Většina maturantů z odborných středních se hlásí na VŠ, čtvrtina z nich mimo svou specializaci. Na nejžádanějších oborech mají převahu gymnazisté

Shrnutí

• Více než polovina populačního ročníku se v posledních letech hlásí na vysoké školy (VŠ). To je žádoucí, protože máme v mezinárodním srovnání nízký podíl vysokoškolských studentů mezi mladými. Nejde zdaleka jen o gymnazisty, kteří se na VŠ hlásí skoro všichni. V roce 2023 přihlášku na VŠ podalo také 58 % maturantů ze středních odborných škol. Absolventi odborných škol tvoří téměř polovinu nastupující kohorty vysokoškoláků.
• V studii zkoumáme, jak se daří žactvu různých typů oborů dostávat na VŠ a jaké faktory s úspěšností u přijímaček souvisí. Chceme porovnat žáky, kteří mají podobné kompetence, ale přichází z různých typů středních škol. 
• Absolventi všeobecných a odborných škol se liší v úspěšnosti přijetí na VŠ. Přijato je 90 % gymnazistů a 75 % absolventů středních odborných škol, kteří podali přihlášku. Gymnazisté jsou ve svých přihláškách ambicióznější, hlásí se na žádanější školy – s tzv. větším převisem. 
• Úspěšnost se přijetí liší, i když porovnáváme studenty s podobnou studijní připraveností (průměrný JPZ skór přijatého na danou kombinaci školy a oboru). U vysokoškolských programů s nízkým převisem je v tomto srovnání pravděpodobnost podobná pro absolventy všech typů středních škol. S rostoucí obtížností přijetí se však nůžky rychle rozevírají ve prospěch gymnazistů.
• Jasnou převahu gymnazistů vidíme zejména u nejpopulárnějších oborů, jako jsou právo, lékařství nebo psychologie. Absolventi odborných škol o ně sice mají zájem, u přijímaček ale mají menší šance. 
• Bariérou může být nedostatečná připravenost ve všeobecných předmětech i přílišná specializace středoškolského studia. Čtvrtina přihlášek maturantů ze SOŠ totiž míří na vysokoškolské programy, které jsou ve výrazném nesouladu se zaměřením jejich středoškolského studia. U těchto programů mají absolventi nižší šanci na přijetí než při přijímačkách na obory související s jejich specializací.  
• Pro zvýšení úspěšnosti na vysokých školách je klíčové mj. navyšování kapacit všeobecných SŠ oborů i všeobecného základu na odborných školách. Stát zároveň nemá dobrý přehled o tom, jak se absolventům různých středoškolských oborů daří v průběhu a při dokončování VŠ studia. Pomůže lepší propojování již existujících databází.
• Na vysoké školy bude za dva roky mířit první z řady silných populačních ročníků. Pro stát to znamená příležitost zásobit se kvalifikovanými odborníky, kteří teď chybí. To vyžaduje zvýšení kapacit na žádaných programech, čemuž ovšem současné financování vysokých škol nedává prostor.

Podíl vysokoškoláků roste, stále však zaostáváme

Charakter vysokoškolského studia se v posledních dekádách výrazně změnil. Vysoká škola již není výsadou malého zlomku populace. Na vysokou školu se v roce 2023 hlásilo 64 % a zapsalo se 52 % studentů, kteří ve stejném roce maturovali. Česko však v rámci Evropy stále patří mezi země s nejnižším podílem vysokoškolsky vzdělaných mezi mladými lidmi. To je dáno mimo jiné vysokou mírou nedokončování, která na bakalářském stupni studia dosahuje až 60 %. 

Pokud chceme obstát v mezinárodní konkurenci, bez vyššího podílu populace s kvalitním vysokoškolským vzděláním se neobejdeme. Kvalifikovaní pracovníci chybí napříč ekonomikou, ať už v průmyslu (technické a přírodovědné obory) nebo veřejných službách (psychologie, sociální práce, učitelství). Kvalifikovaný lidský kapitál je klíčovým faktorem růstu moderních ekonomik. Navzdory nárůstu podílu VŠ vzdělaných v Česku zůstává mzdová prémie VŠ vzdělání stále vysoká. Investice do terciárního vzdělávání se společnosti i jednotlivcům ekonomicky vyplatí.

Na administrativních datech MŠMT o uchazečích na vysoké školy v roce 2023 zkoumáme, jak se žákům daří při přijímacích zkouškách na vysoké školy. Analyzujeme rozdíly v úspěšnosti u srovnatelných žáků odborných a všeobecných škol. Dále ukazujeme, že se absolventům SOŠ u přijímaček daří hůře, když se hlásí na VŠ obor nesouvisející s jejich středoškolskou specializací. 

Výsledky umožňují informovanější debatu o tom, do jaké míry aktuální nastavení oborové soustavy středních škol podporuje úspěšné pokračování ve vzdělávací dráze. Přínosné by byly i informace o tom, jak se absolventům různých středních škol daří při samotném studiu – zejména o tom, jakou mají pravděpodobnost úspěšného dokončení vysoké školy. Ve studii však kvůli nedostupnosti dat podobné analýzy nezahrnujeme. V současné datové infrastruktuře není propojení dat o absolvovaném oboru střední školy a průběhu vysokoškolského studia prakticky možné. Podobné analýzy jsou však pro nastavení veřejných politik zásadní. 

Z gymnázií skoro všichni, ze SOŠ přes polovinu

Absolventi středních odborných (SOŠ) škol tvoří přes 40 % kohorty nastupující na vysoké školy. Jejich podíl se dlouhodobě zvyšuje. To je dané tím, že zatímco kapacity gymnázií v posledních letech stagnují, celkový podíl maturantů pokračujících na VŠ roste. V roce 2023 se na vysoké školy zapsalo 18 tisíc maturantů ze středních odborných škol, z gymnázií a lyceí na vysoké školy přišlo 23 tisíc studentů. Gymnázia byla historicky chápána jako příprava na vysokoškolské studium, SOŠ jako příprava na práci po maturitě. Role středních odborných škol se však výrazně mění právě kvůli vysokému podílu jejich absolventů, kteří pokračují na VŠ. 

Zájem absolventů středních odborných škol o vysokoškolské studium je výrazný. Přihlášku na VŠ si podá 58 % z nich, ke studiu se zapíše více než 40 % maturantů z těchto škol. Na gymnáziích a lyceích panuje pochopitelně ještě vyšší zájem. Gymnazisté se na vysoké školy hlásí takřka všichni (95 %), dostane a zapíše se 86 % z nich. Vysoký je zájem i u absolventů lyceí (86 % přihlášených), v porovnání s gymnazisty však mají nižší úspěšnost přijetí. 

Uchazeči o VŠ studium si mohou podat neomezený počet přihlášek. V analýze proto rozlišujeme mezi přihlášenými (žáky, kteří podali alespoň jednu VŠ přihlášku) a přihláškami. Přihlášení ze SOŠ a lyceí podali v průměru 3,15, resp. 3,18 přihlášky, u přihlášených gymnazistů šlo o 3,74 přihlášky. 

Gymnazisté podávají ambicióznější a úspěšnější přihlášky

Absolventi gymnázií jsou ve svých přihláškách ambicióznější: 58 % jejich přihlášek směřuje na programy, které jsou v horní polovině z hlediska žádanosti (měřené jako převis – počet přihlášených na jednoho přijatého). Naopak absolventi odborných škol přihlášky na žádanější programy podávají méně – míří na ně 42 % jejich přihlášek. Gymnazisté mají na žádanějších VŠ programech vyšší úspěšnost přijetí. 

Podíly přijatých uchazečů nelze mezi různými typy oborů přímočaře srovnávat. Na gymnáziích obecně studuje žactvo s vyšším skóre v Jednotné přijímací zkoušce. Úspěch u přijímaček tak může být určen charakteristikami uchazečů spíše než typem školy. V následující sekci proto představujeme výsledky modelu, kde tyto charakteristiky kontrolujeme.

Absolvující gymnázií mají jasnou převahu na nejpopulárnějších programech, jako je právo, lékařství nebo psychologie. Na pražských právech uspěje třetina přihlášek podaných gymnazisty, zatímco u přihlášek z druhého nejúspěšnějšího SŠ oboru, veřejnosprávní činnosti, jde o 14 %.

Náskok gymnazistů se neomezuje jen na humanitní nebo lékařské VŠ, kde lze výhody plynoucí ze všeobecného zaměření očekávat. Gymnazisté mají nejvyšší úspěšnost přijetí také u informatiky na FIT ČVUT, nejžádanějším technickém oboru. I zde podmínky přijímacího řízení splní výrazně vyšší podíl gymnazistů (74 %) než absolventů specializovaných oborů informační technologie (49 %) nebo elektrotechnika (43 %). 

