Superdávka pomůže rodinám čerpat více podpor. Ohrozí ale jednočlenné domácnosti

Shrnutí

• Zavedením superdávky klesne podíl domácností s nárokem na dávky z 29 % na zhruba 23 %. U současných příjemců dávek přijde o nárok přibližně 14 % domácností, pokud bude kontrola majetkového testu důsledně uplatněna u všech žadatelů. 
• Současným příjemcům se také v průměru sníží nárokovatelná suma dávek. Reálně čerpaná výše dávek u současných příjemců ale klesne méně – v průměru o zhruba 5 %. Sjednocení podpor do jedné superdávky totiž pomůže domácnostem, které dnes čerpají jen část dávek, na které mají nárok.
• Sjednocení dávek pomůže zejména rodinám s dětmi, které dnes často čerpají jen přídavek na děti a nikoliv příspěvek na bydlení. Vedle sjednocení podpor patří mezi další zamýšlené dopady omezení nároku vysokopříjmových a majetných domácností nebo OSVČ v paušálním režimu.
• Reforma však povede i k nezamýšleným dopadům. Výrazně omezí nárok u chudších domácností v druhém příjmovém decilu a domácností jednotlivců. U těchto domácností mohou změny vést k nárůstu příjmové chudoby. 
• Fiskální náklady mohou podle našich odhadů klesnout přibližně o 5 %, pokud všichni současní příjemci přejdou do superdávky a nezvýší se čerpání oprávněnými. Jeho zvýšení je žádoucí, protože dnes dávky čerpá jen zhruba čtvrtina oprávněných (7–8 % domácností) a často je nečerpají ani velmi chudí. 

Hlavní doporučení[[1]]

[[1]]:Na následující oblasti by se mělo zaměřit vyhodnocování superdávky MPSV a případné úpravy.

• neoddělování dávek pro děti – sjednocení podpor pomůže často rodinám, které čerpají jen přídavek na děti, ačkoli mají nárok i na podporu v bydlení. Oddělení složky na dítě by šlo proti pozitivnímu efektu jednoduchého čerpání. Podporu na děti je ale žádoucí změnit tak, aby náležela dítěti, a nebyla zcela podmíněna pracovní aktivitou členů domácnosti.
• zvýšení čerpání informováním nízkopříjmových – mezi nízkopříjmovými domácnostmi (spodních 20 %, tj. 1.–2. decil) dnes čerpá dávky jen třetina oprávněných. Navýšení čerpání u chudých domácností (např. oslovováním přes ČSSZ, banky atd.) by mohlo vést k redukci příjmové chudoby v Česku.
• úprava životního minima (ŽM) – dnes je velmi nízké u menších domácnosti, což v superdávce poškozuje domácnosti jednotlivců. Pomohly by úpravy struktury ŽM dle našich dřívějších návrhů.  
• ověření funkce pracovního bonusu – dnešní nastavení nepomáhá menším domácnostem a může směřovat k aktivizaci pouze jednoho člena u větších domácností.  
• revize nájemních normativů – pro omezení negativních dopadů na jednočlenné domácnosti doporučujeme zvážit znovuzavedení jednotné kategorie normativů pro jednočlenné a dvojčlenné domácnosti. Kvůli slabému navázání normativů na regionální ceny nájmů navrhujeme vyhodnocovat regionální dopady superdávky na datech příjemců a případně cílit normativy cenovou mapou.
• „grace period“ a jemnější definice zranitelnosti – za zranitelné by měly být považovány domácnosti s nečekanou událostí, po návratu z institucí nebo při zabydlování (mj. s podporou kontaktních center bydlení) po omezenou dobu nutnou k udržení bydlení. Zároveň doporučujeme zvážit kompenzaci i pro částečně zranitelné domácnosti (i pokud nejsou všichni členové zranitelní).

Poznámka: V našich odhadech vycházíme z reprezentativního šetření Život k nezaplacení (n=2527 domácností). U příjemců dosavadních dávek jsou odhady zatížené nejistotou kvůli relativně malému vzorku (n=197), u domácností s nárokem je míra nejistoty menší (n=836) – více k metodice v Příloze. Veškeré odhady vychází z údajů o normativních nákladech na bydlení (SSP/HN) i normativních nájmech (superdávka) platných v roce 2025. Všechny výše nároků a výše pobíraných dávek jsou uvedeny za měsíc.

