Ekonomické zdraví domácností se lepší. Duševní je stále ve vleku krize
Inflace dopadla hlavně na zranitelné domácnosti
České domácnosti čelily v letech 2022 a 2023 zásadnímu nárůstu cen. Zdražily energie a s nimi i bydlení, vyskočily ceny potravin i dalšího zboží. Růst příjmů inflaci zdaleka nestačil. Vývoj se podepsal také na duševní kondici dospělých. Od roku 2024 se ekonomická situace postupně lepší. Svět duševního zdraví ale zaostává – symptomy depresí a úzkostí vykazuje stále 15 % dospělých (jedná se o výsledek psychologického screeningu, nikoli lékařskou diagnózu).
Ukazujeme nová data z reprezentativního výzkumu Život k nezaplacení, který připravujeme od roku 2020. Spolupracujeme na něm s Českým rozhlasem, na jehož stránkách má údaje o hospodaření domácností, jejich obavách či duševním zdraví každý k dispozici.
Život k nezaplacení je dlouhodobý výzkum, do kterého se od března 2020 zapojuje reprezentativní soubor českých dospělých. Oslovujeme stále stejnou skupinu respondentů – díky tomu můžeme přesněji zachycovat i menší změny v čase. Dotazování probíhá pomocí online dotazníku a zajišťuje ho agentura NMS Market Research na Českém národním panelu. V letech 2020 a 2021 probíhalo dotazování přibližně dvakrát měsíčně, v posledních dvou letech zhruba jednou za čtvrt roku.
Výsledky pravidelně publikujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem v datovém dashboardu Život k nezaplacení.
Na sběru dat se finančně podílela především IDEA při CERGE-EI, Národní institut SYRI, Národní ústav duševního zdraví, ale také řada dalších organizací a zdrojů (Sociologický ústav AV ČR, Český rozhlas a další).
Vývoj duševního zdraví
Duševní zdraví dospělé populace se od roku 2022 celkově zhoršilo a zatím se neukazuje obrat k lepšímu. Nebyl to jen prudký vzestup cen energií a dalších životních nákladů, co způsobovalo stres. Připojila se také válka na Ukrajině a dozvuky koronavirové pandemie. Jak ukazujeme dále, rostoucí ceny už české dospělé tolik netíží, zato se nyní víc obávají války, narušení demokracie či migrace.
V posledním roce trpí 15 až 16 % dospělých příznaky alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti. Před inflační krizí a válkou na Ukrajině to bylo kolem 10 %. Zhoršení duševního zdraví postihlo hlavně domácnosti, kterým nejvíce ublížila inflace: chudé a nízkopříjmové domácnosti a nižší sociální třídy. Domácností s vysokým příjmem a majetkově zajištěných se naopak příliš nedotkl.
Na zhoršení duševního zdraví po pandemii koronaviru upozorňují i další zdroje (ukazují na něj studie a monitoringy týkající se obecné populace, pracujících, starších osob i dětí, téma je stále více přebíráno médii a politiky). V Česku ale do dobré duševní kondice stále investujeme velmi málo, přestože psychické problémy stojí za přibližně 15 % ztracených dní zdravého života. Způsobují přitom velké ekonomické a společenské ztráty, ať už se bavíme o ušlé produktivitě, či zátěži neformálních pečujících.
Kapacity psychiatrické péče nedostačují, málo je psychologů a psychoterapeutů. Zaostává také prevence v běžné populaci. S duševními problémy se stále pojí velké stigma – řada lidí pak může váhat s vyhledáním pomoci.
„Příznaky alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti“ ve výzkumu měříme zkrácenými verzemi standardních diagnostických škál PHQ-8 (deprese) a GAD-7 (úzkost), konkrétně šesti položkami (čtyři z PHQ-8, dvě z GAD-7). Tato klasifikace vykazuje vysokou shodu (korelace, senzitivita, specificita) s klasifikací pomocí plných škál, které se využívají v psychologických výzkumech a vykazují vysokou spolehlivost. Využití zkrácených škál je převzato ze studie Dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví (Vojtěch Bartoš, Jana Cahlíková, Michal Bauer, Julie Chytilová, 2020).
Pokud respondent v plných standardních škálách PHQ-8 a GAD-7 dosáhne 10 a více bodů, je klasifikován jako člověk s příznaky středně těžké deprese, respektive středně těžké úzkosti, a doporučuje se konzultace s psychologem nebo psychiatrem. Ten provede dodatečnou diagnostiku a případně stanoví léčbu. Jedná se tedy o psychologické screeningové nástroje, nikoli lékařskou diagnózu. Podrobně je výpočet příznaků a znění jednotlivých položek popsáno v části Metodické poznámky v datovém dashboardu s plnými časovými řadami.
Náklady na bydlení a potraviny
Domácnosti dávají v létě 2025 v průměru 28 % svých celkových příjmů na bydlení (energie, poplatky, nájem, hypotéka) a 45 % za bydlení a potraviny dohromady. To je už výrazně méně než na vrcholu inflační krize na začátku roku 2023. Tehdy domácnosti za bydlení dávaly průměrně 32 % a za bydlení a jídlo 50 %.
Většině domácností ale pohlcují nutné výdaje nadále větší část rozpočtu než před nástupem inflační krize: na podzim 2021 to bylo 25 % za bydlení a 43 % za bydlení a potraviny dohromady.
