadnout jejich šanci na přijetí. Hlavní překážkou je jeho špatná dostupnost. Školy ho ve výsledkových listinách obvykle neuvádějí a chybí i ve státním systému DiPSy. Rodiče navíc zpravidla nedokáží přesně určit ani percentil svého dítěte, se kterým by mohli minimální percentil školy porovnat. Pokud ho chtějí zjistit, musí si zaplatit srovnávací testy, což znevýhodňuje chudší rodiny.
• Mezi rodinami panují velké nerovnosti v tom, kolik investují do přípravy svých dětí. Čtvrtina rodičů dává přes 5 000 Kč, přičemž vysokoškolsky vzdělaní rodiče dvakrát častěji než rodiče bez maturity. Děti z méně podnětného prostředí tak většinově nemají k dispozici doučování s lektory a další názorné druhy přípravy, které by jim nejvíce pomohly.
• Pro zmírnění nebo odstranění výše uvedených chyb a nedostatků navrhujeme:
  • navýšit kapacity žádaných oborů, protože bez toho budou mít následná opatření omezený dopad,
  • změnit systém přijímaček: nejdříve psát testy, dostat výsledek a až poté si podat přihlášku,
  • zvýšit počet priorit v přihlášce,
  • zlepšit dostupnost informací o všech podstatných kritériích pro přijetí (percentil, ověření vhodného řazení přihlášek),
  • zpřístupnit bezplatnou přípravu pro žáky na úrovni placených kurzů (databáze úloh, videonávody, rady pro vyplňování testů, více termínů přijímaček nanečisto přímo ve školách),
  • poskytovat žákům ohroženým nízkými aspiracemi (např. v oblasti studia na střední škole s maturitou) včasné kariérové poradenství.

Co a proč zkoumáme

V PAQ Research dlouhodobě mapujeme český systém středních škol. Má mnoho nedostatků, které ovlivňují budoucí úspěch žactva, a tak i jejich dospělost a ekonomiku.

Nedostatek míst na populárních oborech v kombinaci s nepochopením přijímacího algoritmu nutí žáky k riskantním nebo příliš opatrným volbám, které je často připraví o preferovanou školu. Situaci zhoršuje neochota krajů navyšovat kapacity všeobecného vzdělávání, což se následně negativně projevuje u přijímaček na vysoké školy, kde mají absolventi odborných škol v konkurenci gymnazistů horší startovní pozici. V systému se navíc vyskytují překážky, které odrazují žáky s dobrými výsledky z méně podnětného prostředí od studia na gymnáziích, čímž se v českém školství dále betonují nerovnosti a nevyužitý potenciál.

Cílem této studie je na reprezentativním souboru zmapovat, jak se rodiče a jejich děti rozhodují při výběru střední školy, jak se orientují v systému přijímacího řízení a jak se jejich rozhodování a přístup k informacím liší v závislosti na vzdělání rodičů. V závěru shrnujeme hlavní chyby, kterých se rodiny při přechodu na střední školu dopouštějí, často vinou samotného systému: 

• nevolí ideální školu jako první prioritu,
• neorientují se v přijímacím algoritmu,
• nemají dostupný stejný typ a úroveň přípravy, 
• při odhadu šancí pro přijetí ignorují percentil. 

Zároveň přinášíme doporučení pro změny systému, které by mohly zmírnit vzdělanostní nerovnosti a zvýšit šanci deváťáků dostat se na preferovaný obor.

Koho jsme se ptali a jak 

Dotazník vyplňovali rodiče žáků v 9. třídě základní školy, kteří se plánovali hlásit na střední školu ve školním roce 2025/26. Sběr dat probíhal před podáním přihlášek od 2. ledna do 31. ledna 2026 pomocí online dotazníku. Většina výsledků prezentovaných v této studii vychází z dotazníků respondentů, jejichž dítě se v přijímacím řízení plánovalo přihlásit na maturitní obor alespoň na jedné ze svých priorit (N = 860). Podrobněji v kapitole O výzkumu Rodiče žáků 9. tříd o výběru střední školy.

Druh oboru na první prioritě

Zatímco u rodičů s maturitou či vysokoškolským vzděláním volí maturitní obor jako první prioritu naprostá většina žáků (86 až 91 %), u rodičů bez maturity je to pouze 57 %.[[1]] Rozdíl může částečně souviset s horšími studijními výsledky dětí nebo nižšími aspiracemi v méně vzdělaných rodinách.

