Jak na reformu zdanění zaměstnanců. IDEA a PAQ ověřují návrhy politiků a přináší vlastní varianty

Státní rozpočet přišel daňovými změnami od roku 2020 až o 150 miliard Kč. Potřebujeme omezovat výdaje, bez reformy daní však strukturální deficit nevyřešíme. Think-tank IDEA při CERGE-EI ve spolupráci s výzkumnou organizací PAQ Research přináší dva návrhy, jak upravit zdanění zaměstnanců, aniž bychom se vraceli k vysokému zdanění práce z doby před rokem 2020. První varianta může přinést navíc 32 miliard Kč, druhá 59 miliard Kč. Obě berou ohledy na nízkopříjmové pracující, na něž nejsilněji dopadá inflace. Napravují také nedostatečnou daňovou progresi českého systému, na kterou upozorňuje OECD. Obě zároveň počítají i s dalšími změnami v daňovém systému, které by ideálně měly pokrýt většinu deficitu. Prostor existuje u daní z “neřestí”, majetku či vysokopříjmových OSVČ. Studii stahujte jako PDF.

Pro vypořádání se strukturálním deficitem bychom měli navýšit výběr z příjmů fyzických osob o 35 až 80 miliard Kč. Studie modeluje dopady čtyř variant. Liší se základní sazbou, mírou progrese i rozsahem slev. Varianty jsou následující:

1. Návrat do roku 2020 – vyšší sazby daně (20 % základní) a menší sleva na poplatníka
2. Návrh STAN – základní sazba 17 %, progrese u velmi vysokých příjmů a zvýšení slevy na poplatníka
3. Vyvážená varianta IDEA + PAQ – ponechání základní sazby 15 %, progrese od průměrných příjmů, zvýšení slevy na poplatníka a rušení selektivně čerpatelných slev a odčitatelných položek
4. Realistická varianta IDEA + PAQ – základní sazba 17 %, progrese od středních příjmů, zvýšení slevy na poplatníka a rušení selektivně čerpatelných slev a odčitatelných položekGraf: O kolik miliard více přinesou státnímu rozpočtu jednotlivé varianty změn DPFO

Graf: Navýšení výběru daní: podle příjmu zaměstnanců (mld. Kč)

Výhody a slabiny každé z variant

Návrat před rok 2020. Vybral by oproti současnému nastavení 122 miliard Kč a pomohl vyrovnat výpadky v rozpočtu. Vrátil by však vysoké zatížení zaměstnanecké práce se všemi negativy. Měl by velké dopady i na chudší zaměstnance a nízkou progresi.

Návrh STAN. Vybral by navíc 32 miliard Kč. Uchovává nízké zdanění pětiny zaměstnanců s nejnižšími příjmy, následně počítá s pozvolnou progresí. Generuje kvůli tomu omezené příjmy. “Tento návrh reflektuje jeden z nedostatků českého daňového systému, kterým je relativně velké zatížení nízkopříjmových. Progrese ale začíná až u vysoce nadprůměrných příjmů, takže nevede k vysokému nárůstu výběru,” říká ekonom Michal Šoltés, výzkumný pracovník think-tanku IDEA při CERGE-EI.

Vyvážená varianta IDEA + PAQ. Vybírá shodně 32 miliard Kč, výhodou je, že spodních 80 % zaměstnanců má nižší sazby než u návrhu STAN. Celkový výběr je kompenzován vyšší sazbou horní pětiny. “Variantu nazýváme vyváženou. Podle našich odhadů lze v danění ‚neřestí‘, majetkovými a korporátními daněmi a vyrovnáním zvýhodnění OSVČ vybrat až 115 miliard Kč. Český daňový systém by pak byl určitě vyváženější. Naše varianta navíc proti návrhu STAN ještě snižuje zdanění lidí s nejnižšími příjmy a nepostihuje spodních 60 %. Tím vytváří prostor pro další zmíněné daně a úspory, protože i na tyto skupiny by částečně dopadly,” vysvětluje spoluautor a sociolog Daniel Prokop z PAQ Research.