S větší konkurencí narůstá převaha gymnazistů 

Pro lepší porozumění faktorů spojených s úspěchem u přijímacích zkoušek jsme použili logistickou regresi. Umožňuje zkoumat, zda pravděpodobnost úspěchu u přijímaček souvisí s typem střední školy, když zároveň zohledníme ostatní vlivy. Konkrétně jsme v analýze zahrnuli také následující proměnné:

• Studijní připravenost uchazeče (měřená jako průměrný percentil v Jednotné přijímací zkoušce pro žáky přijaté na danou kombinaci střední školy a konkrétního oboru). 
• Náročnost přijetí na daný obor (vyjádřená převisem poptávky nad nabídkou míst).

V grafu níže se snažíme porovnávat co nejpodobnější žáky z různých typů středních škol. Jako metriku pro to využíváme průměrný výsledek JPZ střední školy, z které se žák hlásí. Model odhaduje mezní efekty pro uchazeče ze středních škol, kde přijatí žáci v JPZ dosáhli skóru odpovídajícímu celkovému průměru. Detaily regresní analýzy popisujeme v příloze. 

Na VŠ programech s malým převisem (méně než dva přihlášení na jednoho přijatého) jsou rozdíly mezi žáky z různých typů středních škol zanedbatelné. Úspěšnost je okolo 80 % pro absolventy gymnázií, lyceí i SOŠ s průměrnou studijní připraveností.

Jakmile však převis stoupne na střední úroveň (dva až šest uchazečů na přijatého), rozdíl se zvětšuje. Zatímco u gymnazistů je pravděpodobnost úspěchu 45 %, u absolventů SOŠ a lyceí se pohybuje okolo třetiny (30 %, resp. 32 %).

Znevýhodnění plynoucí z absolvování odborně zaměřených škol se prohlubuje při přihlašování na nejžádanější vysokoškolské programy (převis nad šest): gymnazisté mají 15% pravděpodobnost úspěchu, pro ostatní je ve srovnání s gymnazisty o polovinu až dvě třetiny nižší.

Čtvrtina přihlášek z odborných škol míří mimo specializaci

Absolventům odborných škol se u přijímaček daří lépe, když se hlásí na vysokoškolský obor související se zaměřením jejich středoškolského studia. 

Přes 60 % ročníku maturujícího v roce 2023 tvořili studenti středních odborných škol. Jde o žáky, kteří se již v patnácti letech při výběru střední školy specializují na konkrétní obor. Řada oborů je navíc v současné oborové soustavě profilována velmi úzce. Žák se tak podle shody či neshody se zaměřením SŠ může hlásit na svůj profilový nebo mimoprofilový vysokoškolský program, což může mít různé důsledky: 

• Žák se hlásí na svůj profilový VŠ program (v souladu se zaměřením jeho SŠ): specializace na střední škole může být při VŠ studiu a/nebo přijímacích zkouškách výhodou. Za profilový považujeme VŠ program tehdy, když mezi SŠ a VŠ studiem existuje výrazná tematická návaznost (např. pro absolventy oboru Informatika považujeme za profilové technické VŠ) nebo využitelnost praktických dovedností. 
• Žák se hlásí na mimoprofilový program (neodpovídající zaměření jím vystudované SŠ): při přijímacím řízení i pozdějším studiu mu mohou chybět jak specializované, tak všeobecnější znalosti a dovednosti.

U absolventů obchodních akademií jsou například častými mimoprofilovými volbami programy Učitelství pro mateřské školy nebo Psychologie, u maturantů z oboru Informační technologie jde o ekonomii, jazyky nebo marketing. Detaily metodologie posuzování souladu SŠ a VŠ uvádíme v technickém boxu. 

Na mimoprofilové vysokoškolské programy směřuje čtvrtina všech přihlášek podaných absolventy SOŠ. Je pro ně však těžší se na tyto programy dostat. Za jinak stejných podmínek (průměrná studijní připravenost žáků a náročnost přijetí na VŠ, stejný typ zřizovatele střední školy) při přihlášce na mimoprofilový obor pravděpodobnost přijetí klesá na 42 %. Pravděpodobnost přijetí na profilový obor je 48 %. Podrobnější výsledky logistické regrese uvádíme v příloze.