[[1]]: Hodnoty vychází z celkového vzorku rodičů (N = 1035), kteří se zapojili do našeho šetření.

Vzdělání rodičů však hraje roli i tehdy, když mají žáci srovnatelné známky na vysvědčení. Jedničkáři až trojkaři z rodin s maturitou nebo vysokou školou se na maturitní obory hlásí v 89 až 93 % případů, zatímco u žáků se stejnými známkami z rodin bez maturity jsou to pouze necelé dvě třetiny (63 %). Více než třetina z nich (37 %) tak míří do nematuritních oborů.

Příčiny mohou být různé: nízké sebevědomí žáků, nedostatečná/nedostupná nabídka maturitních oborů v okolí, prioritizace rychlého nástupu do zaměstnání nebo nízká informovanost žáků o tom, že mají dostatek schopností být přijati na maturitní obor. 

Ke zvýšení aspirací žáků z méně podnětného prostředí je třeba aplikovat doporučení uvedená na konci studie.

Počet přihlášek

Nízký počet povolených přihlášek a nízké kapacity žádaných oborů snižují motivaci žáků a rodičů hlásit se na obory, o které by jinak měli reálně zájem. Důvodem mohou být obavy z nepřijetí nebo taktizování s cílem být přijat na jiný obor „na jistotu“. Podle našeho dřívějšího šetření považuje všeobecnou střední školu (gymnázium nebo lyceum) za ideální volbu pro své dítě přibližně třetina rodičů (32 %). Při odstranění systémových překážek by poptávka po všeobecných oborech mohla dosahovat až 50 %. V roce 2025 o gymnázia a lycea sice mělo zájem 38 % ze všech uchazečů o SŠ, ale kvůli omezené kapacitě tvořili jen 20 % všech přijatých. 

Současný systém přijímacího řízení umožňuje podat až tři přihlášky. Podle našeho šetření této možnosti využilo 86 % deváťáků. Necelá čtvrtina rodičů (23 %)[[2]] uvedla, že při větším počtu přihlášek (např. pět nebo sedm) by na první prioritu zařadili jinou školu, kam by jejich dítě chtělo víc, ale za současných podmínek nechtějí riskovat nepřijetí. To ukazuje, že současné nastavení přijímacího řízení může vést k opatrnějším volbám a potlačení skutečných preferencí ve prospěch „bezpečnější“ volby.

[[2]]: Jedná se pouze o podíl rodičů, jejichž dítě se hlásilo alespoň na jedné prioritě na maturitní obor.

Strategizování na první prioritě je častější u méně vzdělaných rodin. Více než třetina (34 %) rodin bez maturity by při větším počtu přihlášek zařadila na první prioritu jinou školu, u rodin s maturitou nebo vysokou školou by to byla pětina (20 %). Vysokoškolsky vzdělaní rodiče mají vyšší aspirace a za svojí první prioritou si zřejmě stojí pevněji. Rodiny bez maturity naproti tomu častěji taktizují i v rámci maturitních oborů, kterých je sice v nabídce mnoho, populární jsou ale jen některé.

Podle dat o přihláškách deváťáků z roku 2025 se nízký počet přihlášek projevuje také v malé motivaci dávat si na třetí prioritu gymnázia a střední odborné školy. Rozdíl v zájmu mezi první a třetí prioritou je u gymnázií téměř 40 %. Naopak u učilišť zájem o třetí prioritu oproti té první výrazně stoupá. To znamená, že někteří žáci, kteří preferují maturitní obor, si jako třetí prioritu zvolí učiliště. V případě více přihlášek by mohli i na třetí a čtvrté prioritě umisťovat preferované školy a jistotu mít až na páté prioritě.

Porozumění přijímacímu algoritmu 

Přijímací algoritmus odloženého přijetí bude na jaře 2026 fungovat třetím rokem. Rodiče i žáci mu ale zatím zcela neporozuměli.

Řazení priorit je opravdu důležité. To ukázala naše dřívější analýza, podle které čtvrtina uchazečů řadí své přihlášky neefektivně a hrozí, že nebudou přijati na svoji vysněnou školu nebo se přeceňují či podceňují.

Podle našeho šetření z ledna 2026 téměř čtvrtina rodičů (23 %) uvedla, že si o přijímacím algoritmu zatím nic nezjišťovala. Přihlášky se přitom podávaly jen o měsíc později a znalost algoritmu je nutným předpokladem pro efektivní seřazení priorit na přihlášce.

