Nízkopříjmoví platí v Česku vyšší daně než vysokopříjmoví. Ukazujeme roli jednotlivých daní

Shrnutí

• Rozdělení daňového zatížení je v Česku rovné až mírně regresivní. Když se sečtou hlavní typy odváděných daní, nízkopříjmoví odvádí vyšší podíl ze svého příjmu než vysokopříjmoví, ukazuje náš výzkum pro Český rozhlas.
• Spodní pětina ekonomicky aktivních s příjmem okolo 22 tisíc Kč měsíčně odvádí 40,3 %. Horní pětina s mediánovým příjmem 94 tisíc Kč odvádí 38,9 %. 
• Rozložení daňové zátěže způsobuje především regresivní zdanění spotřeby, OSVČ a majetku. Mírná progrese u zdanění zaměstnanců to nedokáže vyrovnat. Přijaté dávky, které je možné považovat za negativní daně, snižují zatížení nízkopříjmových jen minimálně.
• Výrazně vyšší celkové daně platí lidé pracující na hlavní pracovní poměr (oproti OSVČ a dohodářům), o trochu více také lidé s nižším vzděláním a menším majetkem.
• Výsledek je konzistentní se zahraničním výzkumem, který ukazuje, že míra progrese v západní Evropě a USA je mnohem vyšší než ve východní Evropě.
• Snížení zdanění nízkopříjmových zejména v oblasti práce má řadu pozitivních dopadů na trh práce, chudobu, stabilitu rodin či vzdělávání úspěšnost dětí.

Proč záleží na distribuci

Rozdělení daňového zatížení mezi obyvatele — a míra progrese či regrese — je jednou z hlavních oblastí, podle které můžeme hodnotit daňový systém. Mezi další patří jeho efektivnost (vliv na růst), výše výběru či neutralita (podobné je zdaněno podobnou mírou bez neopodstatněných výjimek). Dobrý daňový systém dosahuje přijatelného nastavení ve všech těchto ohledech.

Rozdělení zátěže – míru progrese – můžeme brát za indikátor toho, jak daňový systém plní svou roli redistribuce příjmů ve společnosti. Progrese bývá většinou chápána jako vyšší danění bohatých. Ve skutečnosti může být rozložení daňové zátěže důležitější na svém druhém konci. Když systém ulevuje nízkopříjmovým — posiluje progresi – snižuje chudobu, posiluje pracovní trh či rozvoj chudších regionů. 

V Česku máme mírně progresivní danění zaměstnanců. Neexistuje ovšem výzkum, který by zohledňoval míru progrese českého daňového systému jako celku – včetně zdanění OSVČ, spotřeby, majetku i dávek. Pokud neznáme distribuční dopady dalších daní, nelze vést informovanou debatu o tom, jak český daňový mix reformovat. Nemůžeme typicky vědět, jak vybrat více prostředků bez negativního dopadu na nízkopříjmové. 

V našem výzkumu pro Český rozhlas odhadujeme celkovou míru zdanění v české populaci.

Spočítejte si vlastní zatížení

Rovné až mírně regresivní Česko

Český daňový systém vybírá oproti podobným zemím (Polsko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko) o trochu vyšší část daní ze zaměstnanecké práce. Výrazně méně naopak ve spotřebních a majetkových daních, které přitom podle ekonomické literatury méně brzdí ekonomický růst. 

Rozložení daňové mixu potvrzují i výstupy našeho výzkumu. České domácnosti odvádí z pravidelné spotřeby výrazně méně než z práce. Danění majetku máme zanedbatelné.

Rozdělení daňového zatížení je v Česku rovné až mírně regresivní. Spodní pětina ekonomicky aktivních s příjmem okolo 22 tisíc Kč měsíčně odvádí 40,3 %. Typicky se jedná o lidi s nízkými mzdami, na částečných úvazcích či nízkopříjmové OSVČ. Horní pětina, jejíž mediánový příjem je 94 tisíc Kč měsíčně, odvádí z příjmu 38,9 %. 

Ještě větší rozdíl panuje mezi daněním dolní (42,5 %) a horní (37,5 %) příjmové desetiny. Zde už je ale srovnání více ovlivněno náhodnou chybovostí kvůli menšímu vzorku. 

Regresi systému pochopíme, když se podíváme na jednotlivé komponenty – práci, spotřebu, majetek a dávky. 

Zdanění zaměstnanců je mírně progresivní

U zdanění práce pozorujeme progresi, ale pouze mírnou. Zdanění zaměstnanců je méně progresivní než v západních zemích. 

• rozdíl v průměrné daňové sazbě zaměstnance s polovinou a dvojnásobkem průměrné mzdy je u nás 7 procentních bodů (36 % oproti 43 %) 
• v zemích západní Evropy a USA je to v průměru 15 p.b. (31 % oproti 46 %)

Zatímco zatížení středně- a vysokopříjmových je podobné jako na Západě, problematické je vysoké zatížení nízkopříjmových a lidí na částečných úvazcích. Jejich zatížení u nás mají snižovat slevy na poplatníka a děti. Při velmi nízkém příjmu, práci po část roku či na částečný úvazek nelze však slevy plně vyčerpat. 

Vzhledem k nedostatečné valorizaci základních slev se od roku 2009 navíc zdanění nízkopříjmových celkově zvýšilo a progrese ve zdanění klesla. Slevy se navíc nevztahují na pojistné, které je jedno z nejvyšších v Evropě a výrazně tak zvyšují daňovou zátěž i nízkopříjmovým zaměstnancům. 

Další daně jsou spíše regresivní

Do zdanění práce patří také daň z příjmů a pojistné od OSVČ. Dle našeho výzkumu tvoří zdanění práce 25 % příjmů hlavních OSVČ. Zatížení daněmi a odvody počítáme z čistých příjmů – tedy z tržeb po odečtení deklarovaných nákladů. To je v průměru méně než u zaměstnanců, kteří odvádí přes 35 %. 

Zatížení OSVČ máme silně regresivní. Míra zdanění některých OSVČ s nízkým příjmem se může blížit 40 % jako u zaměstnanců, zatímco u vysokopříjmových kancelářských OSVČ může klesnout k 10 %. Roli hrají relativně vysoká minima pojistného pro nízkopříjmové OSVČ, na druhé straně pak daňové zvýhodnění vysokopříjmových OSVČ paušální daní či paušálními výdaji.

Danění spotřeby je regresivní ze své podstaty. U nízkopříjmových tvoří spotřeba za potraviny a služby větší část jejich rozpočtu, i zdanění spotřeby proto bere větší část jejich příjmů (10,6 % oproti 3,9 % pro vysokopříjmovou pětinu). Spotřební daně zatěžující pohonné hmoty, alkohol či cigarety a další věci, které poškozují zdraví či životní prostředí, jsou pak vázány na litr či kusy (nikoli cenu) a jsou ještě více regresivní než DPH. 

„Zdanění spotřeby bude regresivní vždy. A nemá smysl to řešit primárně sníženými sazbami DPH, protože jejich velkou část rovněž čerpají střední a vyšší příjmové skupiny. I proto NERV navrhoval vládě snížení zdanění nízkopříjmové práce. To je cílené a navíc má pozitivní dopady na trh práce a růst,“ popisuje Petr Vilím, jeden z autorů výzkumu.

Zanedbatelná role majetku

Rozdělení daňového břemene ovlivňuje i velmi nízké zdanění majetku a kapitálových příjmů (nájem, zisky z prodeje akcií a nemovitostí, dividendy, úroky apod.).

Zdanění nemovitostí dopadá poměrně více na chudší vlastníky, protože systém jen velmi špatně zohledňuje reálnou hodnotu nemovitostí a pozemků v regionu. Daň z nemovitosti máme celkově malou, třikrát nižší než v podobných zemích.

U zdanění příjmů z kapitálu a prodejů nejsou žádoucí vysoké sazby, které by omezily motivaci spořit či by mohly vést k odlivu kapitálu. V Česku ale podléhá mnoha výjimkám a časovým testům. Například zdanění prodeje nemovitostí je spolu s Litvou a Slovenskem nejvstřícnější v Evropě.  

Danění nemovitostí a kapitálu ročně bere českým domácnostem necelé 0,5 % příjmů. Nízké daně a osvobození více využijí vysokopříjmoví. Příjmy z prodeje cenných papírů či kryptoměn má v horní příjmové pětině 4,7 % osob, v nízkopříjmové pětině jen 1,7 %.

„V Česku máme na rozdíl od relativně nízkých příjmových nerovností nadprůměrnou nerovnost v majetku. Nízké danění majetku nijak nebrání jejímu prohlubování,“ říká sociolog Daniel Prokop.

Poslední částí zdanění jsou přijaté dávky (hmotné nouze a státní sociální podpory), které ve výzkumu počítáme jako negativní daň. Celkovou daňovou zátěž nízkopříjmové pětině ekonomicky aktivních snižují pouze o necelé procento jejich příjmů, tedy cca 40x méně než to, co odvedou na daních a pojistném z práce. 

Poměr je konzistentní s celkovými čísly. Zatímco na zdanění práce se ročně vybere cca 1 200 miliard Kč, dávky hmotné nouze a státní sociální podpory stojí 30 mld. Kč, z nichž jen menšina směřuje k pracujícím.

Různá schopnost optimalizovat

Zajímavým zjištěním našeho výzkumu je také rozptyl celkové míry zdanění v různých příjmových skupinách. V pětině nízkopříjmových se celková míra zdanění pohybuje mezi 35 a 44 % (25.–75. percentil tohoto kvintilu). Pro středněpříjmové už je to 38 % až 44 %. 

Míra zdanění se u nízkopříjmových více liší tím, jestli 

• pracují na hlavní pracovní poměr (vysoké zatížení) 
• nebo dokáží využívat podlimitní dohody o provedení práce (malé zatížení) 
• nebo pracují jako vedlejší OSVČ, které do jistých příjmů není zatíženo sociálními odvody (malé zatížení). 

Relativně velký rozptyl má i zdanění pětiny vysokopříjmových (37 až 44 %). Mezi vysokopříjmovými záleží, jak velká část příjmu pochází z práce (vyšší zdanění) a jak velká z kapitálu a zhodnocení majetku (nižší zdanění). Roli hraje také rozdílné využití režimů zdanění s typicky nižší mírou zdanění, například paušální daň OSVČ.

Poučení ze zahraničí

Zjištění, že náš daňový systém je rovný či mírně regresivní, je konzistentní se zahraničním výzkumem. Thomas Blanchet a kolegové porovnali míru zdanění ve východní Evropě, západní Evropě a USA. Výzkum ukazuje, že daňové systémy západní Evropy a USA jsou progresivnější než ve východní Evropě. V USA je zdanění horních 5 % téměř dvojnásobné než u spodní poloviny.

V zahraničním srovnání je zajímavé nízké zdanění nízkopříjmových v USA. To je do velké míry důsledkem slev pro nízkopříjmové pracující, které jsou při nevyčerpání vyplaceny v bonusu. Systém Earned-Income Tax Credit (EITC) výrazně rozšířil Ronald Reagan. Měl výrazně pozitivní socioekonomické dopady. Pomohl 4,6 milionu Američanů z chudoby, zvýšil vzdělávací úspěšnost dětí, vedl k vyšší participaci na trhu práce. 

Zkušenost amerického EITC ukazuje, že vysoké zdanění nízkopříjmových pracujících je neefektivní. Zvyšuje nerovnosti, posiluje chudobu a snižuje soudržnost společnosti. Může mít i negativní ekonomické dopady. EITC byl jednou z inspirací pro náš návrh chytřejšího zdanění zaměstnanců v Česku. 

