Symptomy deprese nebo úzkosti reportuje nejvíc lidí od začátku pandemie. Častěji ohrožují mladé, ženy a lidi v tíživé finanční situaci

Symptomy alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti reportuje  18 % dospělých, ukazují nejnovější data Života k nezaplacení, společného projektu PAQ Research a Českého rozhlasu. V posledních dvou letech šlo o průměrně 15 až 16 % populace. Reportované symptomy jsou výsledkem psychologického screeningu (zaměření na problémy ve spánku, podrážděnost atd.), nikoli klinickou diagnózou (víc viz Metodika). Ukazují ale přetrvávající problémy v duševním zdraví.

Zhoršování duševního zdraví začalo během pandemie, sestupná tendence od té doby pokračuje. Na konci loňského roku jsme se dostali na nejhorší čísla za 58 vln měření od dubna 2020. Symptomy deprese nebo úzkostí vykazuje až třikrát víc lidí než před příchodem koronaviru, ukazuje srovnání s retrospektivním zjišťováním na začátku pandemie pomocí stejné metody. 

Duševní problémy se výrazně podepisují na celkové kvalitě života a prožívání každodennosti, ať už jde o práci, školu či volnočasové aktivity. Mohou vést až k sebepoškozování nebo sebevraždě.

V zahraničí trpí symptomy deprese a úzkosti mezi 10 a 30 % populace. Situaci s Českem nelze přesně srovnat, protože se způsoby měření mezi zeměmi liší. Kdybychom ale hrubě srovnali prevalenci symptomů napříč zeměmi OECD na základě dat z roku 2022 (dosud nejnovější mezinárodně porovnatelná data), Česko by se zařadilo mezi země s nadprůměrnou mírou symptomů, jako jsou Velká Británie, Japonsko nebo Jižní Korea.

I v zahraničí nicméně sledujeme negativní trend, který odstartovala pandemie.

Ohrožené skupiny

V Česku žije 11 % lidí, kteří alespoň středně silné symptomy reportovali ve víc než polovině vln Života k nezaplacení.  Další třetina populace reportovala symptomy v méně než polovině měření. Opakované výskyty symptomů deprese a úzkosti platí za obzvláště závažné, protože velmi silně predikují nejen výskyt samotné deprese či úzkosti, ale souvisí i s výskytem dalších duševních onemocnění.

Časté příznaky deprese nebo úzkosti reportují především mladí lidé do 35 let a ženy, především ty s dětmi. Naopak muži s dětmi vykazují příznaky méně často než ti bezdětní. 

Symptomy souvisí také s finanční situací domácnosti. Časté symptomy středně silné deprese či úzkosti reportovalo 15 % lidí pod hranicí chudoby a 13 % nízkopříjmových. U vysokopříjmových je to pouze 6 %.

Role ekonomických problémů

Celkový počet lidí, kteří alespoň občas reportovali symptomy deprese nebo úzkosti, se ale s příjmem zase tolik nemění. Výjimku představují vysokopříjmoví. Záleží víc na zbytkovém příjmu – kolik peněz zůstává domácnosti na konci měsíce. Ukázala to detailní analýza dat, kterou jsme nedávno publikovali ve vědeckém žurnále Social Indicators Research. 

Nízký zbytkový příjem mohou mít i domácnosti, které mají relativně vysoké příjmy, zároveň ale platí velké fixní výdaje. Může jít typicky o splátky hypotéky. Pokud u nich dojde k narušení finanční stability – ztráta zaměstnání, neočekávané výdaje nebo vysoký nárůst cen kvůli inflaci –, může to vést k nárůstu symptomů deprese či úzkosti.

Snížení zbytkového příjmu nejvíc zvyšuje symptomy deprese nebo úzkosti u lidí, kteří už tak hospodařili s jen malým polštářem. Zhoršení finanční situace u nich může mít čtyř- až šestinásobné dopady oproti lidem s vyšším zbytkovým příjmem, ukazují výsledky regresní analýzy.

Zhoršení finanční situace silně dopadá také na lidi, kteří už v minulosti často vykazovali symptomy deprese nebo úzkosti. Ocitají se často v začarovaném kruhu. Zhoršený psychický stav jim znemožňuje plné pracovní nasazení, což vede k další finanční tísni a následnému prohloubení depresí či úzkostí.

Problémy v duševním zdraví dokladují i další data. V posledních letech výrazně narostl počet lidí, kteří vyhledávají ambulantní psychiatrickou péči. Nárůst symptomů v reprezentativním šetření ukazuje, že to není dáno jen vyšším záchytem problémů, ale skutečně vyšším výskytem. 

Naše předchozí výzkumy ukázaly, že mezi rizikové populace patří také ukrajinští uprchlíci či učitelé v době uzavírky školy během epidemie covid-19.

Nejen medicínský problém

Psychické problémy stojí za přibližně 15 % ztracených dní zdravého života. Způsobují přitom velké ekonomické a společenské ztráty, ať už se bavíme o ušlé produktivitě či zátěži neformálních pečujících. V Česku ale do dobré duševní kondice stále investujeme velmi málo.

Kapacity psychiatrické péče nedostačují, málo je i psychologů a psychoterapeutů. Stagnuje reforma péče o duševní zdraví. Zatím nedostatečně posílila komunitní a ambulantní služby, které měly být doplňkem lůžkové péče. Zaostává také prevence v běžné populaci. Může se zaměřovat na omezení závislostí a rizikových faktorů (nedostatek spánku a fyzické aktivity, nestabilita bydlení, osamělost) a včasné vyhledání pomoci. To ztěžuje fakt, že  s duševními problémy se stále pojí velké stigma, které je v Česku silnější než v řadě západních zemí – řada lidí pak může s vyhledáním pomoci váhat.

I naše data zároveň ukazují, že duševní zdraví není izolovaný medicínský problém, ale je úzce spjato s ekonomickou situací. Efektivní politika duševního zdraví se proto neobejde bez řešení finanční stability a dostupnosti bydlení. Zlepšení duševního zdraví populace proto vyžaduje komplexní přístup, kde sociální podpora a ekonomická stabilita tvoří základní pilíř prevence.