Dlouhodobý dopad inflace se nicméně liší napříč typy domácností. Zatímco domácnosti seniorů se už vrátily či téměř vrátily do předkrizového stavu, chudší polovina rodin s dětmi dá zejména na bydlení výrazně více než na podzim 2021. Tato skupina zahrnuje samoživitelky a samoživitele a také chudší úplné rodiny.
Rozdíly mezi třídami
Růst cen víc zasáhl domácnosti s nízkými příjmy. A to i přes to, že se v posledních letech víc uskromňovaly. Naopak vysokopříjmových se zvýšení nákladů dotklo nejméně. Mezi chudými a nízkopříjmovými domácnostnostmi zůstává oproti roku 2021 stále výrazně víc těch, koho silně zatěžují náklady na bydlení – dávají na něj přes 40 % příjmu.
Zatížení výdaji na bydlení výrazně narostlo mezi nájemníky i lidmi s hypotékami. Domácnosti se splaceným vlastnickým bydlením sice v roce 2022 čelily nárůstu energií, následně se ale jejich zatížení vrátilo do normálu. I proto nárůstem cen bydlení nejméně utrpěla zajištěná střední třída: sociální skupina, u které se kombinuje vysoký příjem a majetek, do nějž patří i vlastnické bydlení. V mladší části střední třídy – nastupující kosmopolitní třídě, která má vyšší příjmy, nikoliv však vlastní bydlení – narostl počet lidí výrazně zatížených náklady na bydlení takřka trojnásobně.
Měsíční úspory domácností
Inflační krize se projevila prudkým propadem částek, které domácnostem měsíčně zůstanou po zaplacení všech výdajů (respondenti ve výzkumu sami odhadují, kolik jim měsíčně po všech výdajích zůstane). Na podzim 2021 dokázala domácnost s průměrným příjmem ušetřit přibližně 3 700 Kč měsíčně na osobu. Během let 2022 až 2023 to bylo téměř o tisícikorunu méně.
Až na jaře 2025 se nominální měsíční úspory dostaly na úroveň těch předkrizových. Jejich reálná hodnota se ale vlivem inflace pohybuje přibližně na dvou třetinách hodnoty před krizí.
I v úsporách se domácnosti výrazně liší. Domácnosti důchodců, vysokopříjmových pracujících a lidí se splaceným vlastnickým bydlením jsou na tom podobně jako v roce 2021; někdy i trochu lépe. Pohoršily si rodiny s dětmi, nájemníci a podnájemníci, pracující s nižšími příjmy.
Část domácností měsíčně neušetří nic nebo maximálně do 250 Kč na osobu. V létě 2025 je to každá třetí domácnost (32 %). Před krizí to byla ani ne každá čtvrtá (23 %). Mezi domácnostmi pod hranicí chudoby zůstává na nule nebo jde měsíčně do minusu sedmi z deseti.
Obavy ze zdražování či války
Hrozbám vnímaným českou veřejností dříve dominovaly obavy ze zdražování – energií i obecně. V inflačních letech 2022 a 2023 se rostoucích cen bálo i víc než 70 % dospělých. V posledním roce má tyto obavy přibližně polovina lidí. U domácností v příjmové chudobě však strach z růstu cen neustoupil.
Setrvale, ačkoli mírně, posilují obavy z války a rozpadu demokracie. Míra obav z války je aktuálně na úrovni obav z růstu cen, strach z rozpadu demokracie je na tom podobně. Vyšší než v březnu 2022 jsou také obavy z migrace, ačkoli poslední dobou spíše klesají. Od roku 2022 také posílily obavy z klimatické krize. Naopak obavy z epidemií a civilizačních chorob a také z jaderných havárií oslabily. Pracující jsou také ve srovnání s přelomem let 2021 a 2022 klidnější ohledně uchování své práce.
Češi a stěžování si
Není ale pravda, že by Češi byli stěžovační. Jako špatnou svoji ekonomickou situaci vidí 14 % dospělých, podle 36 % je dobrá. Za špatnou svojí situaci označuje dokonce jen 20 až 30 % příslušníků nejchudší strádající třídy a domácností žijících v příjmové chudobě. Chudí si tak obvykle nestěžují. Na druhou stranu jen 55 až 65 % vysokopříjmových a příslušníků zajištěné střední třídy považuje svoji ekonomickou situaci za dobrou.
Data jsou statisticky vážena, aby kopírovala složení dospělé populace České republiky z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, ekonomického postavení před začátkem pandemie, kraje, velikosti sídla, ale také příjmu domácnosti a typu bydlení.
Při sběru a zpracování dat probíhají pravidelné kontroly kvality odpovědí. Respondenti s příliš krátkými časy vyplnění a/nebo chybami v testech pozornosti jsou z dat vyřazeni.
V současných analýzách pracujeme jen s respondenty, kteří se výzkumu zúčastnili alespoň jednou v roce 2022, abychom zajistili co nejvyšší srovnatelnost údajů v čase. V jednotlivých vlnách od roku 2020 do roku 2025 je zahrnuto přibližně 1 500 až 2 000 respondentů.
Podrobné informace k sestavení jednotlivých ukazatelů jsou dostupné v sekci Metodické poznámky v datovém dashboardu Život k nezaplacení.
Od června 2025 vydáváme všechna data s aktualizovaným longitudinálním čištěním a vážením – proto se mohou některé výsledky mírně lišit od dříve publikovaných údajů. Některé metriky byly pro lepší sdělnost převedeny na osobu (např. úspory).