• Daniel Prokop

Lidé, kteří zažili nežádoucí účinky, mají menší ochotu k 3. dávce očkování


2106_Očkování_Zkušenosti a (de)motivace
.pdf
Download PDF • 650KB

V reportu z posledních vln longitudinálního výzkumu Život během pandemie s se zaměřujeme na důležitá témata ohledně vakcinace. Analyzujeme jednotlivé zkušenosti respondentů s vedlejšími účinky očkování a jejich vliv na ochotu nechat se naočkovat 3. dávkou vakcíny proti koronaviru. Zajímali jsme se také o možnosti zvýšení zájmu skrze pozitivní a negativní motivace a o odlišné vnímání narativů ohledně očkování mezi očkovanými a neočkovanými. Závěrem jsme přenesli naši pozornost na děti a mladistvé, kde jsme zjišťovali ochotu rodičů nechat své dítě naočkovat.


Zhruba 23 % očkovaných zažilo nežádoucí účinky střední intenzity


Lehké nežádoucí účinky očkování jsou relativně časté. Celkem 23 % reportuje, že po očkování trpělo některým ze středně závažných nežádoucích účinků - výraznou únavou vynucující spánek během pracovního dne nebo výraznou bolestí hlavy (nutnost tišících prostředků), mělo teplotu nad 38 stupňů či trpělo nevolností. Ne všechny tyto problémy musely reálně souviset s očkováním, většinou trvaly krátce a nemusí ohrožovat zdraví, ale mohou komplikovat pracovní aktivitu a wellbeing ve dnech po očkování.



K očkování třetí dávkou je ochotných 46 % dospělých


Ochotu k očkování 3. dávkou vyjadřuje 67 % lidí, kteří jsou již očkovaní a mohu na ni jít. Při přepočtu na celou dospělou populaci jde o 46 % lidí. Další neví a za jistých okolností je možné je přesvědčit.


Ochota lidí, kteří měli nežádoucí účinky, je o 17 p.b. nižší. Nutná je redukce nejistot


Lidé, kteří po očkování měli středně závažné nežádoucí účinky jsou k 3. dávce očkováni ochotni v 56 % případů. Ti, kteří středně závažné nežádoucí účinky neměli, jsou ochotni v 73 % případů. Tato souvislost existuje i v rámci věkových skupin. Stát by se tedy měl zaměřovat na redukci nejistot, které může ovlivnit – například nabízet po očkování plnou nemocenskou v případě nežádoucích účinků.



65 % očkovaných věří, že chrání i ostatní. Neočkovaní berou jen pragmatické aspekty


Očkovaní častěji věří, že očkování redukuje šíření a chrání jím i další rizikové lidi (65 %), že pomohou k omezení vzniku nových mutací (49 %) a že vakcinace má smysl kvůli long-covid, tedy riziku dlouhodobých následků onemocnění (49 %). Neočkovaní těmto argumentům důvěřují zcela minimálně. Naopak velmi často říkají, že očkování má pro mladé a zdravé lidi pouze pragmatické výhody v umožnění cestování apod. (58 %) a věří více přirozené imunitě než vakcinaci (52 %). Tento pohled je naopak málo častý u očkovaných.



Negativní motivace mohou zvýšit ochotu k očkování na 75 %. V kombinaci s pozitivními vzroste nad 80 %


Desetina neočkovaných říká, že by je k očkování motivovalo, pokud by se v restauracích a akcích vymáhali covid pasy (potvrzení o očkování či negativním testu). 7 % neočkovaných by motivovalo, pokud by se na pracovištích museli testovat neoočkovaní. Celkem tyto „měkké“ negativní motivace mohou zvýšit ochotu očkování ze 72 na zhruba 75 %. K vyššímu zvýšení ochoty je nutno tato opatření kombinovat s pozitivními nefinančními motivacemi zaměřenými na redukci nejistoty – 100 % nemocenská v době po očkování v případě nežádoucích účinků, možnost vybrat si typ vakcíny po diskusi s praktickým lékařem, velmi snadná dostupnost bez registrace ve všech místech ČR. Pak lze podle odpovědí respondentů očekávat nárůst ochoty minimálně na 80 %.




52 % rodičů by naočkovalo děti od 12 let, u mladších je ochota omezená


V přístupu k očkování dětí a mladistvých se velmi liší postoje podle věku – děti nad 12 let by nechalo očkovat 52 % rodičů (vč. již očkovaní), děti pod 12 let v případě schválené vakcíny jen 29 %. Očkovat děti a mladistvé by nechali výrazně častěji rodiče, kteří jsou sami naočkovaní. Je tak pravděpodobné, že se společnost rozdělí na domácnosti, v nichž jsou očkované všechny generace a ty, které jsou napříč generacemi nechráněné.



Policy závěry: Redukci nejistot (nemocenská), posílení pragmatických motivací a komunikaci důležitosti


Snahy o navýšení očkování by neměly podceňovat zkušenosti části lidí (jakkoli minoritní) se středně vážnými vedlejšími účinky. Tyto zkušenosti se společností šíří – ovlivňují ochotu zbytku a ochotu k třetí dávce. Stát by neměl lidi odmítající očkování redukovat na radikální „anti-vaxers“ a kromě negativních motivací (covid pasy, testování neočkovaných) posílit také opatření, které redukují reálné obavy a nejistoty. Tím může být plná nemocenská zaměstnancům i OSVČ v době po očkování, možnost výběru vakcíny po konzultaci s praktikem. Zároveň by se komunikace o očkování neměla zabývat pouze pragmatickými výhodami, ale realisticky řešit i zdravotní a společenské benefity očkování.

1,479 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše