Evropsky srovnatelnou chudobou trpí pětina Čechů. Jsme v průměru, nikoli premianty EU

Shrnutí

• Podle statistiky ohrožení relativní příjmovou chudobou (AROP) vychází Česko dlouhodobě jako stát s nejmenší chudobou v EU. Ukazatel ale není mezinárodně srovnatelný, protože vychází z neporovnatelných mediánů národních příjmů. Rakouský či finský „chudý“ má reálné příjmy na úrovni české středněpříjmové domácnosti.
• Pokud definujeme hranici chudoby evropsky srovnatelně – jako příjmy pod 60 % evropského mediánu po zohlednění cen v jednotlivých státech (parita kupní síly) – trpí relativní chudobou přes 21 % českých domácností. Jsme zhruba v průměru EU, nikoli na špičce.
• Častěji než v Evropě jsou u nás chudí nájemníci, samostatně žijící senioři a samoživitelky s dětmi.
• Evropsky srovnatelný indikátor naproti národnímu ukazateli lépe vysvětluje další objektivní podoby chudoby – materiální deprivaci, spokojenost se životem i zdravotní stav.
• Ve statistikách národní relativní příjmové chudoby vychází Česko dobře, protože sice máme nízké příjmy domácností, zároveň ale i relativně nízké příjmové nerovnosti. Naopak majetkové nerovnosti se v Česku pohybují vysoko nad evropským průměrem.
• Evropskou harmonizaci měření relativní chudoby lze promítnout také do komponovaného ukazatele ohrožení chudobou či sociálním vyloučením (AROPE). Jeho vylepšený výpočet řadí Česko v EU na 10. místo. 
• V lépe definovaných metrikách chudoby panují větší rozdíly mezi staršími, západními a novějšími, postkomunistickými státy EU. To je důležité, i protože se tyto ukazatele využívají při rozdělování unijních fondů.

Proč srovnání národních hranic nefunguje

Ve veřejném prostoru se pravidelně objevuje zpráva, že v Česku žije z celé EU nejméně lidí ohrožených chudobou. Chlubí se jí vlády, odkazují na ni ekonomové. Jedná se o takzvanou relativní příjmovou chudobu (at-risk-of-poverty, AROP), která ukazuje podíl lidí pod hranicí 60 % mediánového příjmu. V Česku má jít podle dat z šetření EU-SILC o 10 % domácností, průměr EU činí 16 %. 

Ukazatel ve skutečnosti trpí řadou nedostatků. Neobsahuje informace o exekučních srážkách, které v Česku nadprůměrně snižují příjmy. Používá jednotné škály pro srovnání příjmů různě velkých domácností napříč všemi evropskými státy, přestože se podmínky napříč Evropou liší. Zejména ale jako ohrožené chudobou definuje lidi, kteří mají pod 60 % národních mediánových příjmů. 

Národní hranice nejsou mezi unijními zeměmi srovnatelné. Mediánový příjem — a tím i hranice chudoby – mají západní země výrazně vyšší než v Česku. Eurostat sám uznává, že míra ohrožení chudobou neměří chudobu, ale nízký příjem ve srovnání s ostatními obyvateli země, což nemusí nutně znamenat nízký životní standard. 

Srovnávat evropské státy podle míry chudoby je důležité. Pokud ale chceme porovnávat životní úroveň napříč státy, musíme přihlížet k rozdílům v cenách. K tomu slouží přepočet na takzvaný standard kupní síly (PPS) – hypotetickou měnu, kde má 1 jednotka stejnou hodnotu napříč zeměmi a dovoluje koupit stejný objem zboží v dané zemi. Umožňuje proto srovnat, co si lidé mohou reálně dovolit. 

Mediánový příjem domácností v zemích jako Lucembursko, Rakousko či Irsko je zhruba 1,9krát vyšší než v Česku a 3krát vyšší než v Bulharsku. Chudí v Lucembursku či Rakousku – domácnosti pod 60 % národního mediánu – mají proto výrazně lepší příjmy a životní úroveň než průměrný člověk v Bulharsku. A nachází se zhruba na úrovni českých středně příjmových domácností.

