• Daniel Prokop

Odložené zdravotní dopady epidemie: Zanedbání prevence i nárůst úzkostí

V rámci výzkumu Život během pandemie, kterého se pravidelně účastní okolo 2000 respondentů, jsme zkoumali některé možné dlouhodobé a sekundární zdravotní dopady epidemie covid-19, souvisejících obav a životních změn, tedy: a) odklady preventivních screeningů rakoviny a dalších typů prevence, b) nárůst příznaků úzkostí a depresí - kolik lidí se s nimi během epidemie setkalo a kolik je reportuje po většinu jejího průběhu.

PAQ_Odlozene_zdrav_dopady_Prevence_Dusevni_zdravi
.pdf
Download PDF • 614KB

Kontext: Nedostatek prevence a vysoké rozšíření chronických nemocí

Takřka 26 % úmrtí v Česku je klasifikováno jako předčasná či preventabilní. Je to více než v průměru EU a důvodem je i nedostatečná míra prevence rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění a dalších chronických nemocí. A to v oblasti životního stylu i kvůli malé docházce na preventivní screeningy. Během epidemie došlo k dalšímu propadu prevence.


12–16 % lidí odkládalo během covidu klíčové prevence rakoviny

Část respondentů Život během pandemie přiznává, že během epidemie odložila zásadní vyšetření pro diagnostiku zhoubných nádorů. 12 % respondentů nad 50 let screening rakoviny tlustého střeva a konečníku, 16 % respondentek v klíčovém věku screening rakoviny prsu a 12 % respondentek prevenci rakoviny děložního čípku. Ve všech případech platí, že většinou šlo o dlouhodobý odklad a respondenti na screening zatím nešli ani při uvolnění epidemie. Graf 1: Stalo se vám během epidemie, že jste odložil/a některou z preventivních prohlídek u lékaře, na kterou byste jinak zřejmě šel / šla?




Pozn: Na odklad screeningu nádorů tlustého střeva a konečníku jsme se ptali lidí ve věku 50 a více let. Screening nádorů děložního hrdla a preventivní prohlídky u gynekologa byly dotazovány pouze u žen. Screening nádorů prsa poté pouze u žen ve věku 45 let a více. Ostatní prohlídky byly určeny všem dospělým respondentům.


Počet lidí (50 let +) bez prevence rakoviny tlustého střeva narostl až na 60 %

Klíčovým problémem je ale také to, že dalších 51 % lidí ve věku nad 50 let říká, že na kolonoskopie aj. screeningy rakoviny tlustého střeva a konečníků nechodí bez ohledu na epidemie či to odmítá komentovat. Připočteme-li k těmto lidem respondenty, kteří během covidu kontrolu odložili a dosud na ní nebyli, narůstá zastoupení lidí absentující prevencí na 60 %. U rakoviny prsu se počet žen neúčastnících se prevence rozrostl na necelých 30 %.


Efektivní dlouhodobý pokles prevence až o pětinu

Hrubě lze vyčíslit i efektivní pokles prevence v době epidemie. Tedy, kolik procent tvoří dlouhodobé odklady (odložili kontrolu a ještě na ní nebyli) z lidí, kteří na konkrétní prevenci chodí / chystali se na ni. Tato míra efektivního poklesu prevence se pohybuje okolo 19 % u prevence rakoviny tlustého střeva a 13 % u rakoviny prsu.


Přes 20 % lidí odkládá běžnější kontroly

Během epidemie lidé ve větší míře odkládali své preventivní kontroly u lékaře, zubařů či gynekologů. Ve všech případech reportuje odklady zhruba 20 % respondentů a respondentek a dalších 12–17 % cílových skupin říká, že na tyto kontroly vůbec

nechodí.


Obavy z epidemie hrají významnou roli v odsouvání preventivních kontrol

Častěji celkově odkládali prevence lidé, kteří mají velké starosti z probíhající epidemie koronaviru. Například ve věku nad 55 let reportuje odklad alespoň jedné prevence 39 % lidí, kteří v únoru 2021 měli z epidemie velké obavy a „jen“ 24 % těch, kteří se ji příliš nebáli. Vliv obav na zanedbání prevence se mírně snižuje s věkem. Graf 2. Souvislost odkladu prevence a obav z epidemie (v době jejího vyššího šíření)




Středně závažné symptomy deprese a úzkosti alespoň někdy během pandemie pocítilo přes 40 % lidí Epidemie má nepřímé zdravotní dopady i v oblasti duševního zdraví. Středně závažné symptomy úzkostí a depresí (měřeno dotazníky PHQ-8 a DAG-7) se v některých chvílích epidemie zvýšily ze 6 % (běžná hodnota mimo pandemii) na 19 %.


Graf 3: Průběh reportovaných středně těžkých příznaků deprese či úzkostí




Dosud však nebyly publikovány informace, kolik Čechů a Češek mělo problémy alespoň v některé chvíli během epidemie. Longitudinální analýza výzkumu Život během pandemie ukazuje, že alespoň jednou v době pandemie ale středně těžké příznaky deprese a úzkosti reportovalo 43 % respondentů. 9 % jimi trpí po většinu doby epidemie.


Úzkosti a deprese nejvíce zasáhly mladé, chudé a ženy s dětmi v domácnosti

Nárůst středně závažných příznaků deprese a úzkosti během pandemie postihl zejména mladé lidi do 35 let (změna životního stylu), ženy s dětmi v domácnosti (distanční výuka a propad příjmů) a ekonomicky zasažené lidi. V těchto skupinách alespoň někdy příznaky deprese a úzkosti reportovalo 51–55 % lidí a 12–13 % jimi trpělo po většinu doby epidemie.


Graf 4. Jak často respondent trpěl příznaky úzkostí a deprese (výpočet z 33 vln výzkumu Život během pandemie)




551 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše