České žactvo v mezinárodním srovnání vyniká. Když má bohaté rodiče
Teď je čas zlepšit výsledky těch nejchudších.
Čeští patnáctiletí z bohatších rodin dosahují vynikajících vzdělávacích výsledků – v testování PISA patří k evropské špičce. Zato žactvo z chudších domácností se v porovnání se svými evropskými protějšky z obdobných poměrů pohybuje jen okolo průměru. Česko se řadí mezi země EU s největšími rozdíly ve výsledcích, které se navíc prohlubují. V nejnovějším šetření PISA byly nejvyšší za posledních 19 let. České školství tak startovní nevýhody nedorovnává, ale spíše prohlubuje. Ověřená opatření mohou žactvo ze sociálně slabšího prostředí účinně podpořit. Zatím je však dostatečně nevyužíváme.
Bohatší se drží na špici, chudší se propadají
Testování PISA měří matematickou, čtenářskou a přírodovědnou gramotnost u patnáctiletého žactva. Zachycuje také údaje o socioekonomickém zázemí rodiny (ESCS). Můžeme tak vidět, že čeští dospívající z horní pětiny podle ESCS dosahují podobně výborných výsledků jako bohaté žactvo v zemích jako Německo, Irsko či Nizozemsko. Naopak české žactvo z dolní pětiny má v evropském srovnání nejchudších rodin průměrné výsledky. V mezinárodním srovnání výsledků PISA tak patříme k zemím s vysokým průměrným skórem a vysokými nerovnostmi zároveň.
V EU výsledky PISA celkově klesají. I český průměr se v matematické a přírodovědné gramotnosti dlouhodobě mírně zhoršuje. K nejvýraznějšímu snížení došlo mezi lety 2003 a 2009. Od té doby se průměr drží okolo podobných hodnot. Ve čtenářské gramotnosti zůstávají skóry poměrně stabilní.
Zhoršování výsledků se netýká všech žáků stejně. Žactvo z bohatších rodin u nás má (až na počáteční prudký pokles mezi lety 2003 a 2009) poměrně stabilní výsledky. U žactva z chudších rodin výsledky klesají. K výraznému poklesu od roku 2018 došlo především v matematice.
Česko v posledních 15 letech dokázalo zastavit pokles výsledků žáků z bohatších rodin. Z dat PISA nelze posoudit, zda jde o zásluhu vzdělávacího systému jako celku, nebo zda větší roli hráli rodiče či jednotlivé školy. Každopádně se nepodařilo podobně zamezit propadu výsledků u žáků z chudších rodin.
Co je to PISA a jak s ní pracujeme
PISA (Programme for International Student Assessment) je mezinárodní měření realizované OECD. Každé tři roky u patnáctiletých žáků měří jejich čtenářskou, matematickou a přírodovědnou gramotnost. Nezaměřuje se jen na školní znalosti, ale především na funkční gramotnosti – schopnost znalosti prakticky použít v reálných situacích. Pro každou oblast jsou výsledky uváděny na škále, kde má průměr zemí OECD v referenčním roce hodnotu 500 bodů a směrodatná odchylka je 100.
V analýze pracujeme s indexem ESCS, který kombinuje sociální, ekonomické i kulturní ukazatele. Píšeme-li o žácích s „nízkým socioekonomickým zázemím“, míníme žáky v nejnižším kvintilu indexu ESCS v dané zemi a roce testování. „Žáci s vysokým socioekonomickým zázemím“ jsou v této analýze respondenti v horních 20 % podle ESCS.
Používali jsme oficiální finální váhy žáků (W_FSTUWT). Směrodatné chyby počítáme pomocí metody BRR (80 replikací). Pro data PISA před rokem 2012 (včetně) používáme pro každou kategorii gramotnosti pět plauzibilních hodnot. Pro novější ročníky testování jde o 10 plauzibilních hodnot skóru pro každého žáka.
Rozdíly se prohlubují
Žactvo z chudších rodin má po celé Evropě nižší výsledky než to z bohatších rodin. Nejde proto o české specifikum. Nerovnosti v Česku jsou však výrazně vyšší než evropský průměr. V roce 2022 dokonce Česko patřilo mezi pět zemí EU s nejvyššími rozdíly ve všech třech typech gramotnosti. Rozdíly navíc s časem rostou – v přírodovědné gramotnosti jsou dokonce nejvyšší z celé Evropy. U čtenářské gramotnosti činí odstup mezi bohatšími a chudšími 124 bodů, v přírodních vědách až 134 bodů.
Průměrné výsledkové nerovnosti v EU přitom zůstávají poměrně stabilní. Mezi lety 2018 a 2022 se ve velké části evropských zemí nerovnosti zvyšovaly také – pravděpodobně i následkem covidové pandemie. Docházelo k tomu však z nižšího základu.
Docházka, řízení, slibované investice
Česko neumožňuje žactvu ze sociálně slabšího prostředí, aby naplnilo svůj potenciál. Zlepšit jejich výsledky by pomohla ověřená a cílená opatření.
Zásadní roli hraje i podpora docházky dětí z nízkopříjmových rodin do školek. Potřebujeme také posílit prevenci absencí a záškoláctví. Podle zahraniční evidence i domácích zkušeností je klíčové rozšíření dostupnosti odborných podpůrných pozic – především psychologů, speciálních a sociálních pedagogů. Platí to zejména pro školy s velkým podílem znevýhodněných dětí. Jde o cílené investice v řádu jednotek miliard s vysokou návratností.
Potřebujeme také efektivnější řízení vzdělávacího systému. V Česku ho máme nebývale roztříštěný, což vede k obrovským rozdílům v kvalitě výuky, podporuje segregaci a zvyšuje nerovnosti.
Česko investuje do vzdělávání méně, než slibuje. Návrh rozpočtu na příští rok počítá se 282 mld. Kč, což zůstává hluboko za plány odcházejícího kabinetu Petra Fialy (ODS). Ve svém programovém prohlášení se zavázal investovat do vzdělávání vůči HDP stejně jako průměr OECD, reálně jsme se od něj ale vzdalovali. Dorovnání manka připadne už na novou vládu ANO, která ve svém programovém prohlášení též uvádí, že postupně navýší výdaje na vzdělávání až k průměru zemí OECD. Ve školství přitom chybí pro splnění cíle každoročně minimálně 50 mld. Kč.