Ukazatel poškozuje postkomunistické země

Původní ukazatel relativní národní chudoby má řadu negativních důsledků. V první řadě zakrývá rozdíly mezi státy. Zároveň se z něj odvozuje míra chudoby nebo sociálního vyloučení; tyto údaje automaticky také trpí nepřesností. 

Hodnoty AROP nemusejí smysluplně odrážet změny v čase, protože nevypovídají o vývoji států. Národní relativní příjmová chudoba se může zvýšit, když rostou příjmy domácností. Velmi nízká míra relativní chudoby byla v Československu za komunismu v 80. letech. Medián příjmů byl tak nízko, že pod 60 % jeho hodnoty spadla malá část populace. V roce 1988 bylo v relativní příjmové chudobě 7,5 % lidí, dnes je to 9,8 %. A to přesto, že v osmdesátých letech byla společnost jednoznačně chudší. 

Údaj má i politické důsledky. Může ovlivňovat sociální politiku v Česku, když poskytuje zcela matoucí informace o vývoji chudoby během ekonomických krizí a konjunktur. Znevýhodňuje postkomunistické státy ve fondech a programech Evropské unie. EU totiž podle ukazatelů vysoce závislých na míře relativní chudoby cílí svojí rozvojovou a kohezní politiku i tzv. ESF fondy. Paradoxně mohou mířit do relativně chudších regionů bohatých zemí místo celkově výrazně chudších zemí.

Evropsky definovaných chudých máme 21 %

Jak z toho ven? Nesrovnatelnost národních metrik chudoby by se dala překonat, pokud bychom ji definovali evropsky srovnatelně – jako populaci, která má příjmy pod 60 % evropské mediánové domácnosti. Znovu vycházíme ze srovnatelné měny, standardu kupní síly PPS, který harmonizuje národní měny i cenové hladiny. Po přepočtu zpátky na koruny by hranice v Česku pro jednočlennou domácnost byla zhruba ve výši čistého měsíčního příjmu 19 500 Kč. 

Pod hranicí evropské relativní příjmové chudoby se nachází 19 % obyvatel EU (viz světle červená čára v grafu níže). Státy střední a východní Evropy oproti národnímu AROP citelně zaostávají. V Česku žije pod evropskou hranicí chudoby 21 % domácností – více jak dvojnásobek oproti národní hranici chudoby, podle které jde pouze o 10 % domácností. V Bulharsku, Maďarsku či na Slovensku se pod evropsky definovanou hranicí chudoby nachází většina domácností.

Hranice 60 % mediánových evropských příjmů je stále arbitrární. Lze ji nastavit i na 50 % mediánových evropských příjmů (tmavě červená čára v grafu). Metriky přináší podobné zjištění: Česko patří mezi státy se střední či nižší mírou příjmové chudoby. Příjmovou chudobou trpí tuzemské domácnosti častěji než v nejvíc prosperujícím postkomunistickém státě Slovinsku, zároveň méně často než v některých středomořských zemích jako Portugalsko, Řecko či Itálie.

Zdroj: EU-SILC 2023

Kdo v Česku trpí chudobu

Ve srovnání se zbytkem Evropy se v Česku pod hranicí chudoby nacházejí častěji specifické typy domácností. Jedná se zejména o samostatně žijící seniory, z nichž se pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby nachází 62 %, zatímco evropský průměr je 28 %. Chudoba tíží i 43 % domácností samoživitelek či samoživitelů s dětmi, přičemž evropský průměr je u nich o 16 procentních bodů nižší.

Častěji se také pod hranicí chudoby ve srovnání s ostatními evropskými státy nacházejí domácnosti nájemníků. Domácnosti českých vlastníků jsou na tom podobně jako v jiných evropských státech.

Pod evropskou hranicí chudoby se nachází také necelých 7 % českých zaměstnanců, 10 % živnostníků a zhruba 30 % zbývajících dospělých – důchodců, studentů, nezaměstnaných a pečujících o své blízké. Rozšířenost chudoby mezi nimi převyšuje evropský průměr. Naopak výrazně méně často než v EU trpí příjmovou chudobou OSVČ. To je způsobeno i tím, že u nás na IČO mnohem častěji pracují vysokopříjmové kancelářské profese a OSVČ mají výrazně nižší danění.

Malé příjmové a velké majetkové nerovnosti

Česko není evropským premiantem, příjmová chudoba je zároveň v evropském srovnání omezená. Platí to i přes podprůměrný mediánový ekvivalizovaný příjem domácností (tedy příjem zohledňující složení domácnosti tak, aby domácnosti byly mezi sebou porovnatelné bez ohledu na to, kolik členů je tvoří). Čím to je?

K nízké úrovni příjmové chudoby přispívají nízké příjmové nerovnosti. Jak ukazuje graf níže, Česko se nachází ve kvadrantu s nízkým mediánovým příjmem domácností a zároveň s nízkou příjmovou nerovností, kterou vyjadřuje Gini koeficient. Nízká příjmová nerovnost se často připisuje poměrně rovnostářským důchodům, pozice Česka se nezmění ale ani při výpočtu Gini koeficientu po vyjmutí důchodcovských domácností.

V majetkových nerovnostech se naopak Česko nachází nad evropským průměrem. Podle reportu Global Wealth Databook investiční banky UBS vlastní 10 % nejbohatších Čechů 68,9 % veškerého majetku, nejbohatší 1 % pak 37,8 % majetku. Spodních 50 % vlastní pouze 5,3 %. 

Česko se celkově nachází v segmentu zemí s nízkými příjmovými nerovnostmi a vysokými majetkovými nerovnostmi. Patří sem společně s Nizozemskem nebo Irskem – zeměmi, které bývají označované za daňové ráje.

Souvislost se skutečně prožívanou nouzí

Evropsky definovaná relativní příjmová chudoba zlepšuje porovnatelnost mezi státy, stále ale příliš nevypovídá o životě domácností. I když známe pozici domácnosti v distribuci příjmů, můžeme jen stěží vyvozovat, jestli si může udržet stabilní bydlení, dostatečně jej vytápět či hradit jiné klíčové výdaje.

Která z definic příjmové chudoby je validnější lze určit porovnáním s jinými metrikami chudoby, které nejsou založeny na příjmu. Může jít zejména o tzv. materiální a sociální deprivaci. Ta měří chudobu pomocí otázek na to, zda si domácnost může dovolit položky nezbytné pro život – oblečení, padnoucí boty či vytápění obydlí (více viz box níže).

Evropsky definovaná příjmová chudoba také lépe vysvětluje životní spokojenost nebo zdravotní stav.

Jak měřit chudobu komplexněji 

O komplexnější postihnutí chudoby se pokouší indikátor Eurostatu, který ukazuje míru ohrožení chudobou a sociálním vyloučením (AROPE). Skládá se ze tří složek: relativní příjmové chudoby (AROP), materiální a sociální deprivace a velmi nízké pracovní intenzity. Za ohroženu chudobou či sociálním vyloučením je označena domácnost, která trpí alespoň jedním z těchto problémů. AROPE ale má několik nedostatků.

Celkově je indikátor výrazně tažen ukazatelem národní relativní příjmové chudoby. Ten se týká násobně víc lidí než vážná materiální nebo sociální deprivace a velmi nízká pracovní intenzita. Jednotlivé složky AROPE proto nejsou souměřitelné. Ukazatel chudoby a materiální deprivace se snaží vypadat jako popis objektivních problémů, ale stále je silně založen na relativní metrice chudoby.

Národní hranice příjmové chudoby zároveň na řadě míst příliš nereflektují materiální podmínky. V Rumunsku a Bulharsku se zhruba 15 % domácností nachází nad hranicí chudoby, zároveň ve vážné materiální nebo sociální deprivaci. Definice národní chudoby nestačí na zachycení velké části reálně chudých lidí. 

Naopak v bohatších částech Evropy jsou většinou jako relativně příjmově chudí označováni lidé, kteří těžkou materiální deprivací netrpí. Problém vychází ze samotné nesrovnatelnosti hranice národní relativní chudoby, která v každém státu logicky zachycuje odlišnou reálnou situaci lidí.

Vnitřní problémy, které omezují srovnatelnost, ale mají i další ukazatele, ze kterých se index AROPE skládá: 

• Materiální a sociální deprivace obsahuje položku, zda je domácnost  schopna zaplatit neočekávané výdaje. Jejich dotazovaná výše je však v EU-SILC odvozena od hranice příjmové chudoby a mediánu příjmů. V bohatých státech se tak výzkum dotazuje na fakticky výrazně vyšší částku než v chudých, a to i po zohlednění rozdílu v cenách. Položka proto také není srovnatelná napříč evropskými státy. 
• Problematická je též složka pracovní intenzity. V některých státech přispívá velmi nízká pracovní intenzita k míře ohrožení chudobou a sociálním vyloučením víc. Jde například o Dánsko, kde ovšem mají vysokou podporu v nezaměstnanosti, lidé bez práce proto reálně nebývají chudí. Celkově domácnosti, jejichž členové nejsou v relativní příjmové chudobě ani materiálně nebo sociálně deprivovaní, ale nejsou zapojení na trhu práce, těžko můžeme řadit do ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením. I při použití evropské hranice chudoby nízká pracovní intenzita stále přispívá více k AROPE v západoevropských státech. Pracovní intenzita je navíc definovaná jen pro dospělé v ekonomicky aktivním věku, zachází tak odlišně s podobnými domácnostmi, které se liší jen věkem. Domácnost s velmi nízkou pracovní aktivitou se tak bude počítat jako ohrožená chudobou a sociálním vyloučením, ale domácnost seniorů se stejnými příjmy (nad hranicí chudoby) ne.

Nový ukazatel chudoby a vyloučení

Pro vyřešení těchto problémů lze navrhnout úpravu ukazatele AROPE – příjmové chudoby a sociálního vyloučení – který bude založen na pěti úpravách:

1. Využít evropskou hranici příjmové chudoby pro posílení srovnatelnosti ukazatelů.
2. Používat zároveň striktnější definici, která vychází z hranice 50 % evropských mediánových příjmů ve standardu kupní síly. Pod hranicí žije 13 % obyvatel EU a přes 10 % Čechů.
3. V oblasti materiální nebo sociální deprivace nevyužívat velmi striktně definovanou vážnou deprivaci (7 ze 13 položek), ale prostou materiální a sociální deprivaci (5 ze 13 položek). Podíl domácností v EU pod evropskou hranicí chudoby a materiálně deprivovaných je podobný, v obou ukazatelích kolem 13 %. 
4. V dotazování Eurostat ideálně opravit dnes mezinárodně nesrovnatelnou položku, která se ptá na schopnost zaplatit neočekávané výdaje. 
5. Vyřadit z definice nízkou pracovní aktivitu. Zahrnutí nízké pracovní aktivity je odůvodňované tím, že zahrnuje domácnosti, které potenciálně směřují do chudoby kvůli nízkému uplatnění na trhu práce. Nízká pracovní aktivita ale může zahrnovat též domácnosti, které mají kapitálové příjmy, majetek apod. Samotná nízká pracovní aktivita ale nestačí pro dovození vyloučení z trhu práce.  

Diagram překryvů výsledného ukazatele – složeného z evropské hranice příjmové chudoby na hranici 50 % evropského mediánu a 5 z 13 položek týkající se deprivace – vypadá následovně:

Zúžení ukazatele příjmové chudoby a zároveň využívání prosté materiální deprivace vede k tomu, že v komponovaném ukazateli je méně lidí definovaných pouze relativní příjmovou chudobou, ale bez dalších problémů. Naopak je zde více lidí, kteří jsou materiálně chudí, ačkoli mohou být těsně nad hranicí příjmů dostačující k definici příjmové chudoby – například proto, že mají velké náklady na nájemní bydlení. Ukazatel ohrožení chudobou či sociálním vyloučením také není dominantně definován relativním příjmovým ukazatelem. 

Česko by podle opraveného ukazatele bylo 10. zemí s nejnižší mírou rizika chudoby a sociálního vyloučení. Evropsky srovnatelnou příjmovou chudobou či materiální deprivací podle nové definice v Česku trpí 14 % domácností. To ve výsledku není výrazně odlišné od současné definice AROPE. 