Superdávka v průměru sníží pobírané dávky, některým současným příjemcům ale pomůže jejich sjednocení

Nahrazení čtyř dávek státní sociální pomoci (SSP) a hmotné nouze (HN) superdávkou dopadne na domácnosti rozdílně v závislosti na jejich charakteristikách. V souhrnu ovšem odhadujeme, že se sníží podíl domácností s nárokem na dávku a také mírně klesne reálně čerpaná výše dávek u současných příjemců. Současným příjemcům pomůže sjednocení podpor, nedoporučujeme proto oddělovat bonus na dítě ze superdávky.

Z našich odhadů založených na výpočtech na datech z reprezentativního šetření Život k nezaplacení vyplývá, že zavedením superdávky dojde ke snížení podílu domácností, které mají nárok na dávku, z 29 % na 23 % (Graf 1). U současných příjemců přijde o nárok okolo 14 % domácností (přibližný odhad). A to kombinací zpřísnění kritérií a majetkového testu.

Nový systém bude pro většinu současných příjemců o něco méně štědrý než ten současný. Odhadujeme, že průměrná výše pobírané dávky mezi příjemci klesne o zhruba 300 Kč měsíčně (první pruh v Grafu 2). Pokud se nezvýší čerpání oprávněnými, dojde i ke snížení rozpočtových nákladů zhruba o 5 % oproti dnešku. 

Superdávka by byla navíc přísnější i na současné příjemce, pokud by dnes domácnosti čerpaly všechny dávky, na které mají nárok. V takovém případě by se jejich nárokovatelná dávka snížila v průměru zhruba o 1 300 Kč na měsíc (druhý pruh v Grafu 2). Zhruba čtvrtina dnešních příjemců však čerpá jen některé dávky, na které mají nárok (světle modrý segment v Grafu 1). Těmto domácnostem superdávka sjednocením podpor může naopak výrazně pomoct[[2]].

Efekt odstranění částečného nečerpání dávek ukazuje Graf 2. I díky získání všech částí dávky až 30 % domácností reálně čerpaná dávka vzroste a u dalších se její pokles zmírní.

[[2]]:Pokud platí předpoklad našich analýz, že domácnosti, které dnes čerpají alespoň jednu z nahrazovaných dávek SSP/HN, plně přejdou do systému superdávky.

Příklad domácnosti v boxu níže ukazuje, že nahrazení dávek SSP a HN jednou „superdávkou“ může pomoci domácnostem s dětmi, které v současnosti nečerpají všechny dávky, na které mají nárok. Sjednocení dávek do jedné žádosti je jedním z nejvýraznějších zlepšení, které nový systém přinese. To je důvod, proč nedoporučujeme vyčleňovat bonus na dítě ze systému superdávky, jak uvádí návrh programového prohlášení nové vlády, ale zachovat systém jedné posuzované žádosti o dávky.

Uzavření částečného nečerpání bude mít pozitivní dopady na výši čerpané dávky zejména u domácností s dětmi, kde díky tomu průměrná výše pobírané dávky může i stoupnout (Tabulka 1, odhad +750 Kč). Domácnosti s dětmi mají totiž v současném systému nárok na přídavek na děti i příspěvek na bydlení, ale zpravidla pobírají pouze jednu z těchto dávek. Sjednocení dávek pomůže i nízkopříjmové desetině domácností, která má často nárok na dávky hmotné nouze i příspěvky a nečerpá všechny. U ostatních domácností není efekt sjednocení tak podstatný a dávky jim v průměru klesnou.

Tabulka 1: Příjemcům současných dávek SSP/HN v 1. decilu a domácnostem s dětmi pomůže sjednocení podpor do jedné žádosti; měsíční hodnoty dávek v Kč

Poznámka: Domácnosti třídíme podle decilů ekvivalizovaných příjmů po odečtení čtyř nahrazovaných dávek SSP/HN. Standardní chyba se v jednotlivých skupinách mj. kvůli malým počtům pozorování pohybuje zhruba mezi 250 Kč a 750 Kč. Zdroj: Život k nezaplacení, všechny domácnosti (n = 2527).

Přesuny ve výši nároků na dávky

Při hodnocení dopadů nového systému sledujeme rovněž výši nároků domácností. Zde už nerozlišujeme, zda domácnost dávky skutečně čerpá. Struktura čerpajících se totiž s přechodem na superdávku může výrazně změnit[[3]].

[[3]]:Porovnáváme všechny čtyři nyní čerpatelné dávky SSP/HN a superdávku, která je nahrazuje. Sledujeme skupinu domácností s nárokem na některou ze současných dávek nebo na superdávku, abychom zachytili domácnosti, které nárok ztratí, i domácnosti, kterým nárok nově vznikne.

Odhadujeme, že v průměru dojde k poklesu výše nároků o zhruba 1 100 Kč. Z toho 56 % domácností nárok klesne o více než 500 Kč, přičemž dalších 5 % ztratí nárok kvůli majetkovému testu, tj. vyšším úsporám nebo dalšímu majetku (Graf 3).

Sankeyův diagram (Graf 4) níže ukazuje přesuny domácností mezi skupinami podle výše nároku na nahrazované dávky SSP/HN a nároku na superdávku. 

Domácnosti, které reformou získaly nárok na dávku, si většinou přilepší o maximálně 2 000 Kč. To je důsledek rozšíření nároku na bonus na dítě (oproti přídavku na děti), který získají i domácnosti s o něco vyššími příjmy než dnes.

Ostatní lidé s nárokem si většinou přibližně uchovají výši podpory, nebo se v ní posunou o kategorii níže. Lidé s nárokem na podporu do 2000 Kč ji často ztratí. Posun do vyšších kategorií podpory je méně častý – často dán efektem pracovního bonusu bonifikujícího aktivitu nízkopříjmových. 

Pouze zhruba šestinu ztrát nároku lze připsat zavedení majetkového testu. Ostatní domácnosti ztrácí nárok na superdávku kvůli jiným součástem reformy, jako je snížení normativních nákladů na bydlení, vyšší podíl příjmů vynakládaných na bydlení a způsob započítávání příjmů u OSVČ.

Poznámka: V interaktivních grafech výše ukazujeme přelivy u domácností s nárokem na SSP/HN nebo superdávku napříč různými skupinami. Porovnáváme domácnosti podle výše příjmů, čerpání současných dávek, podle toho, zda jsou v domácnosti děti, a typu bydlení.

Reforma omezuje nárok vysokopříjmovým domácnostem, zasáhne ale také ty nízkopříjmové

Omezení nároku domácnostem s vyššími příjmy a majetkem bylo deklarovaným a správným cílem reformy. Jak ukazuje Graf 5 níže, mezi domácnostmi se středními a vysokými příjmy (5.–10. decil) nárok na dávky takřka vymizí. V těchto příjmových decilech však už dnes dávky čerpalo jen minimum domácností. 

Reforma jde ale v omezeních příliš daleko a i část domácností ve druhém nejnižším příjmovém decilu ztratí nárok, přičemž jen zhruba v polovině případů se jedná o domácnosti důvodně vyřazené kvůli majetkovému testu (šedý segment v Grafu 5 níže).

V Grafu 5 níže ukazujeme také podíl domácností, které současné dávky skutečně čerpají (tmavě modrý segment). I u domácností s nejnižšími příjmy platí, že dávky čerpá menšina oprávněných – přibližně polovina nejchudších domácností a zhruba pětina domácností v druhém příjmovém decilu.

U nejchudších domácností je tedy velký prostor pro zvyšování čerpání oprávněnými domácnostmi (mimo jiné lepším informováním ze strany státu). Specificky u této skupiny by větší čerpání dávek pomohlo snížit příjmovou chudobu v Česku.

Zavedení superdávky se projeví i v tom, na jak vysoké dávky mají domácnosti nárok. Pokles nároků nastává i u domácností s nejnižšími příjmy – především u domácností v druhém příjmovém decilu. Zatímco na dávky nad 2 000 Kč v současném systému (SSP/HN) mělo nárok zhruba 60 % domácností v druhém decilu, po zavedení superdávky to bude už jen 32 % (Graf 6).

V druhém decilu také dojde k poklesu průměrného nároku o zhruba 1 200 Kč (z 3 450 Kč na 2 250 Kč), což je propad srovnatelný s poklesem u 3. a 4. decilu. Nastává ale u chudších domácností. Pokles v druhém decilu je dán špatným nastavením systému u některých domácností (jednočlenné) a rychlým poklesem dávky od dvojnásobku životního minima (které činí u jednočlenné domácnosti 11 000 Kč čistého).

Pokles dávek se může projevit mírným nárůstem chudoby. Počet domácností, kterým po zaplacení bydlení zbývají příjmy ve výši 2násobku životního minima (11 000 Kč u jednočlenné a 17 500 Kč u dvojčlenné domácnosti), stoupne z 16,4 na 17 %. Z velké části právě kvůli nechtěnému zasažení druhého příjmového decilu a jednočlenných domácností. Odhad dopadu je ale přibližný a je zatížen nejistotou mj. kvůli statistické chybě. Tento dopad na chudobu ale mohou redukovat níže navržené úpravy či dokonce zvrátit zvýšení čerpání dávek mezi nejchudšími lidmi.  

Nárok se výrazně sníží domácnostem jednotlivců

Superdávka má specifické dopady na různé typy domácností podle složení a počtu členů. Klíčovou roli hraje životní minimum. Podle něj totiž s rostoucím příjmem domácnosti klesají všechny komponenty superdávky. Dnes ale životní minimum znevýhodňuje malé domácnosti – jednotlivce a samoživitele.

Například jednočlenné domácnosti klesá podpora v bydlení od čistého příjmu 11 tisíc Kč (dvojnásobek ŽM). Pracovní bonus klesá od dosažení příjmu 8 800 Kč (1,6násobek ŽM), takže je zanedbatelný již při minimální mzdě. Další příčinou poklesu u jednočlenných domácností je rozdělení kategorie normativních nájmů pro jednu až dvě osoby v domácnosti na dvě samostatné kategorie normativních nájmů: jednočlenné domácnosti a dvoučlenné domácnosti. Kvůli tomu jednotlivcům celkově klesají uznatelné výdaje na bydlení[[4]]. Dopady změn na jednočlenné domácnosti ilustrujeme na Příkladu 2 v boxu.

[[4]]:Sloučení kategorií jednočlenných a dvoučlenných domácností bylo součástí opatření, které stát zaváděl během energetické krize. Superdávka rozdělení normativů podle počtu členů v domácnosti vrací do stavu před energetickou krizi.

Tyto faktory dopadají i na samostatně žijící důchodce a jiné menší zranitelné domácnosti i přesto, že zranitelné domácnosti mají v systému superdávky vyšší uznatelné náklady na bydlení[[5]].

[[5]]:Na vyšší podporu dosáhnou domácnosti složené výlučně z osob, které zákon o DSSP definuje jako zranitelné (v § 7). Jde o děti, důchodce, samoživitele s mladšími dětmi, příjemce mateřské, invalidního důchodu a příspěvku na péči (obě dávky od II. stupně) a některé další osoby, které nemohou být plně produktivní.

Odhadujeme, že zavedení superdávky vyřadí z nároku zhruba čtvrtinu samostatně žijících seniorů a více než polovinu jednotlivců do 65 let, kteří nejsou zranitelní (Graf 7). Omezení nároku aktivních jednotlivců v předdůchodovém věku je žádoucí efekt dávky. Ale kvůli chybnému nastavení životního minima se týká i velmi chudých a zasahuje i samostatně žijící důchodce.

Naopak podíl úplných domácností s dětmi s nárokem na dávku se zvýší, především kvůli rozšíření nároku na „bonus na dítě“ (jedna z částí superdávky) v porovnání s dnešním přídavkem na dítě. To je vidět i na Grafu 8 níže, kdy se výrazně zvyšuje podíl těchto domácností s nárokem do 1 000 Kč (přičemž výše bonusu na dítě činí u většiny domácností 1 000 Kč za nezaopatřené dítě).

Rozložení výše nároků v Grafu 8 ukazuje značný pokles u domácností jednotlivců. U samostatně žijících seniorů průměrná výše nároku mezi domácnostmi s nárokem na SSP/HN nebo superdávku klesne o více než třetinu a u nezranitelných jednotlivců zhruba o 60 % (z 3 750 Kč na 1 470 Kč).