V rámci šetření jsme rodičům položili čtyři znalostní otázky zaměřené na porozumění přijímacímu algoritmu. Dvě znalostní otázky testovaly, zda rodiče rozumí základní logice algoritmu a dokážou správně určit, na který obor bude žák přijat, pokud znají: a) jeho bodový výsledek v JPZ, b) pořadí oborů na přihlášce, c) hranici bodů potřebných pro přijetí u jednotlivých oborů. Další dvě otázky ověřovaly, zda rodiče umí efektivně seřadit obory na přihlášce. Všechny čtyři otázky (celé znění otázek naleznete v dotazníku na str. 14–15) přitom prověřovaly porozumění třem základním principům algoritmu:

• Pořadí oborů na přihlášce je závazné. Po odevzdání přihlášky již není možné pořadí oborů změnit. 
• Žák je přijat na obor s nejvyšší prioritou, pro který splňuje podmínky. Algoritmus po přijímacích zkouškách vyhodnotí, na které obory žákovi stačily body, a přiřadí ho na obor s nejvyšší prioritou, na který byl přijat. Pokud žák splňuje podmínky pro přijetí na více oborů, je přijat na ten, který má na přihlášce nejvýše. O výsledku tedy rozhoduje algoritmus na základě pořadí oborů na přihlášce.
• Obory je potřeba na přihlášce řadit efektivně: pokud žák zařadí svůj preferovaný obor až za lehčí obor, na preferovaný se nedostane, ani kdyby na něj měl dostatek bodů.

Přijímacímu algoritmu nerozumí téměř čtvrtina rodičů deváťáků (24 %). Porozumění se přitom výrazně liší podle vzdělání rodičů. Rodiče bez maturity chybovali[[3]] ve znalostních otázkách zhruba třikrát častěji než rodiče s vysokou školou (38 % vs. 13 %). Algoritmus je navíc sám o sobě natolik komplexní, že mu plně nerozumějí ani vysokoškolsky vzdělaní rodiče. Všechny čtyři znalostní otázky správně zodpověděla pouze přibližně třetina z nich (35 %).

[[3]]: Respondenti odpověděli správně maximálně na jednu ze čtyř znalostních otázek o přijímacím algoritmu.

Ani rodiče se středoškolským či vysokoškolským vzděláním si nebyli zcela jistí v porozumění principu, že je žák přijat na obor s nejvyšší prioritou, kde splňuje podmínky pro přijetí. To ilustruje následující graf, který ukazuje podíl správných a chybných odpovědí na následující znalostní otázku.

Žák získal v jednotné přijímací zkoušce 80 bodů. Na obor jeho první priority bylo ten rok pro přijetí potřeba minimálně 55 bodů, na obor jeho druhé priority 60 bodů a na obor jeho třetí priority 50 bodů. Na který obor byl podle Vás přijat?

Správně na tuto otázku odpověděly jen necelé tři čtvrtiny rodičů (74 %). Přestože šlo o relativně snadnou otázku ověřující základní princip přijímacího algoritmu, chyboval téměř každý pátý vysokoškolsky vzdělaný rodič (17 %). Nejčastější chyba byla v tom, že se rodiče domnívali, že na pořadí oborů nezáleží a že si žák nakonec vybere z těch, na které bude mít dostatek bodů.

Míra znalosti percentilu 

V našem šetření jsme zjišťovali, jaké informace si rodiče dohledávají při výběru střední školy. Zaměřili jsme se především na minimální počet bodů a minimální percentil potřebný pro přijetí v minulém roce na danou školu. Tyto údaje pomáhají rodinám udělat si představu o tom, o které obory byl velký zájem a jak náročné je se na ně dostat. Zatímco v médiích se nejčastěji mluví o počtu bodů jako o hlavním ukazateli, percentil nabízí podstatně přesnější představu o reálných šancích žáka.

Potřebný počet bodů pro přijetí z minulého roku si zjistily tři čtvrtiny vysokoškolsky vzdělaných rodičů (75 %), zatímco u méně vzdělaných rodičů to byla jen polovina (50 %). U minimálního percentilu přijatých z minulého roku naopak rozdíly podle vzdělání prakticky mizí. Tento údaj si zjistila pouze necelá polovina rodičů (46 %).

Hlavní překážkou je špatná dostupnost percentilu. Školy ho ve výsledkových listinách přijímacích zkoušek často neuvádějí (příklad 1, příklad 2, příklad 3) a není dostupný ani v prohlížečce dat Cermatu. Při výběru oborů není znalost percentilu tak podstatná, protože se žáci nerozhodují jen podle šance na přijetí. Při řazení oborů na přihlášce však percentil hraje významnější roli, neboť spolehlivěji vypovídá o šanci na přijetí než potřebný počet bodů (viz box výše).