Realistická varianta IDEA + PAQ. Vybírá necelých 60 miliard Kč. Vrací zatížení nejvyšší příjmové pětiny zaměstnanců téměř na rok 2020, nezvyšuje však zatížení nejchudších zaměstnanců. U středních příjmových skupin výběr navyšuje, stále by ale platily méně než před rokem 2020. “Není úplně reálné rychle zreformovat všechny ostatní daně. Klíčové úspory navíc spočívají v dlouhodobých reformách. Navýšení příjmů ze zdanění zaměstnanců o zhruba 60 miliard KČ – a doplnění podobné či vyšší částky z ostatních zdrojů – je proto realistickým řešením v rukou vlády. Jde to udělat tak, že se navýšení takřka nedotkne nízko a středně příjmových,” objasňuje Michal Šoltés.

Graf: Efektivní sazba daní a odvodů: podle výše hrubé mzdy

Návrhy zohledňují inflaci i nízkou progresi

V Česku máme v porovnání s většinou unijních států velmi malou progesi. Když započítáme efekt daňových slev, práce spodní pětiny zaměstnanců je dnes zatížena odvody a daněmi ve výši 35 % a práce nejvyšší pětiny sazbou 40,1 %. Progresivnější zdanění řadí mezi klíčová doporučení i OECD.

Nízkopříjmoví čelí podle autorů relativně vysoké zátěži. “Většina zatížení totiž spočívá v zdravotních a sociálních odvodech, na něž se neaplikují slevy. Slevy na dani jako například sleva na poplatníka naopak nízkopříjmoví často nemohou plně vyčerpat, protože žádnou daň z příjmu neplatí. I tak ale kvůli pojistnému platí vysoké odvody. Vysoké odvodové zatížení nízkopříjmových vede k pracující chudobě nebo přímo motivuje k přechodu do šedé ekonomiky, nakonec tak zvyšuje nároky na sociální systém,” popisuje ekonom Šoltés.

“Na datech z projektu Život k nezaplacení navíc vidíme, jak silně na domácnosti s příjmy pod medián dopadá inflace. Ve složité situaci se nachází hlavně chudší polovina rodin s dětmi, z nichž většina již dnes nic neušetří. Jim nedává smysl daně z příjmu zvyšovat. To splňují varianty STANu i obě naše, nikoli však návrat do danění v roce 2020,” dodává sociolog Prokop.

Vyvážená varianta od IDEA a PAQ zatížení nejchudších zaměstnanců oproti dnešku snižuje. To je možné zejména díky převodu slevy na poplatníka do bonusu. Na druhé straně ruší co nejvíc selektivně čerpatelných slev, jako jsou na manžela/ku, hypoteční či penzijní.

Realistická varianta kopíruje u spodních tří pětin návrh od STAN. Nezvyšuje zatížení nejchudší pětiny zaměstnanců, u středně příjmových výběr stoupá, i tyto skupiny však odvádí méně než v roce 2020. Od čtvrté pětiny sazba stoupá a blíží se zdanění do roku 2020. Přináší proto celkově výrazně víc než poslanecká varianta.

Graf: Efektivní sazba daní a odvodů: podle dětí a příjmu domácnosti

Nejen práce. Kde existuje prostor pro zdaněníVýpadky příjmů státního rozpočtu bychom nicméně neměli řešit pouze daněním zaměstnanců. Říká to i letošní zpráva OECD, která řadí “přesun daňové zátěže směrem k daním z nemovitostí, spotřebním a environmetálním daním” mezi klíčová doporučení.

Na ostatních daních a odvodech můžeme vybrat dohromady 70 až 115 miliard Kč navíc oproti současnosti.

“Rozložit zvyšování daní do různých typů daní, které dopadají na různé subjekty a trhy, je ekonomicky efektivní a snižuje riziko zásadnějších nepříznivých důsledků na inflaci, ekonomický růst či sociální problémy,” uzavírá Michal Šoltés.