Nový ukazatel ale výrazně lépe zachycuje chudobu na individuální úrovni a také rozdíly mezi státy. V zemích jako Lucembursko, Rakousko, Slovinsko, Finsko je totiž chudoba méně častá než v Česku. Naopak v chudších postkomunistických a středomořských státech evropsky srovnatelným typem chudoby trpí výrazně víc lidí, než ukazují dnešní statistiky.

Námi navrhovaný indikátor také víc koreluje s podílem lidí s nízkou spokojeností se životem i se špatným zdravotním stavem než původní AROPE. 

Diskuze a policy doporučení

Cílem analýzy PAQ Research není ukázat definitivní odpověď na to, jak měřit chudobu. V robustním ukazateli chudoby lze udělat další řadu úprav: 

• Využívat ekvivalizační škály upravené podle podmínek ve státech. Použití jednotných ekvivalizačních škál pro všechny státy EU vede k podhodnocení chudoby ve východní Evropě. 
• V rámci příjmů vycházet z absolutně stanovené hranice příjmů ve standardu kupní síly, který se navyšuje o inflaci, tedy fixovat hranici v čase. V našem případě totiž ukazatel stále zůstává relativně na úrovni EU – a pokud celá Evropa zbohatne, hranice 60 % mediánových příjmů v PPS se zvýší.
• Využívat v oblasti příjmové chudoby i ukazatel zbytkových příjmů po zaplacení minimálních nutných nákladů na bydlení a jídlo, tedy na mandatorní výdaje. Nebo v každé zemi považovat za nízký příjem takový, který nestačí k uhrazení základního standardu života – tzv. comparable reference budgets.  
• Změnit přístup k definici materiální a sociální deprivace, která obsahuje položky zcela nesrovnatelné síly (nemožnost vytápět bydlení či jezdit na dovolenou).

Cílem analýzy PAQ Research bylo ukázat, že i v přístupu Eurostat k definici chudoby lze udělat základní zlepšení, která zajistí mezinárodní srovnatelnost a vyšší vztah těchto ukazatelů se skutečně prožívanými dopady a důsledky chudoby.

Námi navrhovaný ukazatel chudoby a sociálního vyloučení by také mohl lépe cílit fondy a sociální politiky EU. Dnešní nesrovnatelné ukazatele mohou vést k tomu, že fondy ESF a další nástroje budou zamířeny více do relativně chudších regionů v celkově bohatých zemích EU než do výrazně chudších nových členských států EU.

Díky ukotvení hranice příjmové chudoby na úrovni celé EU by se nestalo, že by se hranice chudoby v jednotlivých státech měnila, když stát celkově bohatne nebo chudne. Dnešní ukazatel vede k paradoxnímu jevu, kdy roste chudoba při ekonomickém růstu celého státu (zvyšuje se medián příjmů a padá pod něj více domácností). 

Mezi policy doporučení pro omezení chudoby pro Českou republiku podle PAQ Research, NERV i mezinárodních organizací jako je Světová banka, Evropská komise či OECD patří:

• Změna daňového systému směrem k menšímu zatížení nízkopříjmové práce
• Posílení regionálního rozvoje pro omezení koncentrace chudoby v některých mikroregionech
• Omezení relativně časté bytové nouze v Česku a reforma politiky bydlení, aby se zaměřila na posílení nabídky, včetně dostupného dlouhodobého nájemního bydlení či obecního bydlení, nikoli jen příspěvky a podpory hypoték apod.
• Lepší zacílení a design některých dávkových systémů – například vdovské důchody dnes minimálně zohledňují příjmovou situaci pozůstalého
• Snížení sociálních a regionálních nerovností ve vzdělávacím systému, které vedou k mezigeneračnímu přenosu chudoby
• Prevence zdravotních problémů, řešení předlužení a dostupnost předškolní péče jakožto hlavních faktorů, které v Česku vedou k vyřazení z trhu práce či prekarizaci práce

Review analytické části studie: Martina Mysíková, odbornice na měření chudoby Sociologického ústavu AV ČR