Jednotlivé obory SOŠ se v podílu absolventů přihlášených na mimoprofilové programy výrazně liší. Níže uvádíme podíly pro 10 největších oborů středních škol. Nejvíce – kolem poloviny – se na mimoprofilové programy hlásí absolventi obchodních akademií, ekonomiky a podnikání nebo bezpečnostně právních studií, což jsou po gymnáziích zároveň jedny z nejpopulárnějších středoškolských oborů. Na druhé straně najdeme obory jako praktická sestra, stavebnictví, elektrotechnika nebo strojírenství, z nichž výrazná většina uchazečů podává přihlášky jen na profilové programy. 

Není důležité vyhrát přijímačky, ale účastnit se promoce 

V analýzách uvedených výše jsme pracovali především s daty o uchazečích o vysokoškolské studium a jejich úspěšností u přijímaček. Z dat však víme, že až 60 % bakalářských studií končí neúspěšně a 40 % studentů nedokončí ani jedno ze svých studií. Stát tak přichází o miliardy, studenti o semestry života. 

Důvody neúspěchu se různí – najdou se studenti, kteří se zapíší do několika programů a až v prvním ročníku si vyberou, kde chtějí skutečně studovat. Některé vysoké školy (zejména technické) naopak první ročník bakaláře pojímají jako síto. Výraznou roli ale hraje i nedostatečná připravenost na vysokoškolské studium a nezvládnutí jeho nároků. S neúspěšností při vysokoškolském studiu se podle studie Národního pedagogického institutu častěji potýkají právě absolventi středních odborných škol, případně nástaveb – i kvůli nedostatečně rozvinutému základu v matematice, jazycích a dalších všeobecných předmětech. 

Při debatách o úspěšném dokončování vysokých škol jsme často odkázáni na již nepříliš aktuální analýzy. Pro posun diskuze a konstruktivní řešení problémů však je potřeba pracovat s aktuálními a detailními daty o maturantech, uchazečích, vysokoškolských studentech, jejich průchodu vysokoškolským studiem a tím, jak je na VŠ studium připravily jejich střední školy. Neméně důležitá je analýza souvislosti konkrétního absolvovaného SŠ oboru a úspěchem na trhu práce (výše mzdy, zaměstnanost apod.). Podobné analýzy bohužel v současnosti nevznikají, protože je velmi komplikované propojit data o SŠ a VŠ studiu.

Silné populační ročníky se chystají na VŠ

Na jaře 2023 se na střední školy chystal první z řady silných populačních ročníků. Kraje pro ně však neměly připravené kapacity na žádaných (zejména všeobecných) oborech – navzdory tomu, že na přípravu měly patnáct let. Výsledkem byla spousta zbytečné frustrace a promarněného potenciálu žáků. 

Silné ročníky žactva nikam nezmizely. První z nich bude v akademickém roce 2027/2028 nastupovat na vysoké školy. Stát tak má možnost využít silných ročníků k tomu, aby se zásobil kvalifikovanými odborníky – psychology, lékařkami nebo učiteli, kteří v regionech chybí. Není však jisté, zda budou mít kam jít a jestli je bude mít kdo učit. MŠMT v roce 2025 navýšilo rozpočet vysokých škol o 4 mld. Kč, pro rok 2026 doufá ve zvýšení o další 3,5 mld. Kč. Jde však spíše o částečné dorovnávání dlouhodobého (mj. inflačního) deficitu než o navýšení, které by umožňovalo plnohodnotnou reakci na přicházející populační vlnu.

Vysoké školy tak nemají možnost reagovat na poptávku, která v následujících letech výrazně vzroste. Pokud však k rozšíření kapacit vysokých škol nedojde, stát přijde o možnost zásobit se potřebnými profesemi. To se týká zejména programů, které už nyní mají vysoký převis přihlášených – například psychologie, kde pod čarou končí řada motivovaných uchazečů s vysokým počtem bodů, zatímco kraje hlásí nedostatek klinických i školních psychologů. 

Doporučení

Naše analýza podporuje směr vytyčený Dlouhodobým záměrem vzdělávání ČR a Strategií 2030+.

Opatření pro střední školství 

• Na vysoké školy míří velká část populačního ročníku. Kapacity všeobecných oborů (gymnázia + lycea) dlouhodobě tvoří necelou třetinu všech míst na českých středních školách. Existuje navíc část oborů SOŠ, z nichž se na VŠ hlásí mimořádně velký podíl absolventů (do velké míry i na mimoprofilové programy). Otázkou je, nakolik tyto obory slouží spíše jako náhradní kapacity všeobecných oborů na místech s velkým přetlakem na gymnáziích. Řešením situace je zvyšování kapacit na všeobecných oborech, které na studium vysokých škol a pozdější expertní specializaci explicitně připravují. Jednou možností zde může být transformace části kapacit SOŠ na lycea. Dlouhodobý záměr vzdělávání hovoří o dosažení polovičního podílu všeobecných oborů jako obecném cíli pro Česko.
• Klíčové je zároveň zvyšování podílu výuky všeobecného základu na SOŠ. To může podpořit úspěšnost absolventů těchto škol při přijímacím řízení na náročnější školy i jejich šance na úspěšné dokončení studia. To je mj. zadáním revize kurikula na středních školách, které vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. 