Rodiče navíc zpravidla neznají ani vlastní percentil svého dítěte, se kterým by mohli minimální percentil pro přijetí z minulého roku porovnat. Pokud ho chtějí zjistit, musí ho složitě odvodit na základě bodů z cvičných testů nebo si zaplatit zkoušky nanečisto. Není proto překvapivé, že bez znalosti vlastního percentilu si rodiče (a jejich děti) minimální percentil pro přijetí nezjišťují.

Příprava na JPZ

Příprava na JPZ je v současném systému důležitý aspekt, neboť se v ní žáci setkají nejen s konkrétními typy úloh, ale často také s doporučením, jak testy vyplňovat, na čem se nezaseknout, jak jsou typy úloh seřazené v testu apod. 

Na přijímací zkoušky se podle našeho šetření připravuje naprostá většina rodin deváťáků (94 %). [[4]] Pokud ale odhlédneme od přípravy organizované přímo základní školou, rozdíly mezi rodinami se zvětšují. Alespoň jednu formu přípravy mimo školu využila většina deváťáků z rodin s maturitou (90 %) i vysokoškolským vzděláním (89 %), zatímco u rodin bez maturity to byly zhruba tři čtvrtiny (76 %).

[[4]]: Jedná se pouze o podíl rodičů, jejichž dítě se hlásilo alespoň na jedné prioritě na maturitní obor.

Výraznější rozdíly jsou zjevné u placené přípravy, která úzce souvisí se socioekonomickým zázemím rodiny. Častěji ji využívali deváťáci z rodin s maturitním (68 %) a vysokoškolským vzděláním (69 %), zatímco u rodin bez maturity se jednalo o zhruba polovinu (54 %). Placená příprava přitom dává žákům velkou výhodu. Oproti pouhému procvičování testů na webu Cermatu nabízí větší rozsah podpory, která zahrnuje např. vysvětlování jednotlivých principů, online konzultace nebo možnost porovnání výsledků s ostatními žáky.

Typy využívané přípravy

Nejčastěji deváťáci využili přípravu organizovanou základní školou (76 %), která mohla probíhat jak v rámci výuky, tak mimo ni, např. formou společného vyplňování testů s učitelem, seminářů či zadávání úloh na doma apod. Z odpovědí rodičů však nelze určit její intenzitu a ani to, jak často příprava probíhala. Mohlo se jednat o jednu vyučovací hodinu, ale také o pravidelný kurz. Přibližně třetina rodičů využila další dostupné bezplatné služby jako webové stránky, mobilní aplikace či výuková videa na sociálních sítích. 

Důležitou součástí přípravy je také doučování a příprava v rodině nebo mezi kamarády. Tento typ přípravy využila přibližně polovina žáků rodičů s maturitním (51 %) a vysokoškolským vzděláním (51 %), zatímco v rodinách bez maturity se jednalo zhruba o třetinu žáků (37 %).

Z placené přípravy byly nejrozšířenější simulované zkoušky nanečisto od SCIO a dalších vzdělávacích agentur, které využilo 49 % rodičů. Méně často rodiče volili placené prezenční kurzy s lektorem (28 %) a nejméně pak online kurzy s lektorem (18 %).

Vzdělanější rodiče tak mohou častěji těžit z placené přípravy, ale i z kvalitní domácí přípravy. Naopak méně vzdělané rodiny si placenou přípravu často nemohou dovolit a zároveň mají nižší kompetence vzdělávat děti samy. Tyto rozdíly přispívají k dalšímu prohlubování nerovností mezi žáky.

Kolik rodiče investují do přípravy na JPZ

Čtvrtina (23 %) rodičů dává za přípravu minimálně 5 000 Kč. Investované částky se však výrazně liší podle dosaženého vzdělání rodičů. Vysokoškolsky vzdělaní rodiče jsou ochotnější sáhnout kvůli přípravě hlouběji do kapsy. Každý pátý vysokoškolsky vzdělaný rodič (20 %) investoval do přípravy více než 10 000 Kč a částku nad 5 000 Kč vynaložila zhruba třetina z nich (30 %). U rodičů bez maturity byla ochota investovat vyšší částky výrazně nižší, částku nad 5 000 Kč zaplatilo pouze 15 % z nich. Čtvrtina rodičů bez maturity (25 %) navíc do přípravy neinvestovala vůbec.