K poklesu výše nároku ale může docházet i u domácností samoživitelek s dětmi nad 6 let, které nesplňují kritéria zranitelnosti. Graf níže samoživitele seskupuje (bez ohledu na zranitelnost) do jedné kategorie kvůli zachování dostatečného počtu pozorování. Nicméně pokles nároku potvrzují naše orientační výsledky (na 71 domácnostech s nárokem) i výpočty typových příkladů domácností (Centrum SPOT).

Výrazná redukce dávek u domácností jednotlivců se může projevit v nárůstu příjmové chudoby. Odhadujeme, že podíl domácností samostatně žijících seniorů, kterým po zaplacení bydlení zbude na život méně než 2násobek částky životního minima (11 000 Kč[[6]]), v celé populaci vzroste z 24 % na 28 %.

[[6]]:Pro odhad výše superdávky počítáme s částkami životního minima účinnými od 1. 5. 2026, tedy data, od kterého se přejde kompletně z končících dávek SSP a HN na dávku státní sociální pomoci.

Pracovní bonus se nedostane k jednotlivcům, snadněji na něj dosáhnou vícečlenné domácnosti, u těch však může působit demotivačně

K těsnějšímu provázání výpočtu dávek s životním minimem (a tak nechtěné tvrdosti na domácnosti s malým počtem členů) přispívá výpočet pracovního bonusu, který tvoří jednu ze čtyř částí superdávky. Jeho výše závisí – vedle příjmů domácnosti – především na životním minimu. Na tuto část dávky tak nebude mít nárok drtivá většina jednočlenných domácností (Graf 9). Vícečlenné domácnosti na bonus dosáhnou snadněji. Tento problém ukazuje i příklad domácnosti jednotlivce výše (Příklad 2).

Domácnostem, které mají nárok na superdávku, s rostoucím počtem členů roste i průměrná výše nároku na pracovní bonus. Jak ukazuje Tabulka 2, průměrná výše nároku na pracovní bonus u domácností se čtyřmi a více členy může dosahovat zhruba 4 tisíc Kč. Výše nároku na pracovní bonus stoupá s počtem členů domácnosti. U velkých domácností pak může maximální bonus dosahovat i 10–15 tis. Kč.

Tabulka 2: Nárok na pracovní bonus mezi domácnostmi pracujících podle velikosti domácnosti

Současné nastavení bonusu může u větších domácností také odrazovat nepracujícího člena domácnosti od vstupu na trh práce. Pokud bonus v maximální výši čerpá jeden pracující člen, tak se redukuje začátkem aktivity druhého člena a nárůstem příjmů. Z pracovní aktivity tak může mít domácnost minimální užitek. Problém ilustrujeme na příkladu domácnosti níže:

Distributivní dopady superdávky ovlivňuje také nastavení hranic příjmů, od kterých dochází ke klesání pracovního bonusu. Dá se předpokládat, že rychlý pokles pracovního bonusu s rostoucím příjmem bude přispívat k poklesu podpory u menších domácností v druhém příjmovém decilu (viz Grafy 5 a 6 výše).

Pracovní bonus roste do příjmu ve výši 1,6násobku životního minima, poté začíná klesat. Tento mechanismus se propisuje do rozložení výše nároků podle příjmových decilů. Zatímco v prvním příjmovém decilu má na pracovní bonus nárok zhruba 65 % domácností pracujících, ve druhém už jen 26 %.

Pracovní bonus tak sice bonifikuje začátek práce, ale zejména u menších domácností nemusí motivovat k legalizaci příjmů nad minimální mzdu.

Tabulka 3:  Nárok na pracovní bonus mezi domácnostmi pracujících podle příjmu

Superdávka omezuje nárok domácnostem nájemníků, pokud nepatří mezi nejchudší

Reforma omezuje dnešní normativní náklady na bydlení, které určují maximální výši nájmu, používané pro výpočet superdávky. Změny se promítnou do snížení počtu nájemníků s nárokem na dávku, kteří nepatří mezi nejchudší domácnosti (viz Graf 10). 