O výzkumu a metodologii

O výzkumu a jeho metodologii

Ve výzkumu odhadujeme míru zdanění ekonomicky aktivních obyvatel Česka. Šetření metodicky a obsahově připravil PAQ Research. Kalkulačka založená na tomto šetření je zjednodušená (například předpokládá zaměstnání po celý rok).

Odhad míry zdanění

Pro porovnatelnost míry zatížení různých skupin obyvatel počítáme celkové zaplacené daně v poměru k jejich příjmům. Součástí těchto analýz jsou pouze ekonomicky aktivní obyvatelé s příjmy z práce či majetku. Nezahrnujeme tak například obyvatele, kteří pobírají výhradně důchod, protože by došlo k výraznému zkreslení míry zdanění. 

Mezi odvedené daně zahrnujeme daně z příjmů fyzických osob, povinné pojistné (zaměstnanců, zaměstnavatelů a OSVČ), daně z nemovitých věcí a daně ze spotřeby (DPH a spotřební daně). Daně simulujeme na základě vyplněných údajů o příjmu, majetku, spotřebě a situaci domácnosti v roce 2024. Od těchto daní odečítáme nepojistné dávky (v hmotné nouzi a státní sociální podpory). Zdanění firem či hazardu nezahrnujeme. 

Mezi příjmy zahrnujeme superhrubou mzdu zaměstnanců, reálný zisk ze samostatně výdělečné činnosti a výnos z pronájmu a kapitálu. Mezi výnos z pronájmu zahrnujeme i imputované nájemné (pomyslný nájem, který si vlastník platí sám sobě). 

Daně i příjmy bereme za jednotlivce; proměnné za celou domácnost rozdělujeme podle deklarovaného podílu spotřeby. Pokud má respondent příjmy i z důchodu, spotřební výdaje pro výpočet snižujeme o část hrazenou právě důchody (jedná se o příjem, který není z ekonomické činnosti).

Metodologií se náš výzkum liší od jiných výzkumů. Míru zatížení zkoumali Thomas Blanchet a kolegové, kteří pro východní Evropu došli k nižšímu daňovému zatížení. Mezi daně dělí i zdanění zisků firem, které zahrnují i na straně příjmů. U příjmů zahrnují i další komponenty národního příjmů, například vybrané nepřímé daně. 

Míru daňového zatížení počítá i Institut liberálních studií, který dochází k vyššímu daňovému zatížení. Jejich výpočet je však nadhodnocený:

• nebere v potaz slevy na děti (které snižují daňové zatížení)
• rozdělují veškeré korporátní zdanění mezi obyvatele na základě inkasa (a ignorují tak část, kterou nesou zahraniční vlastníci),
• nepřičítají žádné další příjmy kromě ze zaměstnání (například z majetku),
• neberou v potaz příjmy OSVČ (které jsou zdaněny nižší mírou), a
• předpokládají, že lidé utratí veškerý svůj příjem v daném roce (reálně část z něj uspoří).

Sběr a zpracování dat

Sběr dat provedla agentura NMS Market Research od 27. ledna do 15. března 2025. Data byla sbírána online pomocí standardizovaného dotazníku (CAWI) na členech Českého národního panelu. Soubor je po převážení kvótně reprezentativní na českou populaci dospělých od 18 do 75 let z hlediska věku, pohlaví, vzdělání, ekonomické aktivity, celkového příjmu domácnosti, kraje, velikosti sídla, zaměstnaneckého a OSVČ příjmu. 

Dotazování se zúčastnilo více než 1 300 dospělých, kteří vypovídali také o příjmech dalších členů domácnosti. Pro analýzy daňové zátěže byli využiti ekonomicky aktivní dospělí s příjmy z práce či kapitálu do 75 let, celkem 2 010 jednotlivců. V datech byly provedeny kontroly kvality vyplnění a logické konzistence odpovědí (včetně vyhodnocení testů pozornosti). Respondenti s nekonzistentními odpověďmi, příliš rychle či nepozorně vyplněné byly z analýz vyřazeny.