Vyšší výdaje spojené s přípravou odráží skutečnost, že rodiče s maturitou a vysokou školou jsou ochotni zaplatit za nadstandard oproti učebnicím nebo běžným online kurzům. Nejdostupnější variantou jsou učebnice, jejichž cena se pohybuje přibližně mezi 500 a 1 250 Kč. Online kurzy mají široké cenové rozpětí podle jejich obsahu. V cenovém rozpětí 5,8–13,5 tis. Kč mohou mít žáci dostupné prezenční hodiny s lektorem, videohovory s řešením úloh, videolekce různých typů úloh apod. Následující tabulka poskytuje přehled konkrétních možností placené přípravy a jejich cen. 

Hlavní chyby při výběru a přípravě na SŠ

Cílem našeho šetření bylo také popsat, jakých chyb se rodiče s deváťáky dopouštějí při rozhodování o výběru střední školy a řazení oborů na přihlášce. Příčiny chyb nejsou vždy pouze na straně rodičů, ale vytváří je někdy samotný systém. Níže popisujeme čtyři hlavní chyby:

• Nedávají na první prioritu ideální volbu. Tato chyba souvisí s nízkým počtem přihlášek, který může vést k opatrnějším volbám na „jistotu“ již u první priority. Jedním z možných řešení ke zmírnění přehnaného strategizování je navýšení počtu přihlášek ze současných tří na alespoň pět nebo sedm.
• Nerozumí přijímacímu algoritmu. Pomocí čtyř znalostních otázek jsme ověřovali, nakolik rodiče rozumějí přijímacímu algoritmu. Otázky prověřovaly tři základní znalosti: a) pořadí oborů na přihlášce je závazné, b) žák je přijat na obor s nejvyšší prioritou, kde splňuje podmínky a c) efektivní řazení oborů na přihlášce.
• Nezjišťují si minimální percentil přijatých z minulého roku. Minimální percentil pro přijetí je pro výběr a řazení oborů na přihlášce spolehlivějším ukazatelem než potřebný počet bodů. Bodové hranice totiž kolísají podle obtížnosti testu v daném roce, zatímco percentil zůstává stabilnější.
• Nepřipravují se na JPZ. V rámci přípravy si deváťáci procvičí různé typy úloh, naučí se pracovat s časem a osvojí si osobní strategii řešení testu. Někteří z nich mají přípravu omezenou nebo žádnou. 

V šetření jsme zjistili, že rodiny deváťáků zásadně chybují při přechodu na střední školu. Chybují téměř dvě třetiny rodin deváťáků (62 %), přičemž u méně vzdělaných rodin dochází k výrazně více chybám. Rodiny bez maturity se dopustily dvou a více z těchto čtyř chyb téměř třikrát častěji než rodiny s vysokou školou (44 % vs. 16 %). U pětiny rodin bez maturity (19 %) je situace ještě kritičtější, jelikož se dopouštějí tří a více chyb. 

Kumulace těchto chyb v konečném důsledku způsobuje, že se rodina pohybuje při přechodu na střední školu víceméně naslepo. Takové rodiny nejenže snižují šanci svého dítěte dostat se na preferovaný obor, ale zároveň riskují, že jejich dítě skončí na oboru, o který příliš nestálo. Přitom volba střední školy je jedním z prvních velkých rozhodnutí, které ovlivní další vzdělávací a profesní dráhu mladého člověka. Patnáctileté děti a jejich rodiny by při tak důležitém rozhodnutí neměly být odkázány pouze samy na sebe. Především u méně vzdělaných rodin se ukazuje, že současný systém jim v tom nepomáhá dostatečně.

I mezi rodinami, jejichž dítě se hlásilo aspoň na jeden maturitní obor, zůstává počet chyb při přechodu na SŠ silně navázaný na vzdělání rodičů. [[5]] U rodičů s maturitou se snižuje šance dvou a více chyb o 59 % oproti rodičům bez maturity. U vysokoškolsky vzdělaných rodičů je tato šance nižší o 63 %. 

[[5]]: To platí i po zohlednění ekonomického, kulturního, sociálního a lidského kapitálu rodiny v logistické regresi (podrobnosti v boxu níže a v příloze).