Opatření pro vysoké školství

• Pro zvýšení kapacit vysokoškolských studijních programů je zásadní zajistit stabilní institucionální financování celého systému. Veřejné výdaje zemí OECD na terciární vzdělávání činí v průměru 1 % HDP. Při přičtení soukromých výdajů jde o 1,5 % HDP. V ČR by šlo zhruba o 80 mld. Kč. Česko se aktuálně pohybuje hluboce pod průměrem OECD. Rozpočet samotných VŠ na rok 2025 byl 35 mld. Kč, společně s vědou, výzkumem a experimentálním vývojem šlo o cca 58 mld. Kč. Požadavky reprezentací VŠ hovoří o minimální částce 10 mld. Kč nutné pro odstranění strukturálního deficitu veřejných vysokých škol. 
• Důležitá jsou opatření pro zvýšení úspěšnosti na vysokých školách. Ta zahrnují podporu před vstupem do studia i během něj. Tvorba a evaluace těchto opatření je zároveň spojena s potřebou sběru detailnějších dat o prevalenci a důvodech neúspěšnosti ve studiu. 

Opatření pro řízení systému

• Datová politika. Klíčovým krokem je propojení databáze SIMS (obsahuje data o průběhu VŠ studií) s údaji o absolvované střední škole a případně také výsledkovými daty (výsledky státní maturity a JPZ). To umožní podrobněji zkoumat, jak jednotlivé obory středních škol připravují své absolventy na úspěch ve VŠ studiu. Žádoucí je i anonymizované propojování těchto dat s údaji o úspěšnosti na trhu práce a zdravotním stavu.
• Zvýšení informovanosti uchazečů. Aktuální data o úspěšnosti u přijímacích řízení i dokončování jednotlivých oborů VŠ jsou kusá. Lepší dostupnost detailnějších dat by přitom uchazečům umožnila činit informovanější rozhodnutí o svém budoucí směřování. 

Příloha

Výsledky logistické regrese: proměnné predikující úspěšnost u přijímací zkoušky

Binární závislou proměnnou (úspěšné / neúspěšné splnění podmínek přijímací zkoušky) jsme predikovali následujícími proměnnými:

• Typ střední školy. Gymnázium, lyceum, SOŠ. 
• Náročnost přijetí na vysokou školu. Převis (tzn. počet přihlášených na jednoho přijatého). Převis jsme pro účely regresní analýzy rozdělili na tři kategorie: nízký (méně než dva přihlášení na jednoho přihlášeného), střední (2 až 6) a vysoký (6 a výše)
• Studijní připravenost uchazeče. Průměrný percentil v Jednotné přijímací zkoušce u přijatých na daný škol-obor. Data pocházejí z JPZ 2024 – limitací analýzy tedy může být posun v průměrných percentilech mezi lety 2019 (kdy většina uchazečů o VŠ v roce 2023 konala JPZ) a 2024. Proměnná byla standardizována a centrována. Parametr tedy ukazuje změnu v podílu šancí při změně studijní připravenosti o jednu směrodatnou odchylku. 

Tabulka 1. Výsledky logistické regrese predikující úspěšnost u přijímacích zkoušek

Poznámky: Referenční kategorie: Gymnázium, Malý převis (<2). Studijní připravenost byla standardizována (M = 0, SD = 1). Nagelkerke R² = 0.389, N = 144203

Výsledky logistické regrese: faktory predikující úspěšnost u přijímací zkoušky mezi absolventy SOŠ 

Pozn.: Referenční kategorie pro zřizovatele: veřejná SŠ (zřizovaná krajem). Studijní připravenost (INDIV_ABILITA_JPZ) i náročnost přijetí – převis (VS_PROGRAM_PREVIS) byly standardizovány (M = 0, SD = 1). N = 63 383 přihlášek (SOŠ). Některé přihlášky z původního datasetu nebyly zahrnuty do analýzy, protože nebylo možné informovaně posoudit shodu / profilovost oboru SŠ a VŠ programu.