Odhadujeme, že podíl nájemníků s nárokem na dávku ve 3.–4. decilu klesne o skoro 20 procentních bodů (z 66 % na 48 %). Dopady zde může vyrovnat mj. navýšení čerpání – dávky dnes čerpá menšina ze spodních příjmových 40 % nájemníků.

U nájemníků s vyššími příjmy klesá podíl domácností s nárokem ještě výrazněji, především v 5.–6. příjmovém decilu, tedy mezi domácnostmi se středními příjmy, což bylo jedním ze zamýšlených cílů reformy.

Podstatné je i samotné snížení výše nároku. Ta zásadně klesá u nájemníků ve 3.–4. decilu, v průměru o polovinu. Snížení nároku je dáno mimo jiné omezením uznatelných nákladů na bydlení. Zatímco v dávkách SSP/HN mělo mezi nájemníky v 3.–4. příjmovém decilu nárok na dávku vyšší než 2 000 Kč zhruba 51 % domácností, odhadujeme, že po zavedení superdávky to bude už jen 26 % (Graf 11).

Je otázkou, zda záměr reformy (omezení nároku u středně příjmových) nemůže mít i nezamýšlené dopady. Superdávka může ztrácet svůj účel stabilizovat domácnosti, které nejsou zranitelné (důchodci apod.), ale ocitnou se v problémech a mohou ztratit standardní bydlení (viz Příklad 4). Kromě detailní analýzy nastavení normativů na bydlení by to šlo vyřešit tzv. grace period – dočasné přiznání zranitelnosti při zabydlování, návratu z institucí, onemocnění apod. Více viz doporučení.

Z nároku na dávky se vyřazuje většina OSVČ

Odhadujeme, že přechod na superdávku způsobí vyřazení většiny domácností s OSVČ z nároku na dávky. Podíl domácností s nárokem klesne ze současných 21 % na zhruba 2 %[[7]]. Superdávka používá při výpočtu u OSVČ různé hladiny fikcí příjmů, které dosazuje namísto příjmů skutečných.

[[7]]:Náš odhad je zatížen nejistotou. Pro výpočet vycházíme z dat o domácnostech, kde osoba, která odpovídala na dotazník, deklaruje svůj ekonomický status jako OSVČ. Předpokládáme, že vykonávají SVČ jako hlavní činnost a používají typ danění, který uvedli v dotazníku, případně fikci příjmů minimálně ve výši 80 % hrubé mzdy (detailní popis metodiky uvádíme v příloze).

Superdávka správně navýšila fikce příjmů u bohatších OSVČ v paušálním režimu minimálně na úroveň průměrné mzdy. S fikcí ve výši minimálně 80 % průměrné hrubé mzdy však superdávka počítá i u příjmu z jakékoliv hlavní SVČ, pokud je daněn pomocí daňové evidence nebo výdajového paušálu. Tedy dosazuje poměrně vysokou fikci příjmů i u chudších OSVČ, jejichž skutečný příjem může být podstatně nižší. U chudších OSVČ však vyřazení z nároku nevede k lepšímu zacílení dávky, ale představuje spíše nezamýšlené omezení podpory.

Doporučení možných změn

Na základě analýzy na respondentech, kteří mají nárok na tzv. superdávku (DSSP), ukazujeme možné úpravy pro zpřesnění cílení a omezení nežádoucích dopadů. Tyto návrhy je ale vhodné ověřit na datech o žadatelích po spuštění dávky (do září 2026). Ke zvážení navrhujeme následující možnosti:

1. Reforma životního minima pro zmírnění dopadů na menší domácnosti

Jednočlenné domácnosti penalizuje životní minimum, které bude i po navýšení se zavedením superdávky velmi nízké (5 500 Kč). Na životní minimum se váže pokles podpory v bydlení a pracovního bonusu. Dávka také u jednotlivců silně klesá již od příjmu 11 000 Kč čistého a je tvrdá i na samostatně žijícího s minimální mzdou apod. Tato penalizace se do jisté míry týká i dvoučlenných domácností (kvůli nízkému ŽM prvního člena domácnosti).

Řešením by bylo navýšení životního minima jednotlivce a první osoby minimálně o 600 až 700 Kč dle dřívějších návrhů a valorizace všech částek ŽM o inflaci. Od posledního navýšení 1. 1. 2023 do navýšení plánovaného na 1. 5. 2026 dosáhne inflace zhruba 7,5 %, zatímco navýšení částek životního minima zhruba 3 %.

2. Reforma nájemních normativů

Pokles složky na bydlení způsobený nízkými stropy uznatelných nákladů na bydlení (normativů) může z části omezit jejich pravidelné navýšení pro rok 2026. Dlouhodobě se však musí řešit slabé navázání normativů na lokální ceny nájmů. Normativy se vážou na velikostní kategorie obcí. Jsou tak vyšší v Ústí nad Labem a Ostravě než v drahých obcích kolem Prahy či v Mladé Boleslavi – tedy v místech s vyššími nájmy. V následujících letech doporučujeme zvážit:

• Zavedení cenové mapy – cílení normativů na skupiny území podle tržních cen levných nájemních bytů. Tím se omezí riziko možné koncentrace chudoby v důsledku stěhování chudších domácností za reálně vyšší hodnotou dávek. Dávky na bydlení podle cenové mapy cílí například Velká Británie, Německo nebo Finsko.
• Zvýšení normativů jednočlenných domácností – Vzhledem k negativním dopadům reformy na domácnosti jednotlivců je třeba zvážit znovuzavedení společné kategorie 1–2členných domácností nebo alespoň výrazně posílit částku životního minima jednočlenných domácností.

3. Informování nízkopříjmových domácností

Z našich odhadů vyplývá, že ve spodním příjmovém kvintilu dnes čerpá dávky přibližně 30 % oprávněných domácností, avšak nárok i po zavedení superdávky zůstane zhruba 87 % těchto domácností. Je zde tedy velký prostor pro navyšování čerpání. Specificky u této skupiny by zvýšení čerpání vedlo ke snížení příjmové chudoby v Česku. Proto doporučujeme například informování zranitelných skupin přes ČSSZ (nízkopříjmoví důchodci, invalidní, příjemci nemocenské apod.).

4. Možnosti úspor v pracovním bonusu

Dnešní nastavení pracovního bonusu[[8]] silně znevýhodňuje jednočlenné domácnosti a pracovní bonus výrazně klesá mezi zaměstnanci již v druhém decilu domácností, což vede k velkému poklesu dávky. Doporučujeme zvážit tato opatření:

• Úpravu životního minima jednočlenných domácností a prvních členů vícečetných domácností (viz doporučení 1 výše). 
• Pomalejší pokles pracovního bonusu po dosažení příjmu ve výši 1,6násobku životního minima (pro protažení jeho efektu alespoň do druhého příjmového decilu domácností). 
• Změna započítávání dalších příjmů do pracovního bonusu – rodičovský příspěvek se započítává do příjmů, které superdávka odměňuje pracovním bonusem (pokud následuje po pobírání peněžité pomoci v mateřství). Příjmy z jiných dávek (důchody, nezaměstnanost) už ne – ty naopak vstupují do celkových příjmů, kvůli nimž pracujícím členům může klesat nárok na pracovní bonus (např. manžel je nízkopříjmový pracující s ženou v důchodu či nezaměstnanou). Je třeba zvážit, zda bonifikace rodičovské není moc štědrá a naopak vyřazení podpory některých pracujících nepracovními příjmy dalších členů domácnosti není příliš demotivující.
• Limit na maximální možný bonus a úprava u příjmů z dohod – pracovní bonus roste bez omezení s každým dalším členem domácnosti (u velkých domácností může dosahovat výše 10–15 tisíc Kč měsíčně). Lze zvažovat stanovení absolutního limitu výše bonusu na pracujícího. Bonus také 40% sazbou plně odměňuje i podlimitní dohody, ze kterých se neodvádí pojistné a minimální či žádná daň. Je třeba analyzovat, jaká celková výše prostředků půjde na bonusy u těchto dohod a zda systém nemotivuje k jejich nadužívání. Případně lze bonifikace podlimitních DPP či pracovní bonus omezit zaplacenými odvody.

[[8]]:Jeho výše tvoří 40 % z pracovních příjmů až do chvíle, kdy celkový příjem domácnosti přesáhne 1,6násobek životního minima. Poté bonus s rostoucím příjmem klesá. Problematickou konstrukci bonusu popisujeme od Grafu 9 dále.

6. Úpravy v oblasti dávek pro děti

Superdávka rodinám s dětmi usnadňuje čerpání všech částí dávek, na které mají nárok. Zároveň ale podmiňuje část dávky pro děti (bonus na dítě) pracovní aktivitou všech členů domácnosti, což může znevýhodňovat nestabilní a zranitelné domácnosti. Chudší domácnosti (do 1,43násobku ŽM) navíc mají nárok na nižší částku bonusu na dítě (500 Kč/dítě) než domácnosti bohatší. Programové prohlášení nastupující vlády také zmiňuje návrh oddělit složky na dítě od superdávky, což by snížilo pozitivní efekt jednoduchého čerpání. Doporučujeme:

• Nerozdělovat superdávku – nevyřazovat komponentu na dítě zcela z DSSP, což by šlo proti pozitivnímu efektu jednoduchého čerpání.
• Zvýšit komponentu na dítě na 1000 Kč u nejchudších domácností a omezit vliv pracovní aktivity – např. pokles z 1 000 Kč na 500 Kč při pracovní neaktivitě jednoho z rodičů místo celkové ztráty při neaktivitě jakéhokoliv člena domácnosti. Systém by tak byl podobnější dnešnímu přídavku na dítě.

7. Jemnější definice zranitelnosti či tzv. grace period

Nárok na vyšší podporu v bydlení dnes mají zranitelné domácnosti (ve kterých žádný z členů není plně schopen pracovat). To obecně dává smysl. Dávka kvůli tomu ale nebude schopna zachytit domácnosti reálně zranitelné na trhu s bydlením – např. člověk zabydlující se po ztrátě domova nebo po návratu z instituce (dětského domova, nemocnice, vězení atd.), čtyřčlenná domácnost s velkým výpadkem příjmu jednoho z rodičů v důsledku nemoci a druhým plně produktivním rodičem apod. Vede také k velkým rozdílům v dávce u relativně podobných domácností – lidé v 1. a 2. stupni invalidity (za zranitelnou se považuje jenom osoba od 2. stupně invalidity výše) nebo samoživitelky s 6 a 8letým dítětem (kdy zranitelným je pouze samoživitel s dítětem mladším sedmi let).

Doporučujeme vyhodnocení fungování definice zranitelnosti na datech o příjemcích dávek. Je například možné zjemnit definici zranitelnosti – výše kompenzace by se odvíjela od počtu zranitelných členů a neměla by současnou podobu, kdy je domácnost buď plně zranitelná nebo není zranitelná vůbec (i ve chvíli, kdy má některé zranitelné členy). Doporučujeme zvážit nastavení tzv. grace period – domácnosti s nečekanou událostí, po návratu z institucí nebo s podporou kontaktních center bydlení by se po omezenou dobu nutnou k zabydlení či udržení bydlení považovaly za zranitelné.

8. Mírnější fikce pro OSVČ aplikující reálné výdaje

Dávka správně zavádí fikce minimálních příjmů pro OSVČ v paušálních režimech, kde jsou prakticky nezjistitelné reálné čisté příjmy, které jsou častěji výrazně vyšší než daňové příjmy. Možná až příliš tvrdě ale přistupuje k OSVČ, které provádějí daňovou evidenci, reálné zisky u nich jsou doložitelné a netěží ze špatného nastavení daňových paušálů a paušální daně.

9. Dát DSSP do souladu s tzv. flexinovelou a oddlužením

Navázání pracovního bonusu u DSSP na pracovní příjmy povede k poklesu dávky i v prvních dvou měsících nezaměstnanosti. Flexinovela zákoníku práce přitom zvyšovala náhradový poměr v prvních měsících, aby se lidé nebáli střídat práce a využít k tomu krátkodobou nezaměstnanost. Tento efekt je třeba analyzovat a případně zvážit navázání pracovního bonusu v omezené výši i na příjmy z podpory v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících. 

Stále také přetrvává problém souběhu s oddlužením, kde lidé s nárůstem mzdy ztrácejí čisté příjmy. Tento problém je ideální řešit v nastavení srážek (příliš vysoká ⅔ srážka ze mzdy) i nastavení dávek (rozhodný příjem by měl zohledňovat insolvenční srážku určitou formou odpočtu).