Vedle vzdělání predikuje chyby také lidský kapitál rodiny. Kromě vzdělání rodičů tak v optimálním přechodu na střední školu hraje roli i schopnost pracovat s informacemi a orientovat se ve vzdělávacím systému. To může prohlubovat informační nerovnosti: podobně talentovaní žáci mohou podávat neoptimální přihlášky i proto, že jim s přemýšlením nemohli dostatečně pomoci jejich rodiče. Zároveň platí, že jednotlivé překážky mají odlišný profil. Kompletní výsledky regresního modelu uvádíme v příloze. 

Doporučení, aby k chybám už nedocházelo

1. Rozšířit kapacity žádaných oborů

Rodiče si přejí víc míst na všeobecných oborech jako jsou gymnázia nebo lycea, ale kraje nemají jejich rozšiřování v plánu. Největší krize je v Praze, kde místa téměř nepřibývají (až na soukromá gymnázia), ale populační křivka nebude klesat. Jakékoliv změny, jako je navýšení počtu přihlášek nebo bezplatná kvalitní příprava, budou neúčinné, pokud se žáci nedostanou na preferovanou školu kvůli nedostatku míst. Nejedná se jen o problém Prahy a gymnázií. Kraje ztrácejí kvalitní uchazeče v žádaných oborech (automechanik, elektrikář, informační technologie, praktická sestra), které mají nízké kapacity, takže pod čarou končí i žáci s dobrými výsledky. 

2. Nejdříve psát testy, poté podávat přihlášku

Nejdříve znát své výsledky z JPZ a podle nich podat přihlášku – to by pomohlo řešit situace, kdy si někteří žáci nevěří na maturitní či žádanější obory, jako jsou gymnázia. Znalost výsledků by také omezila přeceňování či podceňování, kvůli kterému uchazeči plýtvají přihláškami. 

Předřazení testů před přihlášky plánuje ministr školství Robert Plaga od jara 2028. 

3. Zvýšit počet priorit pro omezení taktizování a zvýšení ambicí žáků

Zvýšení počtu priorit (voleb na přihlášce) omezí nejen taktizování, ale také obavy z toho dát si vysněnou školu na první, druhou nebo třetí prioritu. Aktuální data ukazují, že u poslední (třetí) priority mají žáci nižší ambice hlásit se na žádané obory např. gymnázia. Při navýšení počtu přihlášek na pět až sedm by se prostor pro ambicióznější volby škol zvýšil.

Změny počtu přihlášek se obávají školy, jež si zakládají na školních kolech přijímací zkoušky. Bylo by potřeba upravit školní požadavky tak, aby nevyžadovaly psaní testů (místo toho používat známky, portfolia, body za aktivity mimo výuku) nebo omezit počet školních kol tak, aby v nich pokračovali pouze žáci s vysokou šancí na přijetí.

Počet přihlášek by se podle ministra Plagy měl změnit také od jara 2028. 

4. Zvýšit dostupnost informací o podstatných kritériích pro přijetí na jednotlivé obory SŠ (např. percentil, validátor přihlášky, ověření znalostí o fungování algoritmu)

Systém DiPSy by měl provést uchazeče výběrem školy. Ukázat, jak se v letech mění různá kritéria pro přijetí jako jsou body, percentily, převis zájemců apod. Zároveň by měl ověřit, že si žák seřadil školy na přihlášce tak, aby odpovídaly vyhodnocování přijímacího algoritmu (nestane se, pokud je například na první prioritě výrazně lehčí obor než zbylé dva).

Systém DiPSy by bylo vhodné také propojit s aplikací pro vyplňování cvičných testů. Na základě výsledků cvičných testů by si žák zobrazil, na jaké školy by s výsledkem z testu byl nejspíše přijat. Již nyní dochází k paradoxu, že jsou na webu ČŠI vzdelavanivdatech.cz dostupná data o přijatých žácích z minulých let, ale nepropojují se s aplikací InspIS SETmobile, ve které lze vyplňovat testy z minulých let a získat bodové vyhodnocení, aby si žák mohl udělat hrubou představu o své úrovni. 

5. Vyrovnat obtížnost testů napříč roky

Testy by měly být meziročně srovnatelné. Uchazeči o SŠ by se neměli setkávat se situací, kdy nemohou body z cvičného testu z roku 2025 srovnávat s body pro přijetí na školy z roku 2024 nebo 2023. Nesrovnatelnost testů zhoršuje uchazečům odhadnout svůj výsledek, na jehož základě by si vybrali střední školu podle šance na přijetí. 

Toho lze docílit equatingem (srovnáváním) testů: v každém roce se do testu vloží kotvící úlohy (stejné nebo psychometricky ekvivalentní), na jejichž základě se hrubé body převádějí na škálované skóry pomocí modelů Item Response Theory. 

Obsah testů by měl být pro učitele i žáky více předvídatelný. Podle vyhlášky (§ 13 odst. bod 2, vyhlášky č. 422/2023) vychází obsah testů z Rámcového vzdělávacího programu (RVP) pro základní školy. Cermat popisuje obsah testů ve specifikacích požadavků k JPZ, ale zatímco RVP pro ZŠ má 165 stran, tak specifikace požadavků jen dvě strany pro každý předmět a navíc neobsahují kódy výstupů uvedených v RVP. 

6. Zpřístupnit bezplatnou přípravu pro žáky na úrovni placených kurzů (úlohy, videonávody, rady pro vyplňování testů, více termínů přijímaček nanečisto přímo ve školách)

Všem žákům by se měla zajistit bezplatná příprava, která je připraví na obsah testů. Úroveň bezplatné přípravy by měla být na úrovni současných placených online kurzů, kde jsou k dispozici stovky úloh k procvičování, cvičné testy, plány přípravy, doporučení pro vyplňování testů a výuková videa. Dobrým základem může být aktivita ČT Edu. 

Není samozřejmě realistické, aby každý žák měl svého lektora, ale ze současného nastavení netěží ani ekonomicky zajištění rodiče, kteří do přípravy investují vyšší tisíce korun, ani nízkopříjmové rodiny, které si přípravu nemohou dovolit.

7. Změnit přístup ke kariérnímu poradenství

Příklady dobré praxe z Plzně nebo Kadaně ukazují, že pokud chceme dostat žáky z nepodnětného prostředí (chudoba, nízká podpora rodičů pro pokračování ve vzdělávání) na střední školu, tak je potřeba pracovat s nimi už od začátku druhého stupně ZŠ. Na to je potřeba dostatečný úvazek kariérových poradců i spolupráce se sociálními službami. Aktuálně mají kariéroví poradci na svou činnost jen nižší jednotky hodin týdně. 

Při současném nastavení a financování práce kariérových poradců není možné vyvíjet intenzivní aktivity bez projektů nebo bez zapojení externích pracovníků. Stejná nebo dokonce intenzivnější podpora je potřebná i po nástupu žáka na střední školu. 

O výzkumu Rodiče žáků 9. tříd o výběru střední školy

Cíl výzkumu

Cílem výzkumu bylo provést reprezentativní šetření mezi rodiči žáků 9. tříd ZŠ zaměřené na informační nerovnosti při výběru střední školy. Ve výzkumu jsme zjišťovali, jak se rodiče a jejich děti rozhodují při výběru střední školy a jak se orientují v systému přijímacího řízení. Dále jsme sledovali, jak se jejich rozhodování a přístup k informacím liší podle pohlaví, regionu a socioekonomického zázemí rodičů.

Cílová populace

Cílovou populací výzkumu byli rodiče žáků 9. tříd základních škol, kteří se plánovali hlásit na střední školu ve školním roce 2025/26. Podmínkou pro zařazení do výzkumu bylo, že rodič žije s dítětem ve společné domácnosti, bez ohledu na typ rodičovského vztahu (biologický, nevlastní, adoptivní rodič či pěstoun). Minimální věk respondentů byl stanoven na 18 let bez horního věkového limitu. U rodičů bez partnera byla minimální věková hranice zvýšena na 34 let, protože u mladších samostatně žijících respondentů je nepravděpodobné, že by měli dítě v 9. třídě.

Sběr dat

Sběr dat probíhal od 2. ledna do 31. ledna 2026 pomocí online dotazníku (CAWI). Vzhledem ke specifické cílové populaci probíhal sběr delší období, než je standardem u sběrů na online panelech, aby měli respondenti dostatek času se zapojit do dotazování.

Sběr dat realizovala výzkumná společnost Data Collect, která je členem profesní asociace SIMAR a je vázána jejími standardy kvality výzkumů. Dotazování probíhalo na registrovaných členech dvou online panelů společnosti Data Collect (iVýzkumy.cz a Talk Online Panel CZ). Dále byl v roli partnera zapojen Český národní panel, agentura Ipsos (panel Populace.cz) a InsightLab (panel Názory zákazníků). Při sběru dat byla kontrolována sociodemografická struktura souboru dle pohlaví, věkových kategorií, nejvyššího dosaženého vzdělání, kraje a velikosti sídla ve srovnání s cílovou populací.

Výzkumný soubor

Finální výzkumný soubor po kontrolách a vyřazení neúplných a nekvalitně vyplněných dotazníků zahrnuje 1035 respondentů. Většina výsledků prezentovaných v této studii vychází z dotazníků respondentů, jejichž dítě se v přijímacím řízení plánovalo přihlásit na maturitní obor alespoň na jedné ze svých priorit (N = 860). V kapitole „Druh oboru na první prioritě“ pracujeme se širším vzorkem respondentů, jejichž dítě mělo na konci 8. ročníku ZŠ z matematiky a češtiny nejhůře trojku (N = 922).

Zpracování a analýza dat

Ze zpracování byly vyřazeny dotazníky, u nichž nebyly dodrženy standardy kvality dat na základě testů pozornosti, duplicit a délky vyplňování. Celkem bylo z analýz takto vyřazeno 264 respondentů. Vyloučeny byly rovněž všechny neúplné dotazníky (celkem 165). Tato kritéria vyřazování představují standardní postup při zpracování dat z dotazníkových šetření.

Ve studii jsou převážně popisovány rozdíly mezi skupinami a vztahy, které jsou významné na standardní hladině významnosti α = 0,05.

Vážení dat

Data byla dovážena a jsou reprezentativní z hlediska pohlaví, věkových skupin, vzdělání, křížení pohlaví a věku, křížení vzdělání a věku, regionu a velikosti sídla.

Jazyková konvence

Ve studii je využíváno generické maskulinum, tedy podstatná jména v mužském rodě, která označují jak muže/chlapce, tak ženy/dívky (např. respondent, žák). Tato konvence byla zvolena za účelem vyšší přehlednosti a srozumitelnosti textu.

Závěrečné informace o výzkumu

Výzkum provedla organizace PAQ Research, z. ú., v rámci projektu TA ČR Informační nerovnosti ve výběru střední školy: od mapování k efektivním intervencím.

Děkujeme za zpětnou vazbu k textu Danielu Münichovi a Václavu Korbelovi.

Apendix: Podrobnosti regresního modelu 

Závislá proměnná: kumulace překážek v přihlašovacím procesu (binární proměnná – dvě a více nebo žádná/jedna chyba ze čtyř)

V potaz bereme následující chyby:

• chyba 1: přílišné taktizování – na první prioritě nemají nejpreferovanější obor
• chyba 2: nedostatečné porozumění rozřazovacímu algoritmu
• chyba 3: absence přípravy na JPZ mimo ZŠ
• chyba 4: nezjišťovali body ani percentily potřebné pro přijetí na vybrané školy v minulých letech

Vliv prediktorů na závislou proměnnou určujeme pomocí logistického regresního modelu. Výsledky uvádíme v tabulce níže. Do modelu jsme jako prediktory zařadili vzdělání rodiče, který na dotazník odpovídal, a čtyři typy kapitálu rodiny. Ekonomický kapitál je určen na základě příjmu domácnosti (kvintily). Sociální kapitál je měřen na základě prestiže sociální sítě (tercily), odvozené z toho, zda rodiče znají osoby ve vybraných profesích a jak vysoký status tyto profese mají. Kulturní kapitál je zachycen počtem knih doma (tercily) a lidský kapitál indexem digitálních a jazykových dovedností (tercily). Kapitálové proměnné vstupují do modelu jako ordinální škály kódované vzestupně (vyšší hodnota proměnné indikuje vyšší úroveň daného kapitálu). Koeficient ukazuje změnu šance při posunu o jednu kategorii. 

V analýze používáme vážená data. Regresní analýza je omezená na respondenty, jejichž dítě mělo alespoň na jedné prioritě maturitní obor (N = 860 respondentů s kompletními údaji). 

Poznámka: Referenční kategorií vzdělání jsou rodiče se základním nebo středním vzděláním bez maturity. Pro proměnné týkající se kapitálů je referenční kategorií vždy nejnižší tercil nebo kvintil (podle počtu kategorií v proměnné). Závislá proměnná je rovna jedné, pokud se rodiny dopustily alespoň dvou chyb ze čtyř položek popsaných výše. Model je odhadnut na vážených datech. 

Koeficienty v tabulce uvádíme jako odds ratios (OR). Hodnota nižší než 1 indikuje nižší šanci, že rodina patří do skupiny se dvěma a více překážkami při přihlašování, hodnota vyšší než 1 naopak vyšší šanci.