• Daniel Prokop

Ochota k očkování souvisí s důvěrou i znalostí obětí. Nefinanční opatření ji mohou zvýšit až k 79 %

(podrobná výzkumná zpráva v PDF) V reportu ze 30. vlny výzkumu Život během pandemie analyzujeme, jaké faktory (věk, důvěra, informovanost, chudoba, zkušenosti, atd.) souvisí s ochotou k očkování. V panelovém výzkumu zkoumáme přelivy postojů = jaká je dnes proočkovanost a ochota lidí, kteří v září 2020 očkování chtěli či ho naopak odmítali. Testovali jsme také možnou efektivitu různých finančních i nefinančních motivací na ochotu dosud neočkovaných Čechů, k tomu nechat se naočkovat.

Ochota k očkování souvisí s důvěrou i se znalostí zemřelého


Mezi dospělými Čechy je zhruba 70 % těch, kteří již byli očkováni nebo jsou ochotni k očkování. Ochota výrazně souvisí s tím, zda respondenti důvěřují politickým institucím a zdravotníkům. Vyšší ochotu mají i při očištění dalších vlivů lidé znající osobně člověka, který zemřel na covid 19, a lidé, kteří správně odhadovali počet hospitalizací (vyšší informovanost). Ochota i u jinak stejných respondentů souvisí

s mediálními zdroji vyšší je u diváků veřejnoprávních médií a nižší u čtenářů alternativních webů. | Graf 1. Co souvisí souvisí s ochotou k očkování (logistická regrese)


Nižší sociální skupiny mají menší ochotu i při stejné důvěře a informovanosti


I nad rámec vlivu těchto faktorů mají vyšší ochotu k vakcinaci lidé starší (z části kvůli vyšším obavám). Méně ochotní jsou lidé s nižším vzděláním a v příjmové chudobě. Není to dáno nižší mírou důvěry či informovanosti, které v analýze kontrolujeme. Roli může hrát menší dostupnost očkování v chudších regionech, problémy s registrací, vyšší obavy z vyřazení z práce kvůli vedlejším efektům či menší specifická informovanost o společenském smyslu očkování.


Postoje k očkování nejsou stabilní, proměnily se téměř u poloviny původně odmítajících


Ochotu očkování sledujeme od září 2020 na panelu stejných respondentů. Můžeme tedy zkoumat změny postojů. Očkovaných je dnes zhruba 75 % lidí, kteří se v září 2020 chtěli nechat očkovat. U pětiny původně ochotných ale ochota propadla (nejsou očkovaní a nechtějí). Pozitivní zpráva naopak je, že i 45 % z lidí, kteří loni v září říkali „určitě ne“, jsou už naočkovaní či se chtějí nechat očkovat. Postoje k očkování tedy nejsou zdaleka stabilní a je třeba zkoumat, nakolik se v různých skupinách mění.


Graf 2. Přeliv ochoty k očkování (postoje skupin podle toho, co říkali v září 2020)



U starších lidí ochota narostla, mladší s nižším vzděláním ji často ztratili


Mezi respondenty ve věku 55 a více let je 27 %, kteří v září 2020 nebyli ochotni a dnes jsou již očkovaní či se očkovat chtějí (nechali se přesvědčit). Je zde naopak minimum (6 %) těch, kteří původně ochotní byli, ale ochotu ztratili. Velmi rozdílný obrázek je u lidí do 35 let mezi nimi 20 % původní ochotu ztratilo a jen 17 % se podařilo přesvědčit, ač se původně očkovat nechtěli.


Mezi staršími lidmi došlo k nárůstu ochoty bez ohledu na vzdělání například mezi lidmi nad 55 let bez maturity je 38 %, kteří původně nebyli ochotní, ale nechali se přesvědčit. Mezi mladšími lidmi se často k očkování přiklonili vysokoškoláci, ti s nižším vzděláním naopak často ochotu ztratili například 25 % lidí do 35 let bez VŠ vzdělání tvoří ti, kteří původně ochotu k očkování ztratili. K ochotě se v průběhu roku více přiklonily ženy než muži (ač celkově je jejich ochota stále nižší).

Graf 3. Přeliv ochoty k očkování (postoje skupin podle toho, co říkali v září 2020)


Vývoj postojů závisí na osobních zkušenostech i mediálních zdrojích


Mezi lidmi, kteří covid 19 prodělali, je výrazně vyšší zastoupení těch, kteří původně nebyli ochotni k očkování, ale nechali se přesvědčit. To samé platí o lidech, kteří znají někoho, kdo od září 2020 na covid 19 zemřel. K souhlasu s očkováním se častěji posunuli diváci veřejnoprávních médií, naopak čtenáři alternativních webů (Parlamentní listy, Aeronet atd.) ochotu častěji ztratili. Vývoj ochoty souvisí i

s důvěrou ve zdravotníky. Důvěra ve vládu a politiky naopak ovlivňuje spíše výchozí ochotu k očkování, ale nikoli její průběh v letech 2020 a 2021.


Více motivuje dostupnost a bezpečí než finance


Ve spolupráci s WHO jsme zkoumali, jaká opatření by dosud váhající či odmítající lidi motivovala k vakcinaci. Nejvyšší deklarovaný efekt má možnost výběru vakcíny (pozitivně by motivovalo 30 % váhajících a odmítajících) a kdyby stát převzal vyšší odpovědnost za případné vedlejší účinky očkování jakkoli mohou být vzácné například 100% nemocenskou v době po očkování (20 %). Snadná dostupnost v obci bydliště a absence registrace by hrála roli pro 17 % váhajících a odmítajících. Finanční incentivy musí být poměrně velké, aby měly srovnatelný účinek například minimálně 600 Kč v hotovosti za očkování či odpuštění penále veřejných dluhů (neočkovaní jsou častěji z nižších exekvovaných skupin). Drobnější finanční či hmotné dárky či loterie minimálně deklarativně nehrají velkou roli, což je v souladu s většinou zjištění ze zahraničí. Graf 4. Co by pozitivně motivovalo - % z váhajících a odmítajících respondentů.


Nefinanční opatření mohou dostat ochotu až k 79 %


Zavedení jednotlivých efektivnějších opatření zvyšuje celkovou ochotu k vakcinaci jen na 73 75 % ze současných 70 %. Cílí totiž již na omezenou skupinu neočkovaných a efekt některých z nich je, že odmítání se změní pouze ve váhavost. Kombinace nefinančních opatření tedy snadné dostupnosti v obci, absence registrace, možnosti výběru vakcíny, vyšší odpovědnosti státu za případné vedlejší efekty (např. 100% nemocenská), a doporučení od praktického lékaře ale zvyšuje celkovou ochotu na

minimálně 79 %.


Graf 5. Možný efekt kombinace nefinančních incentivů na ochotu k očkování

Tento nárůst ochoty je už meritorně významný. Další zvyšování ochoty může být omezené kvůli celkovým postojům, absenci individuálních obav z koronaviru či nedocenění společenských přínosů očkování. Podrobnosti o výzkumu a metodice naleznete v celém reportu a na našem webu: https://zivotbehempandemie.cz/projekt

1,812 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše